UNESCO Josefu Hlávkovi k narozeninám

       Pokud byste hledali v českých luzích a hájích nebo snad v médiích nějakou zmínku o této významné události, hledali byste do data, kdy píši tento článek, marně (Jen Petr Zidek na svém blogu a na webu stránek Ukrajina o zápisu informuje). A v institucích bytostně s Hlávkou spojených? Ani slovo v Akademii věd ČR, tedy instituci, která je nástupkyní té, kterou Josef Hlávka založil – České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědu slovesnost a umění. A univerzální dědic celého obrovského jmění, které Hlávka odkázal národu jejím prostřednictvím, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových? Taktéž ani zmínka. Nějak se tyto instituce poněkud morbidně vyčerpaly při stém výročí úmrtí Josefa Hlávky. To bylo vzpomínek, článků a přednášek i výstava na hradě byla. Ke 180 výročí narození už jen sem tam zmínka a pár akcí. Narozeniny holt netáhnou tolik jako smrt. No nic, pojďme společně náhlednou, cože to za stavbu UNESCO zařadilo na svůj seznam?

Architektonický návrh

     Na sklonku roku 1860 se na Hlávku obrací státní organizace Pravoslavný religiózní fond a zadává mu vypracová­ní pro­jektu rezidence biskupa řecko-kakatolické církve v Čer­novcích v Bukovině. Dnešní ukrajinské město s 200 tisíci obyvate­li, zhruba 280 kilometrů jihovýchodně od Lvova, poblíž rumunských hranic, patřilo v té době k území pod sprá­vou rakouských úřadů¹⁾. Nešlo tedy o práci za humny, ale čtyři dny cesty z Vídně tehdejšími dopravními prostřed­ky. Hlávka přesto neváhá a ihned se do Černovců rozjede a na místě začíná vypracovávat podklady pro první návrh.
     V Putně, Sučavě, Siretu a Dragomirně prohlíží starobylé kláštery, aby se co nejlépe inspiroval starými slohy a vý­tvar­ným uměním pozdní východní byzantské chrámové ar­chitektury. V periodiku Oesterreichische Revue z roku 1866 je otiš­těna zvláštní studie Hlávky Die griechischorientalischen Kirchenbauten in der Bukovina, kde vlastně tyto památky pro Bukovinu znovu objevuje a zhodnocuje²⁾.
     V neuvěřitelně krátké době už v březnu 1861, tedy něco kolem pěti měsíců po zadání úkolu, architekt a stavitel Hlávka předkládá prv­ní návr­hy na rezidenci. Bukovický metropolita biskup Vandela je u vytržení a zcela nadšen Hlávkovým přístupem do té míry, že mu svěřuje nejen vypracování plánů reziden­ce, ale současně i synodní budovy s velkým zasedacím sá­lem, kněžským seminářem spolu s ubytovnami pro všech­ny ustavené kněze a řeholníky. Tedy projekt na stavbu asi tak o rozloze poloviny Versailles. Hlávka přijímá a po roce a půl předává definitivní projekt, který je schválen v červnu 1863 Ministerstvem kultu a vyučování a samotným císařem – jedná se přeci o státní peníze. V říjnu je pak Hlávkovi pře­dáno technicko-umělecké řízení stavby, a Hlávka může s velkou pompou slavnostně položit základní kámen této své největší stavební a architektonické práce. Psal se rok 1864 a 18. duben k tomu.

Stavba

     Bukovický metropolita mohl vskutku mluvit o štěstí, že Hlávka získal též pověření ke stavbě. Málokdo by se totiž doká­zal vypořádat s obtížnými okolnostmi stavby tak, jako právě on. Do položení základního kamene stojí před Hlávkou řada problémů, s jakými se zatím u ji­ných staveb nesetkal. Pramení především z polohy staveniš­tě.
     Bukovina jako nejod­lehlejší část rakouského mocnář­ství, ležící stranou evropského dění, velmi zaostává v roz­voji stavitelství, a to ve všech směrech, za předními evrop­skými městy. Hlávka zde předvádí pravý koncert svých mi­mořádných organizačních schopností a nevšedního podni­katelského talentu. Poprvé tady zhodnocuje veškeré své nabyté zkušenosti z praxe. O tom, že se skutečné dostává do problémů nezvyklých u jiných staveb, si můžeme udělat reálný obraz, sledujeme-li práce, které musí podniknout, aby vůbec mohl začít stavět. Ono totiž není z čeho a není s kým. Chybí téměř vše: kva­litní cihly, kámen, řemeslníci, dělníci, a k civilizaci daleko. Jako pragmatik začne tedy od základu.
     Řeknete si samo­zřejmě jak jinak stavět budovu než od základu, že? Tady však šlo o základy materiální. Hlávka nechá postavit nové cihelny a zorganizuje těžbu kamene v nově otevřených kamenolomech. Nastane však problém s dopravou vytěženého mate­riálu. Hlávka to opět bravurně řeší vlečnou dráhou dle vlastního návrhu a dis­pozic. Z Vídně získá kameníky, panu Miesbachovi zpod Lávského kopce u Vídně „přetahuje“ z jeho cihelen někte­ré schopné dělníky. Tato důsledná a důmy­slná Hlávkova činnost má příznivý vliv nejen na rychlé pokračování stav­by, ale ve svém důsledku druhotně započne i novou éru stavební a řemeslné práce v celé Bukovině, o Černovcích nemluvě. Právě zde stavba vzbuzuje velký zájem a údiv. Rok od roku mohutní jak do plochy, tak do výšky. Jak již bylo napsáno výše, finanč­ní náklady celé stavby se hradí z Pravoslavného religiózního fondu a vídeňské Ministerstvo kultu a vyučování zabez­pečuje stavbu technicky.

K architektuře podrobněji

     Architektonicky je celý komplex velmi pozoruhodný. Navíc dnes, z pohledu 21. století, se jedná již o architekturu navýsost historic­kou a památkově chráněnou, což potvrzuje i její zapsání do seznamu památek UNESCO. Samozřejmě, že velmi důležitou roli hraje též osoba tvůr­ce. Hlávka se celou svojí tvorbou hlásí k romantismu první poloviny 19. století, který dokáže osobitě rozvinout a obohatit o ryze účelové prvky. Kompletní stavební soubor v Bukovině o tom svědčí tak, jako jeho pozdější celé dílo. V Černovcích se poprvé tento jeho rys velmi silně projevil. Slohová inspirace Hlávky zde, to není jenom Byzanc nebo středověk. Vše prostupují výrazně postmo­derní stavební prvky jeho doby a navíc hluboce emotivní prvek Hlávkovy osob­nosti. Stavební soubor v Černovcích je celý vystavěn z režných žlutých cihel bez omítky ve velmi střídmém architektonickém členění. To, že budovy mají různý účel, vede Hlávku k odstupňovaným variantám tématu rozložitého paláce. Zde se právě objevují ony romantizující prvky – cimbuří, stupňovité, zalamované štíty. Poznatky z Hlávkových cest po Bukovině se pak velmi silně projevují v architektuře synodního sálu, hlavním chrámu arménské církve a v seminářské kapli. Báň nad touto kaplí a kupole s lucernou nad biskupskou domácí kaplí tak výrazně charakterizují celý soubor objektů. Ten je sestaven velmi účelně ko­lem velkého parku, který je vlastně ze tří stran sevřen třemi samostatnými paláci (slovo palác zde rozhodně není nad­nesené). Čelně dominuje samozřejmě rezidence samotného metropolity, zleva metropolitní semi­nář řecko-katolické církve spolu se sídelním kostelem biskupa – katedrálou a zprava kněžský dům.

Nejen architekt, ale také umělec

     Hlávka se v Černovcích pro­jevuje nejen jako architekt, ale také jako umělec, a to bez nadsázky. Samotné vypracování kolo­rovaných detailních kreseb a plánů  uvádí v úžas. Je zde do  nejmenších podrobností vykreslen každý detail, a mnohé z těchto plánů a stu­dií jsou kresleny samotným Hlávkou, který je neuvěřitelným detailistou. Ornamenty a výplně kazetových stropů a dveří, obložení stěn, nábytek, kování dveří, klik a zábrad­lí, osvětlovací tělesa – to vše je do napro­stých detailů Hlávkou navrženo a samozřejmě precizně nakresleno, a ani na tom není dost. Nejvíce se jeho malířský ta­lent uplatnil v návrzích liturgických nádob a ikonostasu. Vskut­ku uměleckými skvosty jsou návrhy na biskupská roucha a berly, kříže s ukřižovaným Kristem nebo řada nejrozma­nitějších svícnů. Je vzrušující vidět dnes originály těchto Hlávkových studií, návrhů a dokonale provedených sta­vebních plánů na zámku v Lužanech, kde jsou uloženy (některé uvedu v barevné příloze své připravované knihy o Josefu Hlávkovi, která by mohla vyjít ještě letos).
     Stavební plány černoveckého souboru by při rozlože­ní pokryly plochu fotbalového hřiště. Vzácný originál plánů, nesoucí patinu používání, dokreslování na místě stavby, se zachoval jen u nás. Duplikáty z Černovců zmizely, zřejmě už někdy v průběhu revoluce v roce 1917. ento Hlávkův skvělý projekt vzbuzuje velký obdiv v odborných kruzích Rakouska poté, co jej Hlávka publikuje v Pamětním spise.
     DEUXIEME PRIX – druhá ce­na v oboru architektury – je velkým úspěchem šestatřicetiletého Hlávky na Světové výstavě v Paříži v roce 1867, kde s černoveckým projektem soutěží. Na cenu je právem hr­dý. Do konce života už tak velký projekt nerealizuje. Hláv­ka v něm dokonale vystihuje charakter východního umění a citlivě a smysluplně jeho prvky využívá.

Dokončení a současnost

     Metropolitní rezidence je zcela dokončena v roce 1866 a Josef Hlávka ihned zahajuje stavbu semináře spolu s katedrálou. Rozsah prací je ale tak veliký, že původně plánovaný termín dokončení celého areálu v roce 1870 se ukazuje jako nereálný. Pod pečlivým stavebním do­zorem Čecha Josefa Gregora, architekta Hlávkovy kanceláře, který se v Černovcích po úplném dokončení areálu usazuje, je celý areál  dokončen až v roce 1878. Výmalba kated­rály byla ukončena až v roce 1882.

     Dnes v areálu černoveckého souboru sídlí ukrajinská universita nesoucí jméno tamějšího významného básníka Juria Feďkovi­če. Za druhé světové války byl areál značně poško­zen a velkým nákladem restaurován. Ne vždy však citlivě, což se proje­vilo hlavně na velkém synodním sále, který po­užívá univerzita jako svoji aulu. Tento sál dostal místo pů­vodního žeb­rového stropu strop kazetový.

Dovětek

     Ve stejném období, jako stavěl Černovce, postavil Josef Hlávka v Praze, také na svůj návrh, Zemskou porodnici (dnes známou porodnici U Apolináře). Její architektura je do značné míry inspirována Černovcemi. Tato stavba v Praze má, jako jedna z mála v Evropě, zachovanou kontinuitu využití, pro které byla postavena.

Na více fotografií ze současného stavu areálu v Černovcích se můžete podívat zde:
http://petrzidek.blog.idnes.cz/c/198837/UNESCO-ocenilo-stavbu-ceskeho-architekta-Hlavky-v-Cernovicich.html 

Více o Josefu Hlávkovi najdete zde:
http://ries.blog.respekt.ihned.cz/c1-46014050-josef-hlavka-cast-prvni
http://ries.blog.respekt.ihned.cz/c1-46013920-josef-hlavka-cast-druha

Poznámky a použité prameny