Zvolání profesora Alberta, které jsem použil v názvu článku a slova Jaroslava Vrchlického v perexu, jsou aktuální i po více než sto letech, kdy zažíváme výkřiky o vraždě české vědy (jak přehnaně emotivní a černobílé), a to zejména ze stran ústavů, které nejsou veřejností vnímány zrovna jako ty, které toho české vědě mnoho přinesly, ale třeba jen svůj velký přínos neumějí dobře prodat.
Myslím, že nebude od věci si krátce připomenout atmosféru vzniku České akademie pro vědu, slovesnost a umění, založené Josefem Hlávkou. Ta byla předchůdkyní současné AV ČR, ač si to dnes v Akademii nemyslí a za otce zakladatele Hlávku neuznávají. Několikrát jsem se snažil získat názor na tento stav od člena AV ČR pana Kostlána, leč marně. Nedostal jsem z něj v této věci ani slovo. Jen mě pohrozil svými právníky, budu-li ho pronásledovat dotazy, přestože se mé otázky nesly v naprosto slušné rovině (mohu doložit). Myslím si, že na tom akademici nebudou zřejmě tak špatně, pokud si pan Kostlán, coby člen AV ČR, placený z daní občanů této země, může dovolit právníky a vyhrožovat jimi.
19. století zřejmě sneslo více a právníky se hned nevyhrožovalo. Profesor Albert by dnes tvrdě narazil. Takto vypadalo celé jeho vyjádření:
„To je delirium co se v té Akademii děje. My tu najednou máme celé legióny akademikův! Dostal jsem návrhy I. a III. třídy. Akademikův po Čechách jako sviní. Kdyby někdo vystavěl hezkou fabriku na cukr, kdyby někdo založil dva nebo tři mužské sbory, kdyby někdo vytesal hezkého sv. Jana Nepomuckého anebo svatou Máří Magdalénu, nebo udělal rytířskou veselohru nebo činohru – už může být akademikem. Takovým měřítkem měří I. a III. třída své kandidáty! Sláva bohu, že v II. třídě všechny ty návrhy ze slávomanu a nejnesvědomitějšího kamarádství [!] vzešlé padly. Ale právníci, filologové a theologové chtějí věc opanovat. To je středověk! Oni chtějí být pány. Dělejte, prosím Vás, co můžete, abyste to porazili v plénum.“
A Jaroslav Vrchlický kontruje:
„Často mi napadlo, že mohl svým jistě ušlechtilým intencím Hlávka lépe vyhověti založením prostého fondu ku vydání českých cenných publikací než celým komplikovaným aparátem Akademie, kde osobní třenice, u nás tak prudké, budou slaviti pravé orgie. On sám dnes připadá mi jako ten Goethův učedlník čarodějnický, vyvolal davy duchů a nemůže jich více zmoci. Dnes cítí juž dobře sám, kde chybeno, poznává i lidi, ale jest juž pozdě … Zde právě dle mého soudu kořen všeho zla. Většina starších pánů považuje Akademii za jakýs institut duševních invalidů, kde se – nevím ovšem čím – mají odměňovat zásluhy, menšina mladších viděla by v ní ráda ústav, kde se teprve má něco řádného začít.“
Josef Hlávka, pro organizační starosti se zakládáním Akademie, neměl čas sledovat veškeré dění kolem výběru akademiků. Podnět k založení České akademie pro vědu slovesnost a umění dává v roce 1888, složením neuvěřitelné částky, která by v přepočtu k naší současné měně činila cca 50 mil. Kč.
„Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytují stát nebo země, zčásti i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce Josef Hlávka.“
Takto zněl jeden z mnoha proslovů nad rakví 1. prezidenta České akademie při jeho pohřbu v panteonu Národního muzea v r. 1908. Nebudu se zde zabývat historií vztahu AV ČR ke svému zakladateli, tu jsem podrobně popsal zde. Dodnes se v popsaném nic nezměnilo a nikomu z Ústavu pro dějiny umění to nevadí, stejně tak jako jiným historickým ústavům AV ČR. Nijak je neznepokojuje, že AV ČR při svém ustanovení v roce 1993 v podstatě v mnohém navázala na komunistickou ČSAV. Ponechala si předsedu místo prezidenta, nevrátila odpreparované umění, které, až do vyjmutí komunisty, bylo součástí České akademie. Věda bez styku s uměním je o něco ochuzena. Historikům z Ústavu dějin umění to zřejmě nevadí a jejich kolegům stejně tak nevadí, že J. Hlávka byl vyjmut z preambule stanov, kam se jej podařilo mediálním tlakem v roce 1993 dostat. Prostě AV ČR se nedokázala zcela vyrovnat se svoji minulostí, a proto bude nucena ji prožívat znovu a znovu, jak říká známý citát.
Neumím posoudit, zda je naše věda placena málo či dostatečně. Asi jak které odvětví. Podívám-li se ale na webové stránky AV ČR napadá mne, že pokud by měla Akademie tolik úspěchů ve vědecké oblasti, kolik má ředitelů, byla by na tom česká věda skvěle. Zřejmě by neškodilo, pokud by AV ČR prošla z gruntu reformou a více se propojila, po vzoru mnoha vyspělých zemí, s vysokými školami a s průmyslem. Zeštíhlení Akademie by pak přineslo více peněz oborům, které mají zřetelné výsledky a úspěchy a základnímu výzkumu. To by ale mnoho lidí v AV ČR přišlo o svá teplá místečka.
Osobně se plně ztotožňuji s názorem Matěje Šustera z Liberárního institutu napsaném v tomto článku. Škoda, že u nás si nemůžu zvolit, kam půjde část mých daní. Na současnou AV ČR bych nedal nic. Instituce, která nectí svoji historii, která svým Ústavem pro jazyk český povolí nazývat tento stát českem (záměrně píši s malým "č") a která si ponechala ve svém čele předsedu a ne prezidenta, jak jej určil Hlávka, mne nezajímá. Ostatně s národní institucí, založenou tímto skvělým mecenášem a vlastencem, na jejíž činnost ročně přispívala česká města, sněm i panovník, nemá nic společného.
Poznámka:
Albert, Eduard, MUDr. (*20.1.1841 Žamberk – †26.9.1900)
Profesor chirurgie na Vídeňské univerzitě. Vědec, spisovatel, básník a kritik. Většina jeho vědeckých prací je psána německy. Po celý život český vlastenec, ochránce krajanů ve Vídni, zvláště umělců a vědců. Napsal Paměti Žamberské a po jeho smrti vydal J. Vrchlický jeho sbírku básní Na zemi i na nebi. Do němčiny přeložil mnohá česká básnická díla (Kytice, Sbírku české poesie a další.) E. Albert byl všestranný, bádavý nesmírně pilný a otevřený pro vše krásné, výborný řečník, znamenitý učitel, skvělý stylista německý i český, neobyčejně sečtělý znalec umění. Finančně podporoval velké české vědecké podniky. Po jeho smrti sloužila jeho žamberská vila jako sanatorium.
Pro oprávněnou kritiku poměrů v České akademii je v českých intelektuálních kruzích velmi neoblíben. Jakákoliv podobnost s naší současností je samozřejmě čistě náhodná.