S lidmi ve vedení města Prahy má naše Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví velmi problematické zkušenosti ze známé kauzy obnovy Karlova mostu, jež byla, z hlediska památkové péče, spíše jeho devastací. Vedení města je za veškerá četná a burcující selhání jednoznačně odpovědné. To je názor nejen náš, ale i názor řady odborníků. Jeden náš poznatek z tohoto případu má obecnější charakter: vše se dělo tak bezohledně, kvapně a špatně v zájmu získání velkých peněz a jejich „náležitého“ rozdělení! Za tu čtvrt miliardu bylo možno udělat hodně prospěšných věcí včetně pečlivého průzkumu mostu a aplikace dobových technologií. Místo toho se podezřele spěchalo s použitím naprosto neadekvátních dnešních průmyslových přístupů a materiálů, a to v rozporu, ba přímo s porušením, Benátské charty, jejímž je Česká republika signatářem. Motivací byl rychlý a spolehlivý kolotoč peněz. Největší hrůzu měli všichni ti, co v této truchlohře účinkovali, z přerušení prací, jež odborníci velmi rezolutně požadovali.
Tyto zkušenosti si připomínáme při sledování nabubřelé snahy pražské politické garnitury rychle sbalit a do Prahy převézt cyklus velkých pláten Alfonse Muchy pod urážlivou záminkou, že zámek v Moravském Krumlově je v tak špatném stavu, že je přesun obrazů nezbytný. Z vystupování pražského radního pro kulturu Pechy čiší nadutost nekompetentního člověka. Asociace vidí v pozadí celé aféry zjevnou snahu náležitě zpeněžit v Praze turistický zájem o obrazy Slovanské epopeje. Obrazy se „svěří“ Národní galerii a měly by viset v centrálním atriu Veletržního paláce v Praze a to i přes protesty a varování odborníků, že je může toto přemisťování velmi poškodit a že toto umístění je nevhodné! Nic jiného, nežli podpořit kšeft, v těchto snahách pražské radnice nevidíme. Na instalaci a převoz Slovanské epopeje již bylo schváleno několik desítek milionů a je potřeba, aby ještě do voleb skončily v kapsách určených lidí a firem.
Asociace vnímá jednání pražské radnice jako hodně trapnou snahu, jež zavání bezohledným pragocentrismem poškozujícím zájmy malebného moravského města, jež se o obrazy po desetiletí stará a pro které je jejich vystavení jedinou velkou atrakcí – na rozdíl od Prahy, kde je obrazů a vůbec památek záplava. Kdyby si vedení Prahy vypůjčilo a vystavilo obrazy na půl roku – a mezitím pomohlo, třeba peněžitým darem, zkvalitnit jejich prezentaci na moravskokrumlovském zámku, zřejmě by nikdo neprotestoval a šlo by o veskrze prospěšné, všestranně přijatelné řešení. Ale něco takového se od nekulturní gründerské politické garnitury v Praze nedá očekávat!
Většina členů prezidia Asociace jsou rodilí Pražáci, nicméně jsme všichni zajedno v tom, že:
Ø Slovanská epopej by měla zůstat natrvalo v Moravském Krumlově,
Ø jsou možné její termínované výpůjčky k vystavení jinde za odborného dohledu,
Ø Praha by měla přispět na výlohy jejího vystavení, údržby a zabezpečení,
Ø Praha si nemůže činit nárok na toto dílo, pokud nesplní podmínku v závěti A. Muchy,
Ø všichni zúčastnění musí činit veškeré kroky, aby cyklus zůstal českým majetkem,
Ø Magistrát hl. města Prahy by měl okamžitě stáhnout žalobu na vydání Slovanské epopeje zvláště za stavu, kdy jeho vlastnictví je důvodně zpochybněno.
Celomodré Bémovo vedení žalobu jistě nestáhne a tak zbývá jen doufat, že soud vezme v potaz neprokázané vlastnictví Prahy ke Slovanské epopeji.