Vážení a milí Cimrmanologové, pane Ladislave Smoljaku a pane Zdeňku Svěráku,
musím Vás upozornit na jeden vážný historický lapsus, kterého jste se – věřím, že neúmyslně – dopustili. Přišel jsem na něj vlastně náhodou, když jsem zavítal na Vaše webové stránky. Tak jako miluji Váš humor, se kterým jsem vyrůstal, mám rád všelijaké šťourání se a bádání v historii. Nikdy jsem nevěřil učitelům za doby totality, že historii dělají masy. Můj zájem se vždy ubíral k osobnostem a studování jejich činů mě přesvědčilo, že jsou to především ony, které historii tvoří. Konečně Jára Cimrman je zřejmým a zcela výmluvným příkladem. V naší historii je však vedle Járy Cimrmana řada dalších úžasných osobností a mnohé z nich byly zcela zapomenuty, některé programově, kvůli komunistům. A to se dostávám k tomu, proč Vám píši.
Nechtěně a nezaslouženě jste použili portrét jedné takové úžasné osobnosti českých dějin na obal CD Vaší hry „Vyšetřování ztráty třídní knihy“.
Zřejmě Vám portrét připadal jako dokonalá ilustrace rakousko-uherského úředníka. Nedivím se Vám. Někdy ale zdání klame a v tomto případě je absolutně chybné! Nevím, zda jste při objevení tohoto portrétu pátrali, kdo že je na něm zachycen objektivem fotoateliéru Eckert?
Pokud se nepletu, byl tento portrét použit i na obalu někdejší gramofonové desky. Tehdy i mě – podstatně mladšímu – připadal portrét docela příhodný. Dnes, když vím, kdo je na něm, již rozhodně ne. Pokud jste měli k dispozici i celou fotografii, a ne jen její výřez, mohli jste si dole přečíst secesním písmem umě vytištěný text, této podoby a obsahu:
PADESÁTÉ VÝROÈÍ SVÉHO DOKTORÁTU
SLAVÍ
J. E. MINISTR V. V. DR. ANT. RYT. RANDA
Fot. atel. Eckert
V době totality Vám asi mnoho text neřekl a jeho archaičnost Vás mohla ještě více utvrdit v použití portrétu. Docela dobře jste si pod titulkem J. E. Ministr v. v. mohli představit třeba rakouského ministra školství – pardon, tehdy ministra kultu a vyučování.
S postavou pana rytíře Randy jsem se prvně setkal při shromažďování obrazového materiálu k mému životopisnému filmu o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Čím více jsem se o něm dozvídal, tím více jsem byl ohromen. Tedy vězte, milí Cimrmanologové, že jako ilustraci ke své hře, jste použili jednoho z největších právníků, kterého kdy Země Koruny české nosila! Doktora práv, u kterého titul JUDr., nebyl obsahově již jen zbytnělým historismem, ale skutečně naplňoval onu latinskou zkratku – doktor obojího práva, tedy světského i církevního. Zločinný komunistický režim, pro který právo neznamenalo vůbec nic, se snažil absolutně vymazat z hlav adeptů práva tuto osobnost. Podařilo se to téměř dokonale. Ještě za první republiky byla známá praxe, že pokud se právníci nemohli shodnout na názoru na určitou causu, debata byla ukončena větou: „Tak řekl Randa!“
Myslím, že je čas seznámit Vás níže alespoň stručně s osobností pana doktora Randy. Počítač je úžasná věc. Pokud víte jak na něj a pamatujete si, kam jste do jeho paměti uložili své vytvořené soubory, je možné je příležitostně znovu použít. Vzpomenout si, kam jsem si co uložil do hlavy, mi dá někdy práci, ale v počítači mám větší pořádek, a tak níže mohu přiložit soubor, již dříve vytvořený pro jiný účel. Račte tedy přejít na další text.
JUDr. Antonín rytíř Randa
(*8.7.1834 Bystřice nad Úhlavou, †6.10. 1914 Dobřichovice u Prahy)
Český právník, jeden z hlavních tvůrců české právní vědy. Zasáhl do boje o českou univerzitu a jazykovou rovnoprávnost. Ministr rakouské vlády (1904 – 6), od r. 1908 II. prezident České akademie pro vědu, slovesnost a umění po jejím zakladateli Josefu Hlávkovi, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství. Byl největší právní oporou Josefa Hlávky při tvorbě stanov České akademie a při tvorbě statutu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, prostřednictvím kterého odkázal J. Hlávka celé své obrovské jmění Českému národu. Dr. Randa se pravděpodobně s Hlávkou seznámil již na gymnáziu v Klatovech.
Dodnes je mezi právníky pojmem takzvaná Randova klauzule, která říká, že při tvorbě zákona je třeba dbát na to, aby nebyl možný jeho dvojí výklad. Škoda, že Antonína rytíře Randu si neberou za přiklad naši zákonodárci. Současné právo by tak nebylo zapleveleno novelami a novelami těchto novel.
Ve výroční den narození Antonína rytíře Randy 8. července 2006 byl v Bystřici nad Úhlavou odhalen pomník tomuto vynímečnému právníkovi. Tvůrcem pomníku je klatovský sochař Václav Fiala.
Dolní text na pomníku:
Jeden z nejvýznamnějších českých a evropských právníků civilistů 19. století. Univerzitní profesor, děkan a rektor Karlo – Ferdinandovy univerzity.
Význam jeho díla a mimořádné osobnosti spočívá ve vyvinutém citu pro spravedlnost, přirozenou slušnost a kulturní identitu.
Jeho dílo je výzvou pro současnou generaci právníků.
Dle řeči, kterou při odhalení pronesl ústavní soudce JUDr. PhDr. Stanislav Balík, se jedná o vůbec první pomník na území Čech, Moravy a Slezska, který byl po roce 1918 postaven právníkovi.
Slavnosti odhalení pomníku se též zúčastnil potomek Antonína rytíře Randy.
Nuže, milí Cimrmanologové, nyní již víte, čí portrét jste si vypůjčili k ilustraci pro Vaši hru. Nebylo by dobré, a vůči panu doktorovi Randovi a jeho dosud žijícím potomkům slušné, s tím něco po Cimrmanovsku udělat? Nešlo by zapátrat třeba v odkazu geniálního Járy Cimrmana? Nechce se mi věřit, že by se s tímto českým vlastencem nesetkal. Pokud by se v pozůstalosti, kam máte přístup jen Vy, takový důkaz našel, mohl by Vám sám Cimrman z této šlamastiky pomoci.
Možná si pane Smoljaku vzpomenete, že při natáčení Vašich toulek s ruksakem a holí po různých zajímavostech České republiky, Vás jedna taková toulka zavedla do sídla Josefa Hlávky na zámek v Lužanech. Zde nad schodištěm jste se musel setkat s tímto portrétem pana doktora Randy.
Neměl jste již tehdy pocit, že portrét odněkud znáte?
Je samozřejmě také možné, že nosím tímto dopisem dříví do lesa a Vy jste již dříve zjistili, čí portrét jste na obal použili. Mohlo mě též uniknout – nikdo nestihne sledovat veškeré současné dění – že jste k celé věci nějaké stanovisko zaujali. Pokud tomu tak je, prosím Vás o jeho sdělení a souhlas uvést jej v mé připravované knize. Jistě by, od osobností Vašeho formátu, byl komentář k uvedenému případu velmi zajímavý.
Přeji hezký den a těším se na Vaší odpověď.
V úctě
Pavel P. Ries