Začněme korunami.
Tu naši nechal skutečně zhotovit Karel IV., a to coby korunu pro korunovace budoucích českých králů, a sám jí byl korunován jako první. Ono v tom bylo taky trochu nutnosti, protože jinak by nabylo čím jeho hlavu korunovat. Karlův otec Jan Lucemburský, trpící stálým nedostatkem peněz na svých válečných (pardon, rytířských) cestách Evropou, původní korunovační klenoty jaksi zašantročil v nějaké směně. Snad je zastavil a pak už nedostal zpět či tak něco podobného.
Ke koruně Karla IV., kterou zasvětil sv. Václavu, se právě vztahuje Karlův příkaz (král si nepřeje, ale udílí příkazy), aby byla vystavovaná jen v době korunovace, a to do západu slunce. Pak měla opět spočinout ve známé komoře v kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta. Není tedy ve Vídni, i když více než 100 let tam byla – viz níže. Ve vídeňské klenotnici se ale nyní ve stálé expozici vystavuje tato koruna:
Říká se jí také Koruna Rudolfa II. Byla zhotovena roku 1602 za vlády císaře Rudolfa II. jedním z nejvýznamnějších zlatníků té doby Janem Vermeyenem v jeho pražské dvorské dílně. Mistr zlatnický byl jen kvůli této práci povolán až z Antverp. Ve skladbě drahokamů je hluboká symbolika. Jak jinak u císaře Rudolfa II., že? Od roku 1806, po likvidaci Svaté říše římské císařem Napoleonem, vyjadřovala především císařskou hodnost rakouských panovníků z rodu Habsbursko-Lotrinského.
Ke skutečné korunovaci nebyla koruna nikdy použita. Jako koruna Císařství rakouského byla v roce 1806 prohlášena osobní koruna císaře Rudolfa II.
Korunovační klenoty Svaté říše římské, byly dobře uložené a vydávány byly jen pro případy korunovace. Jednotliví panovníci si proto nechávali zhotovovat vlastní koruny. Tyto pak používali při různých oficialitách (např. v Říšském sněmu). Nejstarším vyobrazením takové soukromé koruny je mědiryt císaře Maximiliána I. od Albrechta Dürera. Obecně se má za to, že toto ztvárnění bylo ovlivněno vnějším vzhledem koruny císaře Rudolfa II.
A jak je to se žezlem a jablkem našich korunovačních klenotů a habsburských?
Takto vypadá žezlo a jablko vystavované ve Vídni:
Nechal je na zakázku zhotovit roku 1612 Rudolfův bratr a nástupce Matyáš. Pocházejí z dílny zlatníka Andrease Ochsenbrucka. Svým ztvárněním jsou připodobněné vzhledu koruny a zejména u emailů je zřetelné, že jsou okopírovány. Žezlo je částečně vyrobeno z rohu bájného jednorožce (tedy ze zubu jednorohého narvala, severské velryby).
Žezlo a jablko českých korunovačních klenotů má starší dataci, než vídeňská dvojice. Oba klenoty jsou vyrobené někdy kolem roku 1532 v Augsburgu v dílně věhlasného zlatníka Hanse Hallera. Původní jablko a žezlo z doby gotiky je dnes uloženo skutečně ve Vídni, jako muzeální artefakt. Důvod výměny za současné jablko a žezlo byl z největší pravděpodobností dobový – gotická strohost se Habsburkům zdála málo reprezentativní pro novou dobu renezance.
České korunovační klenoty byly do Vídně odvezeny za doby 30leté války v roce 1637. Do Prahy byly poté převáženy jen kvůli korunovacím. Na stálo se vrátily až na žádost českých stavů v roce 1791. Během Pruského vpádu se znovu stěhovaly do Vdně, až se v Korunní komoře definitivně usadily od r. 1867.
Vzato tedy do důsledku, tak příkaz Karla IV., stran vystavování klenotů, by se měl týkat jen Svatováclavské koruny. Tou byl naposledy, jako český král, korunován císař Ferdinand V. – Dobrotivý (1835 – 1848). František Josef I. korunovaci odmítal s poukazem na to, že titul českého krále mu patří dědičně a není ho tedy třeba stvrzovat korunovací. Byla to velká politická chyba, která sehrála nemalou roli při rozpadu Rakousko–Uherské monarchie. Kdyby se František Josef I. nechal korunovat českým králem, což jeden čas i slíbil, byla by naše země nejloajálnější monarchií z celé říše. Sám Masaryk byl zpočátku přesvědčeným monarchistou. Poslední císař Karel I. se chtěl nechat korunovat, ale stihl jen korunovaci Svatoštěpánskou korunou.
Ještě malá poznámka ke Karlu IV. Jako IV. byl číslován coby císař Svaté říše římské. Jako český král, by měl být Karlem I. nebo Václavem IV., což bylo jeho původní křesní jméno.