Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Mattoni už není (aktualizováno 23.4.2009 vložením rozhlas. report.)

Článek Na prahu zániku aneb Zkáza v údolí Mattoni se stal hlavním článkem domácí rubriky 7. čísla Respektu s grafickou upoutávkou na přední straně obálky. Článek byl inspirován mojí synoptickou studií, která koluje v řetězových e-mailech po internetu u nás i ve světě. Protože je tato synopse v článku zmiňována, rozhodl jsem se ji zveřejnit celou i zde na mém blogu. Vzhledem k tomu, že článek v Respektu je obrazově úsporný a některé pohledy zcela vynechal, myslím, že je na místě jej takto doplnit. V každém případě Respektu a jmenovitě panu Šůrovi děkuji, že těžce zkoušené Kyselce věnovali pozornost. Respekt se tak stal prvním periodikem, které o tomto otřesném nekulturním přístupu k historickému odkazu předků, podalo svědectví.

Narodil jsem se v Plzni, ale od čtyř let jsem vyrůstal na Karlovarsku a posléze žil přímo v Karlových Varech, a to až do mého odchodu do Prahy v roce 1986. Říká se, že k místu, kde prožijete dětství, máte většinou vztah celý život. U mne tomu tak určitě je a já se na Karlovarsko neustále vracím. Třicet let života zde strávených prostě nevymažu. V roce 2006 jsem poprvé po roce 1989 navštívil Kyselku a to co jsem zde spatřil, mne natolik zasáhlo, že jsem o tom chtěl podat svědectví, a to formou, kterou umím nejlépe tedy televizním dokumentem. Sestavil jsem si proto synoptickou obrazovou a textovou studii a dohodl se s Českou televizí, že dokument společně realizujeme. Při tehdejším rozhovoru s vlastníkem bývalých lázní, firmou CTS jsem byl požádán, zda bych s dokumentem tak půl roku nepočkal, že jej pak budu moci zakončit mnohem optimističtěji. Souhlasil jsem. Znáte to ale, pro nával jiných námětů jsem Kyselku a Mattoniho poněkud pustil z hlavy a najednou z půl roku byly roky dva.

 

Na konci minulého roku, mi jeden známý klatovský sochař připomněl můj téměř dva roky starý záměr natočit dokument o stavu Kyselky. Poslal jsem mu tehdejší moji studii s poznámkou, že si do Kyselky znovu zajedu a podívám se, co se změnilo. Na něj studie velmi zapůsobila a zeptal se mi, zda ji může poslat několika přátelům, kteří by mohli třeba pomoci. Svolil jsem, netuše co může nastat, pokud se něco začne šířit po e-mailu lavinovitě. Přátelé sochaře totiž usoudili, i přes poznámku v synopsi, že není určena k veřejné prezentaci, že by to měli vidět i jejich přátelé a ti to zase poslali svým a výsledek je ten, že mi chodí cca 10 – 15 e-mailů denně z celého světa a to už více než 14 dní. Unisono z nich zaznívá zděšení a otázky, jak je to možné a jak lze pomoci. Kontaktovala mě řada médií, daly se do pohybu úřady, reagovaly KMV Mattoni, firma CTS, připravuje se interpelace na dva ministry atd. Uvidíme, zda to nějak bývalým lázničkám pomůže. Jsem ale nakonec rád, že k tomuto zveřejnění došlo. Reagoval jsem na něj následovně. 

Reklama

 

Původní synoptickou studii jsem aktualizoval a obnovil jednání s ČT o tvorbě dokumentu. Vy se na tuto aktualizovanou studii, jejíž verze z roku 2006 spustila nový zájem o Kyselku, můžete podívat zdeUpozorňuji ale předem – jste-li slabších nátur, tak snad ani ten pdf soubor neotvírejte.

 

Známou novinářku a reportérku Janu Lorencovou inspirovala moje synopse k její reportáži o Kyselce. Reportáž  odvysílal Český rozhlas 2 – Praha, dne 26. 3. 2009 a vy si ji můžete poslechnout ZDE