Na úvod jen malá ukázka z rozhovoru:
Bude mít vaše špatná zkušenost dopad na zájem architektů účastnit se v Česku dalších soutěží?
Samozřejmě. Zásadní ale je, že ministr kultury (prohlásil, že chobotnice stát na Letné nebude, pozn. red.) je proti kultuře národa. To, že do Česka nebudou chtít architekti, je ve srovnání s počínáním ministerstva kultury detail.
Opravdu věříte, že socialisté budou mít tu sílu a vaši knihovnu na pražskou Letnou dostanou – a že to skutečně i po volbách budou chtít také udělat?
To je špatná otázka. Prostě budou volby a ta knihovna tam potom bude.
Manželka předsedy ČSSD Petra Paroubková mluvila dokonce o národní sbírce, podobné té na Národní divadlo. Víte o tom něco bližšího?
Ano, sbírka taky bude. Uvědomte si ale, že císař pán nezakázal Národní divadlo, a tady český ministr kultury zakazuje knihovnu a hlásí se k tomu. To už přesahuje všechno, je to mezinárodní ostuda a o tu se i já postarám.
Ještě jedna věc. I kdyby se ta knihovna nezačala stavět, obsadil jste první místo v soutěži a příští rok v březnu vám bude vyplacena…
Neptejte se mě na takovou volovinu.
Má vám být vyplacena částka 160 tisíc eur, zhruba tři a tři čtvrtě milionu korun. Ale vy jste do přípravy projektu Národní knihovny dal určitě spoustu svých vlastních peněz včetně času. Nepletu-li se, tahle částka by vám asi připadala jen jako malé bolestné, že?
Není to vůbec důležité. Tady jde o český národ a českou knihu… Vyhrál jsem první cenu a za to mám být zaplacen. To je přece správné, ne? Když jdete k zubaři nebo právníkovi, také vás to něco stojí. Architekt také nemůže žít jen z čerstvého vzduchu. To si možná myslí pan ministr kultury… Ale klíčové je, proč ta aféra vznikla.
* *
Kdo by se chtěl pokochat názory pana architekta v celém rozhovoru, tak může zde.
O návrhu stavby Národní knihovny na Letné toho už bylo napsáno až příliš. Nepouštěl bych se proto dalším článkem k rozmnožení této nekonečné diskuse, kdyby mne výše uvedený rozhovor poněkud nenadzvedl na židli.
Nechme nyní stranou to, že soutěž měla natolik zpackané výstupy, že se proti výsledku ohradila Česká komora architektů, spolu s některými soutěžícími, že zde jsou problémy s pozemky a mnohé další. Mne na celém problému zajímá především jedna věc, která zatím nebyla vůbec diskutována nebo o takové diskusi nevím. Zformuloval bych ji do jedné otázky –
Bylo v podmínkách architektonické soutěže zahrnuto, když ne přímo, tak nějak implicitně, že vítězný návrh musí být bezpodmínečně realizován?
Například na dostavbu Staroměstské radnice bylo vyhlášeno několik architektonických soutěží a žádný z vítězných návrhů realizován nakonec nebyl. Není mi známo, že by se autoři těchto vítězných návrhů chovali, jako pan Kaplický, uráželi ministra kultury, prezidenta a nevím koho ještě a vehementně prosazovali postavení svého vítězného návrhu za státní peníze! Kaplický nějak zapomíná, že Národní knihovnu budeme platit my všichni z našich daní a že ministr kultury není představitelem soukromé firmy, která se rozhodla na vlastní náklady postavit Kaplického dílo. V tomto světle jsou vyjádření pana Kaplického směšná, až urážlivá. Nejvíc mě pobavila národní sbírka řízená paní Paroubkovou a srovnání této sbírky se sbírkou na Národní divadlo. Jeho postavení by si nemohl v té době vynutit ze státních prostředků žádný architekt (ostatně ani by ho to nenapadlo) a proto ona sbírka. Stavbu Národní knihovny má kompletně hradit stát a tedy s přispěním všech občanů, ať se jim Kaplického chobotnice líbí, je jim lhostejná či vůbec nelíbí. Kaplický navíc neomaleně celou věc politizuje a spojuje se s opozicí, kdy věštecky předjímá vítězství socialistů ve volbách. Navíc předpokládá, že vyhrají tak drtivě, že nebudou potřebovat vládnout v koalici, a tudíž se ohlížet na názor koaličního partnera. Pokud si je tímto vítězstvím tak jist, nač potom sbírka?
Vůbec je zajímavé přeložit si Kaplického bláboly do srozumitelné polohy. Kaplický nám v rozhovoru, mimo jiné, říká:
· Skoro 4 miliony, které zaplatí daňový poplatníci za jeho vítězství v soutěži, je volovinou, na kterou se nemá novinář co ptát.
· Vlastně mu ani o peníze nejde. Knihovnu navrhoval zcela mecenášsky pro český národ a českou knihu(?). Doporučuji tento výrok k pozornosti a s vyplacením této „voloviny“ Kaplickému nijak zvláště nepospíchat.
· Ministr kultury v ČR je všemocný člověk, který ze své pozice, zcela mimo vládu, může zakázat stavbu knihovny.
· Kaplického chobotnice je syntetickým extraktem celé naší kultury a je-li ministr kultury proti její stavbě, je proti kultuře, a to dokonce, považte, proti kultuře národa.
I kdyby mi byla Kaplického chobotnice sympatická, jako že není, tak po tomto rozhovoru bych se postavil na stranu těch, kteří jeho knihovnu na Letné nechtějí.
Na celé bouři ve sklenici vody mi vadí ještě jedna věc. Jsou u nás města a obce, kde si zastupitelé uvědomují, že jsou ve svých funkcích díky volbě občanů a že tito občané nejsou důležití jen při volbách, zatímco pak je to chamraď, která nemá co mluvit do toho, jak jejich město či obec bude vypadat. Například v Lázní Bohdaneč došlo před pár lety k radikální přestavbě celého centrálního náměstí. Zastupitelé města nechali vyhlásit architektonickou soutěž a jednotlivé návrhy posoudit v referendu občanům města – ať si vyberou v čem chtějí oni a jejich potomci v dalších desetiletích žít, a co bude postaveno za jejich peníze. Občané si vybrali, a vybrali si velmi vkusně. Udělejte si někdy do Lázní Bohdaneč výlet a budete zírat. Zajímalo by mne, jestli by se pan architekt Kaplický také tak oháněl národem, pokud by ten v referendu rozhodl, že jeho chobotnici na Letné nechce! Vzhledem k tomu, že postavení Národní knihovny bude stát cca 5 miliard Kč, kteroužto částku jistě nepovažuje za volovinu ani pan architekt, a budou to peníze daňových poplatníků, měli by mít právo se vyjádřit. Především pak Pražané. To by se ale pražský Magistrát musel snížit na úroveň rozhodování radnice malého lázeňského městečka.
Foto v perexu: Radek Miča, MF DNES