Fyzická nesmrtelnost – 2. díl

Zde vám předkládám jedenáct stupňů, nezbytných k dosažení fyzické nesmrtelnosti. Zvládnete-li je, započne tím buněčná regene­race a zbývající úsek cesty už budete schopni dojít sami, pod dohledem vašeho Vyššího Já.

1.   Nedoufejte, že je to pravda. Nežijte v naději, že je to pravda. Ne­věřte, že je to pravda. Vy totiž musíte VĚDĚT, že je to pravda! Schopnost dosažení fyzické nesmrtelnosti je reálná a vlastníme ji všichni. Jedná se o stupeň ze všech nejtěžší, avšak jeho osvo­jení je nanejvýš žádoucí. Bez něj je dosažení ostatních stupňů bezpředmětné.
Musíte to VĚDĚT PRÁVĚ TEĎ.
Potom jste VYHRÁLI.

2.   Představte si spirálovitý pohyb vašich buněk opačným směrem a opakujte nahlas: jsem nesmrtelný(á) a poroučím v této chvíli svému tělu, aby to vzalo na vědomí. Čiňte tak každé ráno a každý večer po celý svůj věčný život.
Urychlete a pomozte své buněčné regeneraci konzumováním 1000 miligramů PABA (para-amino-benzoidová kyselina), 5000 miligramů vitaminu C a 2000 miligramů vitamínu E d'alpha tocopheral každý den. Pleťové mléko vtírejte do kůže celého tě­la, neomezujte se pouze na péči o obličej. Dopřejte si vydatný přísun čerstvého vzduchu, zejména v době spánku. Před jízdou autem a různými dopravními prostředky dávejte přednost pěší chůzi. Každý den vypijte půl litru čerstvě vymačkané neslazené hroznové Šťávy. (Šťáva z červených hroznů chutná lépe, šťáva z modrých hroznů je rovnocenný stimulátor buněk.) Hrozny mů­žete jíst samozřejmě také, ale kromě toho je důležitý přísun ještě samotné hroznové tekutiny. Během jednoho týdne, možná i dří­ve, se znatelně zlepší plet a pokožka vůbec. To je veškerá kosmetika, kterou potřebujete. Vitamíny B-12 a B-komplex ne­jsou bezpodmínečně nutné, ale organismu prospějí.

3.   Nestyďte se za svůj nový přistup k životu, za své osvícení. Mluv­te o něm s každým člověkem, kterého potkáte. S příbuznými, přáteli i lidmi z vašeho pracovního prostředí. Nevšímejte si a naprosto přehlížejte jejich případné zesměšňování. Vždycky se mezi nimi najde pár takových, kteří uvěří. Až se ocitnete v rozpuku života na prahu páté či šesté stovky vašeho věku, bude to právě těchto pár jedinců, se kterými si zavzpomínáte nad sklenkou lahodné ovocné šťávy.

4.   Jste-li žena v očekávání nebo na miminko s výhledem do bu­doucna pomýšlíte, pokuste se přivést svoje děťátko na svět pod vodou. Tak odstraníte porodní trauma, jehož důsledkem je pře­trvávající nedokonalé dýchání. Jistě se vám podaří vyhledat někoho, kdo s tímto doposud netradičním způsobem porodu již nějaké zkušenosti má. Jste-li muž, svoji ženu v této mateřské moudrostí podporujte.

5.   Přestaňte pít alkohol. Dopřejte si – jenom někdy – trochu kvalitního vína, nic víc. Přirozeně žádné drogy a s kouřením pře­staňte zcela nekompromisně ve chvíli, kdy pocítíte, že jste k takovému kroku dospěli bez urputného vnitřního boje. Kouře­ní lze nahradit například milostnými kratochvílemi (žádná nevěra!), četbou dobrodružné literatury, jízdou na toboganu, péčí o opuštěná zvířátka, zpíváním, plaváním, běháním, voněním ke květinám, posloucháním symfonii, a hlavně: nešetře­te dobrými skutky pro druhé.

6.   Nepřipusťte žádnou sexuální promiskuitu. Aniž si to uvědomu­jete, způsobuje ve vaší duši zkrat. Neoddávejte se žádným nepřirozeným sexuálním stykům a nepředstírejte, že nevíte proč. Každé chování proti zákonům přírody je nepřítelem přirozeného procesu fyzické nesmrtelnosti.
Straňte se pornografie, neboť v mysli vyvolává představy, jež blokují objevení dvojčete vašeho vlastního Já, které se udá působením magnetické přitažlivosti. Dokud nedosáhnete spo­jení s chybějící polovinou vašeho ducha, nemůžete se stát plně osvícenými. Již pouhé rozhodnutí stát se nesmrtelným však samo o sobě zaručuje, že v určitém bodě své cesty jeden druhého najdete.
Jestliže jste se v sexuální oblasti chovali v minulosti ne­správným způsobem, plně sami sobě odpusťte. A zapomeňte. Očistná zpověď se odehrává pouze ve vlastním nitru.

7.   Odpusťte svým nepřátelům! K těm, kteří vám ubližují a šíří o vás kupříkladu nehorázné pomluvy, buďte laskaví, dívejte se jim zpříma do očí a v žádném případě nepřistupte na jejich „hru“ tím, že byste jim opláceli stejnou „záplatou“.
Být hodný k těm, kteří jsou hodní i k vám, není žádná zásluha, a tudíž nezpůsobuje pohyb spirály opačným směrem.
Budete-li však hodní na lidi, kteří vám slovem nebo činem ublí­žili, lze očekávat, že se tak stane. Při rozdávání peněz nehleďte příliš na jejich příjemce, nečiňte rozdíl mezi lidmi známými a neznámými. Kapitoly Déjà Vu a Práce s láskou a mystika pe­něz čtěte tak dlouho, až si jejich obsah plně osvojíte. Potom samozřejmě neváhejte udělat to, co se v nich praví. Doporuče­né rady nejsou z mého autorského pera, nýbrž od bytostí, které jsou z hlediska duchovního osvícení mnoho kosmických let přede mnou. Nevažte se na hmotné statky a nedopusťte, aby se z vás stali otroci konzumního způsobu života. Buďte štědří, svůj čas a peníze rozdávejte bez nároku na oplátku v jakékoliv podobě.

8.   Opanujte se a s konečnou platností odmítněte veškeré obavy, jež s sebou život nese: strach z nehody, chudoby či opuštěnosti ­- zkrátka veškeré tísnivé okovy.
O své milované blízké a přátele, kteří jsou nemocní, se taktéž nestrachujte. Přestaňte očekávat, že zemřou.

9.   Staňte se vegetariány! Způsob, jak přejít bezpečně z vyběhaných kolejí rozšířených stravovacích návyků k zdravé výživě, jsem popsala v kapitole Jablko denně. Žádná „sebeušlechtilejší“ po­hnutka vás nesmí přivést k ukončení života kteréhokoliv tvora. Lovci a rybáři nemohou dosáhnout věčného života, nejsou kan­didáty na fyzickou nesmrtelnost.
Naučte se karate nebo nějaké jiné orientální umění sebeobrany, ale nezabíjejte. Nesmíte žádné osobě ani stvoření odejmout svo­bodnou vůli rozhodnout se ve věci života či smrti.
Nechat žít je vaší povinností. Jestliže jste někdy zabili z „občan­ské povinnosti“ poslušni rozkazu vyšších mocností, a trpíte výčitkami svědomí, odpusťte si, a tak se očistíte. Nikdy neexis­tuje žádný důvod cokoliv nebo kohokoliv zabít. Vždy lze zvolit způsob, jak najít východisko ze svízelné situace. Nacházíte-li se vy nebo kdokoliv jiný v ohrožení života, volte takový způsob se­beobrany, abyste útočníka neposlali na onen svět. Zraňte jej, ale za každou cenu zabraňte smrti!

10.  Postěte se jeden den každého týdne a jeden celý týden v roce. Popíjejte pouze ovocnou šťávu nebo čistou čerstvou vodu, ale nejlépe jen vodu. Tímto způsobem se postupně dopracujte k pra­videlnému týdennímu půstu jedenkrát do měsíce. Vaše tělo i mysl se tak dokonale vyčistí. Ježíš se také postil a podívejte se na zázraky, které vykonal. Stejně tak František z Assisi, který byl schopen rozumět řeči ptáků a vlků a jiných stvoření.

11.  Číslo 11 je v numerologii číslo mistrovské. O tom jsem vás již poučila v 5. kapitole. Tím pádem je vhodné, aby jedenáctý stu­peň dosažení nesmrtelnosti (což je synonymum pro dosažení stupně Mistra) byl očíslován tímto způsobem, a to ne na základě mého uvážení, ale pomocí harmonií a synchronizace vesmíru. Nezáleží na tom, jestli je vám čtrnáct nebo čtyřicet, když čtete tento stupeň – nebo osmdesát či devadesát iluzorních chrono­logických let. Naučte se to nazpaměť, i když jste teprve teenager, naučte se to – protože to má velkou důležitost pro každého, kdo seriózně zamýšlí dosáhnout regenerace buněk a předejít tak stárnutí nebo je zvrátit – a dobýt tak vítězství nad smrtí.

Uvědomujete si v této konečné fázi, co je pro vás nejdůležitější? Na cestě k nesmrtelnosti musíte být bytostně prodchnuti vědomím, že čas ve skutečnosti neexistuje. Jedná se o falešnou víru v jeho moc, která blokuje buněčnou regeneraci. Vězte, že čas je váš nepřítel ­a jestliže jej vědomě, byť třeba jen okrajově, akceptujete, nemůžete se stát nesmrtelnými a buňkám je zabráněno v regeneraci.
    Nyní se zamysleme nad slovem RETIREMENT (VÝSLUŽBA, DŮCHOD). Lexigramový převod zni RE-TIME (ZNOVU-ČAS). Webster definuje RE na počátku slov s touto předponou jako „zno­vu se objevit; obnovit“. Je to výstižné vyjádření stavu, k němuž dochází v okamžiku odchodu do důchodu. Jinými slovy, když akceptujete RETIREMENT (DŮCHOD), čas se „znovu objeví“ – vrátí se, aby vám opět vládl. Důchod je nejsilnější ze všech vli­vů, které způsobují stárnutí, a dokonce i smrt.
    Důchod je neskonalý omyl. Proč si neudělat dva roky prázdnin? Odpočívejte, cestujte, ale ne více než dva roky. Trvalý důchod je zaručený zabiják. Usmrtí vás tak jistě jako výstřel z pušky – jenom umírání se poněkud protáhne. Důchod zničí touhu žít, protože dny „zaslouženého odpočinku“ se rozloží na čistou lenost a čistokrev­ný strach, že jste příliš staří, než abyste měli pro někoho nějakou hodnotu. Podlehnete iluzi, že vám zbývá pouhých pár roků života, v nichž je třeba si případně ještě co nejvíc užít.
    Co udržuje životní šťávu v proudu, co nutí, aby vaše mysl zno­vu nabíjela tělo činorodostí, je vaše profese, povolání nebo zaměstnání. Být potřebný nebo potřebná je jeden z nejdůležitějších životodárných pocitů. A svět vás stále potřebuje – víc než kdyko­liv před tím.
    Jestliže jste ještě do důchodu neodešli – nedělejte to. Prosím, oddechněte si, a potom se opět vraťte k své práci, která vám se za­dostiučiněním pomůže naplnit každý rok nesmrtelného života. Jestliže pracujete pro zaměstnavatele, který trvá na tom, že po do­sažení určité věkové hranice musíte odejít, učiňte tak. Najděte si však jinou práci. Říkáte, že je to „ve vašem věku“ skoro nemožné? Nebude to tak jednoduché, jako když vám je chronologicky ilu­zorních dvacet jedna roků, ale zkuste to – budete překvapeni.
    Jestliže se s opravdovým úsilím pokoušíte nalézt práci, ale ne­daří se vám, potom si vytvořte pracovní náplň sami pro sebe. Existuje tolik možností a nápadů, jenom neváhejte použít fantazii a představivost.
    Zkuste vyrazit na trh práce se svými životními moudrostmi ­jsou potřebné víc, než si myslíte.
    K tomu, abyste dostali dobrou práci, rozhodně nepotřebujete rodný list. Vyhýbejte se klubům důchodců jako jedovatým hou­bám, protože přesně těmi jsou.
    Léta jsem se pokoušela přesvědčit jednoho muže, který odešel do důchodu a jež mi je velmi blízký, aby se vzepřel iluzornímu stárnutí. Nechtěl se mnou spolupracovat, ač jsem mu nabízela takové pra­covní možnosti, které by zvládl lépe než kdokoliv jiný. Stále mi opakoval: „Nemohu to zvládnout. Copak nechápeš, jak jsem starý?“
    Podobně přistupuje k životu i jistá žena, kterou velmi miluji a která potřebuje pouze část zvěsti. Vždycky tajně věřila v to, o čem tato kapitola pojednává, ale bála se, že by si z ní okolí děla­lo blázny, kdyby své přesvědčení otevřeně šířila. Je Ryba. Moc bych si přála, aby vystoupila ze stínu a mluvila neohroženě o zázra­cích života. Teď je ten správný čas. Posláním této knihy je připravit lidi na zázrak, o kterém ona uvnitř sebe po celou tu dobu ví.
    To je tedy 11 kroků k postupnému dosažení fyzické nesmrtel­nosti pomocí regenerace buněk. Požadavek č. 4 není bezvýhradně nutný, ale pomůže „krvi vaší krve“ s nesmrtelností již od narození.
    Seznámila jsem se s mužem, jehož stihla velmi nepříjemná cho­roba – vápenatění kostí. Ještě nepříjemnější však byla zpráva lékařů, kteří mu oznámili, že už nikdy nebude chodit. Nepoddal se a nesmířil s tak neveselou vidinou do budoucna. Pevně se zavázal nesmrtelnosti a začal uskutečňovat všechny stupně regenerace bu­něk. Trvalo pět a půl roku, než se dostavili patrné výsledky soustředěné vůle, víry a naděje – kosti začaly postupně měknout, odvápňovat se. Po nějakých deseti letech se vrátily do stavu, v ja­kém se nacházely, když byl mladý a zdravý.
    Jestliže máte fyzický handicap, jakýkoliv stupeň jeho překonání vám poskytne důkaz, že jste schopni vzepřít se procesu stárnutí a smrti. Často velmi pomůže rozvinutí atletických schopností. Stej­ně tak nezištná pomoc druhým je jeden z nejúčinnějších léků; recept, stejně tak jako dávkování, si však musíte stanovit sami. Kaž­dý negativní postoj a zlozvyk, který překonáte, upevní víru ve vaše spirituální, mentální a fyzické síly. Otevře se účinná komunikace s vlastním duchem, který oplývá zázračnou mocí.
    Boba Wielanda, veterána z Vietnamu, připravil výbuch nášlap­né miny o obě nohy. Říká: „Moje nohy šly jedním směrem ­a život druhým.“ V roce 1982 se rozhodl, že „půjde“ z Kalifornie do Washingtonu. Na kolečkové židli se sunul po dálnicích a silnicích tri roky, osm měsíců a šest dní, pahýly nohou chráněny silnými bandážemi. Jeho dlouhý „pochod“ měřil 2 764 mil (4 402 km). V cíli cesty jej čekal pomník padlých ve vietnamské válce, na němž ještě chybělo jméno jeho kamaráda. který byl při výbuchu usmr­cen. Bob Wieland je bezpochyby kandidátem na fyzickou nesmrtelnost, i když o tom zatím neví.
    Povšimněte si, že Wielandův odvážný „pochod“ napříč zemí, který trval 3 roky, 8 měsíců a 6 dnů, tvoří výsledné číslo sedmnáct – a 2 764 mil, které překonal, číslo devatenáct. Pro jeho cestu to vytváří složená čísla 17 a 19. Podívejte se na jejich význam v kapi­tole o numerologii.
    Jak poznáte, že v těle započala buněčná regenerace? Pokožka bude čistší, dech zesládne, zápachy související s vylučováním se zmenší. Jazyk postupně zrůžoví, změkne a jeho hrubý zvrásněný povrch zmizí. Ve vašich očích se objeví jiskra a hlas získá jemný hudební tón. Své emoce začnete snadněji ovládat a jako přídavek vám svěží paměť podrží „sny“ (astrální výlety). Potřeba vydatného spánku se sníží a vrásky pomalu, ale jistě zmizí.
    Podle učení mých guru nastane v těle zvláštní chemická reakce – buňky se začnou spirálovitě točit opačným směrem. Tento jev trvá v různých intervalech od chvíle, kdy započal, pět až sedm ka­lendářních roků. Je provázen zápachem přirovnatelným k pachu bot sportovce po extrémním výkonu – pronikavý, poněkud kyse­lý. Nebo se může projevit v podobě zatuchlého pachu, který znáte z nevětraných místností. Zřejmou souvislost nacházím se změnou kyslíku, protože ten je v buňkách přítomen a při zpětném pohybu spirály se musí účastnit chemických reakcí. Jakým způsobem iden­tifikujete započatý proces změny? Pocítíte podivný zápach, pouze vy, ale nebudete schopni rozpoznat jeho zdroj. Posléze vám svitne, že zápach provází očistný proces, který se odehrává uvnitř těla. Uvědomujete si jej skrze čichové nervy nebo nervy horní části leb­ky, které přenášejí pach do přední části mozku a sliznic horních partií nosu. Z toho důvodu nikdo jiný nemůže zachytit ani nejmen­ší náznak pachu, i když je ve vaší těsné blízkostí. Nenechte se znepokojit, protože se skutečně jedná o průvodní jev buněčné rege­nerace, který po určité době pomine.

****

    Ze svého dětství si v sobě nesu velmi hlubokou, často se opakující vzpomínku. Vyvěrá ze silného prožitku křesťanské oslavy Velikonoc.
    Jako malá holčička jsem se zaujetím pozorovala „starší lidi“ a přemýšlela, zda budu vypadat, chovat se a cítit jednoho dne jako oni. Stalo se vám to také? Ten den se zdál být v nedozírné, mlhavé budoucnosti. Přesto mi to dělalo starosti. Trápilo vás to také?
    Když jsem pak trochu povyrostla, udělala jsem soukromé roz­hodnutí – tajnou úmluvu sama se sebou: něco podobného se mi nikdy, nikdy nestane! A basta. Tečka. Také jste sami se sebou uza­vřeli podobnou úmluvu?
    Velikonoční neděle, mám-li se přiznat, mě činila značně ro­zervanou. Na jedné straně jsem byla naplněna nepopsatelným pocitem štěstí a na straně druhé (asi vypadám jako neštěstím posti­žená Váha) zmatena zvěstí, jež je lidským rozumem tak těžko uchopitelná, nemluvě o vnímání a chápání dvanáctileté dívenky. Šťastná, světlem ozářená polokoule mého života byla provoněná omamně těžkou liliovou vůní, vznášející se kolem oltáře. Ze svá­tečních šatů se na mne smály přepestré květy, gestikulující ruce v zářivé bílých rukavičkách vykrajovaly neviditelné obrazce slov. Já sama jsem byla oblečena v hedvábných růžových šatech, na nohou bílé podkolenky a nové patentní lakovky. Ze slaměného klo­boučku mi splývaly spirálky sametových pentlí. Bezstarostně jsem si pohupovala velikonočním košíčkem, z něhož vykukoval čo­koládový zajíček, obložený želatinovými bonbóny a obarvenými vajíčky. Jak hřejivě nesentimentální je vzpomínka na náramek s přívěsky, který jsem si směla vzít jen výjimečně k slavnostní příležitosti, na andělský zpěv chóristů, velebné tóny varhan a touhyplnou vůni jara, vlahý vánek a cudné tulipány, lemující ces­tu ke dveřím kostela.
    To vše mě ujišťovalo, že bych vlastně mohla vzlétnout, kdybych se jen trochu snažila, a srdce mi přetékalo vzrušující radostí. Zem­ská přitažlivost jako by přestávala působit, když se kostelem rozléhalo dunivé a radostné Aleluja. Pán Ježíš povstal dnes. Naro­zeni jako on i my povstaneme! Přidejme se k triumfu nebes! Kde, ó smrti, je nyní tvoje uštknuti? Aleluja! Aleluja! Aleluja! Cítila jsem všudypřítomnou moc a kypící radost, která mne pev­ně svírala v náručí.
    Avšak – odvrácená strana tetelícího se štěstí byla poněkud rozpačitá a já jsem se divila: Jestliže Ježíš byl Syn Boží, pročpak nebyla žádná Dcera Boží? Proč je o Velikonocích každý tak rozra­dostněný, když pouze jeden člověk, Ježíš, mohl zakusit zázrak, se kterým se v téže podobě doposud žádný pozemšťan nesetkal?
    Když jsem se vrátila z kostela domů a zabořila nos do květů hyacint, jimiž moje matka plnila dům každé Velikonoce, zmatek uvnitř mne ustal. Neznám způsob, slova, která by vyjádřila tento okamžik. Musíte zkrátka udělat totéž co já … a z plných plic vdechnout. Vůně této jarní květiny přinutí srdce vzlétnout jako pták, aby se mohlo spojit s vaším duchem. Na základě takového prožitku víte, že Velikonoce jsou pravda pro každého, celá vaše by­tost je zaplavena mystériem tohoto vědění. Ani logický, metafyzický, intelektuální a osobně hmatatelný důkaz regenerace buněk nepřinese takovou jistotu.
    Čich je jistě nejsilnější ze všech pěti smyslů. Dokáže rychle probu­dit smysl šestý. Louka smáčená deštěm, vůně jara v probouzejícím se lese, studená, čistá vůně padajícího sněhu, vlhká prsť – to vše může vyslat vaše astrální tělo do vyšší dimenze prchavých okamži­ků. Zakolísá-li vaše touha po fyzické nesmrtelnosti, běžte a čichejte k hyacintům nebo se procházejte v dešti. Převiňte svoji spirálu!
    Jsou tři druhy nesmrtelných. Ti, kteří se jimi stali před stovkami nebo tisíci let a zpravili o tom jen několik málo vyvolených apoš­tolů. Potom je skupina takových, kteří jsou nesmrtelní stejně dlouhý čas, ale předstírají, že jsou stále ještě poutníky. To jim umožňuje předávat cenné zkušenosti novým zasvěcencům pravdy. A třetí skupinu tvoří lidé, kteří si právě osvojili tajemství života a dělí se o ně s ostatními. Není vždycky snadné je rozlišit.
    Nadme Stanová, „starší“ obyvatelka Louisville v Kentucky, se svěřila: „Kdybych měla znovu začít svůj život, dělala bych víc chyb. Rozhodně bych se víc uvolnila. Hned zjara bych si zula boty a bosky bych běhala až do prvních mrazíků. Z kolotoče by mne hned tak někdo nedostal. Trhala bych víc kopretin.“
    Nadine je zcela jasně kandidátem na buněčnou regeneraci, ale ještě si to neuvědomuje. Jestli se jí rozsvítí, pak nebude potřebovat „žít svůj život znovu“. Může plynule pokračovat a zdokonalovat jej všemi způsoby, o kterých se zmínila. Každý užasne nad tím, jak magicky mládne, mládne a mládne, až nakonec lidé řeknou: „Kdo je to pěkné mladé děvče, které běhá po louce mezi kopretinami jak srnka? Vypadá jako Nadine Stanová, ale ta to být nemůže. Možná je to její vnučka. Ale že je jí zatraceně podobná?“
    Ti, kteří učí o nesmrtelnosti, nepopírají nebo neodmítají volbu reinkamace (znovuzrození). Každá osoba má božské právo rozhod­nout se. Jeden z učitelů říká: „Každý by jistě dal přednost tomu, aby zůstal naživu a pomáhal měnit svět. Lidé stejně přežívají svou smrt a pokračují v znovuzrození tak dlouho, dokud se nestanou osvícený­mi a zasvěcenými. Tak proč nezůstat v tom stejném těle a udržovat si tentýž vzhled – nebo ho vylepšovat?“ Nemohu než souhlasit.
    Fyzická smrt nikdy nepřestane existovat, ale to je záležitost sou­kromého rozhodnutí. Tělo je energetický systém, který je schopen nekonečného zdokonalování. Jistě že není jednoduché zvolit si vlastní Já jako zbroj soustředěného uzdravováni, avšak věřit v něco jiného je urážka stvořitele vašeho ducha. Nemám ani v nejmenším úmyslu připravit vás o právo zemřít. Snažím se vás pouze přivést k zamyšlení, jestli má umírání vůbec cenu. Použijte svůj šestý smysl.
    Fyzické tělo samo o sobě nemá moc, aby se zničilo. Pouze men­tální gravitace použitá v protisměru tuto moc má – jenže vy máte schopnost kontrolovat mentální gravitaci pomocí své mysli. Ta to­tiž přežívá smrt těla, ať tomu věříte nebo ne. Nevíra v kosmický (vesmírný?) zákon ho ještě v působení nezastavila. Když se za­myslíte, musíte být vlastně vrozeně nesmrtelní.
    Dovolte vašemu tělu přežít naprogramovanou nevyhnutelnost smrti, spatříte četné zázraky. Přestaňte lnout k celoživotně očeká­vanému okamžiku definitivního konce. Ve chvíli, kdy se tak stane, budete sami překvapeni, s jakou lehkostí vyjevíte lásku, moudrost, schopnost obdarovat, odpustit, radovat se. Pocítíte obrovskou roz­pínavost těchto všemocných sil.
    Julián Davis, někdejší zlatokop v Cripple Creeku, kterému jsem věnovala své verše v úvodu této knihy, měl v době našeho setkání přes sedmdesát roků. Celý svůj život byl lovcem a noc co noc ležel opilý pod barovým pultem v místních nálevnách. Přes to přese všechno byl velmi vnímavý člověk. Po našem setkání a rozhovoru z vlastní vůle přísahal, že už nikdy neuloví jelena a svým hrdlem neprolije jediný doušek kořalky. Potom, zcela neočekávaně, jedno­ho dne pocítil potřebu psát. Jeho kniha básní se prodávala po celém Coloradu. Byl stvořen pro zázrak nesmrtelnosti a jistě by ho doká­zal uskutečnit, kdyby se o něm dozvěděl o několik let dříve. Až se znovu vrátí do svého příštího těla z masa a kostí, půjde přímo k vě­ci a stane se nesmrtelným. Regenerace buněk a zvrat gravitace nejsou těžké, prevence samotná je však vždycky těžší. Chronolo­gicky „mladší“ čtenáři, pamatujte si to. Vy, chronologicky „starší“ čtenáři, si tím nelamte hlavu. Nezáleží na tom, kdy mýtus stárnutí porazíte, důležité je, že jej vůbec porazíte.
    Vzpomínám si na jedno ráno, kdy se u mě Julián zastavil na bo­růvkový koláč a šálek čaje. Právě se vracel z pohřbu svého staršího kamaráda a byl velmi zkroušený – což bylo u něj neobvyklé. Za­myšleně usrkával svůj oblíbený čaj značky Rudý bzučák a povídá: „Bylo mu teprve devětaosmdesát, věřila bys tomu, holka? Dneska to s každým sekne, než se stačí pořádně nadechnout.“
    „Máš pravdu, Juliáne,“ přitakala jsem mu.
Další obyvatelka Cripple Creeku, moje sousedka učitelka Ruth Cooková, je Ryba. (To byl mimochodem také Julián.) Ruth jsem naučila „představit si“ parkovací místo u nákupního středis­ka v Colorado Springs. Ve dnech, kdy je na parkovišti poněkud těsno, si dokáže „objednat“ u svého Vyššího Já volné místo; ne­smí však opomenout připojit dovětek „v milosti a bez omezování druhých“.
Jedné zimní noci, kdy jsme seděli u Bena Franklina a vyprávěly si nad šálkem kávy, jsem pocítila nejistotu související s mým kouzlem. zeptala jsem se Ruth, jestli věří v případný návrat určité osoby do Co­lorada; návrat, jenž by potvrdil účinnost mého kouzla, osobního zázraku. Nikdy nezapomenu její odpověď: „No, samozřejmě že v to věřím,“ řekla. „Kdyby se tak nestalo, už bych nikdy nebyla schopna získat o víkendu místo na parkování u nákupního střediska.“
S humornou nadsázkou, ale zároveň velmi moudře, Ruth vyjád­řila věčnou pravdu. Měli byste věřit ve fyzickou nesmrtelnost. Všechny zázraky jsou neodvolatelně propojeny a nelze je oddělit. Jestliže nesmrtelnost není reálná, Ruth by nikdy nenašla svoje „par­kovací místo“ u obchodního domu, ty má dobroto! (A nikdy se jí pak tento zázrak nepřestal manifestovat; pokaždé prásk a měla kde zaparkovat.)
    Jednoho zimního rána, kdy už každý měl po krk sněhu a ledu, sněhu a ledu, sněhu a ledu, včetně mě – jsem vstoupila do tržnice v Cripple Creeku. Vyklepávala jsem sníh z vysokých bot a dýcha­la si na zmrzlé prsty a najednou jsem spatřila známého leprechona. Říkali mu Pockey. Pracoval v malém krámě s potravinami a dojíž­děl sem každý den z kouzelné „mrtvé zóny“ sousedního Victora. Kráčela jsem k němu a povídám: „Pockey, zdá se, jako by tu zima byla už navždy. Vždyť je konec dubna. Myslíš, že jaro vůbec ně­kdy přijde?“
    Pockey pokračoval nerušeně v zametání, loupl po mně očima, blýskl svým skřítkovským úsměvem a řekl pouhá dvě slova: „Vždycky přijde.“
    To zasáhlo hluboce moje nitro. Ano, pomyslela jsem si. Jaro vždycky přijde. Se všemi těmi nedodrženými sliby celého světa je dobré vědět, že jaro je odvěký neporušitelný slib vesmíru. Jako Mě­síc večer slibuje, že ráno vyjde Slunce… stejně tak bouře slibují duhu… a velikonoční hyacinty fyzickou nesmrtelnost. 

****

    Děti a velcí. Polarita. Dospělí ztratili vědomí své božskosti a mají strach přiznat pravdu – že děti jsou božštější a moudřejší než oni. Všechny děti by se mohly stát v okamžiku nesmrtelnými, kdyby nebylo dospělých a smrtící mentality kolem nich. Dospělí nedoká­ží rozmotat svůj rodičovský syndrom neschvalování, který způsobuje to, že Třetí oko u dětí ztvrdne na kámen. Teď, když jsou děti světa fyzicky i sexuálně zneužívány, je jejich nevinnost ubita.
    Postavíme-li se tváří v tvář protilehlé polaritě, uvidíme, že tragé­dií domovů důchodců je donucení „starších občanů“ zemřít právě uprostřed omlazovacího procesu regenerace buněk, kvůli sklíče­nosti, temnotě a tomu, že byli odsouzeni k záhubě svým okolím. Podumejte o termínu „druhé dětství.“ Opravdu přemýšlejte o tom, co to znamená. Nová šance být dítětem. Nová šance začít regene­raci buněk a věčný život. To, čemu společnost říká „druhé dětství“, je přirozená forma prvotní terapie. Je to poslední pokus mysli a těla dovolit vůli po životě, aby porazila naprogramované nutkání ze­mřít – rozechvělý a zázračný proces znovuobjevení dítěte uvnitř sebe sama. Kdyby byli „starší občané“ ve svém „druhém dětství“ ponecháni na pokoji, mimo vliv smrtícího prostředí a lidí, kdyby se jim dostalo podpory a ne zesměšnění a odmítání, rychle by začali přivádět svoje těla k dokonalosti – prožívali by regeneraci buněk a návrat do svého mládí. To je další krok. Duch je volá k uchopení této poslední šance, pochopení pravdy věčného života. Společnost tento hlas přehluší a staří to vzdají.
Někteří pokračují v boji proti nutkání zemřít tím, že se odstěhu­jí do „klubů důchodců“ namísto do domovů důchodců. Nějakou dobu vesele poskakují, tančí, jezdí na kole, běhají, plavou a blíží se tak mílovými kroky k regeneraci a mistrovskému vylepšení těla – což je obrácení gravitace. Potom to ponenáhlu, když pozorují ambulanční a pohřební vozy odvážet umírající a mrtvé všude ko­lem nich, vzdají. Raději zemřou, než aby pokračovali v potlačování dítěte uvnitř sebe samých – dítěte, které se dožaduje vyslyšení. Potlačování přirozené nesmrtelnosti je tak velmi nepřirozené, bo­lestné a vyžaduje nesmírnou snahu.
    Je na čase, abychom začali milovat a respektovat „starší obča­ny“ a vytvořili pro ně společensky přijatelné prostředí, aby se mohli sami zahojit – demonstrovat svůj zázračný návrat do druhé­ho dětství. Aby mu dovolili pokročit k buněčné regeneraci těla. Momentálně jsou na světě tři druhy lidí. Moudré děti. Zmatení a slepí dospělí. A starci, kteří byli krutě potlačeni ve svém vyjádře­ní obrácení gravitace a regenerace buněk, jemuž se říká „druhé dětství“. Byli zablokováni právě uprostřed přestavovacího progra­mu ducha, který by jim dopřál mistrovské ovládání jejich těl a návrat do mládí. Byli zastaveni touhou zemřít, která je všude ko­lem nich. A svou vlastní touhou zemřít také, právě když bylo na programu její nahrazení novou a silnou touhou žít. Takové tragic­ké mrhání!
    Když společnost dovolí svým „starším občanům“ jednat jako děti, proces regenerace jejich buněk začne probíhat, gravitace bude obrácena zpět a postupně začnou „mládnout“ zpět ke vzhledu a fyzickému zdraví, kterému se původně těšili. Potom se kouzlo „fontány mládí“ stane normálním. Ponce de Leon hledal na špat­ném místě. Fontána mládí tryskala přímo uvnitř jeho samého po celou tu dobu, kdy hledal. Hledal na Floridě, není-liž pravda? Je to podivné, že tolik „starších občanů,“ kteří tajně pociťují tyto zvláštní touhy po novém životě, to táhne na Floridu. Možná, že podvědomě následují Ponce. Dokud nepochopí pravdu své vlastní nesmrtelnosti a svou vlastní schopnost dosažení tělesné dokonalos­ti, budou stejně tak zklamaní ve svém hledání, jako byl on. Fontána mládí není na Floridě nebo v Palm Springs. Fontána mládí je uvnitř vás. Pamatujte si to. Nejsnadnější období k poražení smrti je v dět­ství – a ve „stáří.“
    Láska našich stvořitelů k tomuto světu dovolí Zemi, aby přeži­la, i když současní vůdci se zdají být rozhodnuti, že ji zničí. Svět nepotřebuje záchranu. Otázka zní, zda lidé jsou či nejsou ochotni otevřít svoje Třetí oči, použít šestý smysl a zachránit sebe sama. Nakonec toto je věk Vodnáře a v astrologii znamení Vodnáře ovlá­dá a reprezentuje „druhé dětství.“ To je nadějné a doufejme také prorocké.
    Mám dva kamarády, manželský pár žijící v Santa Barbaře v Ka­lifornii, kteří vědí, že jsou nesmrtelní a kteří experimentují s často zábavnými falešnými představami chronologického věku. Většina lidí věří, že manželovi a manželce je mezi jednadvaceti až třiadva­ceti lety a zvou je na časté vysokoškolské večírky. Potom poznají jejich pětadvacetiletého syna, jejich třicetiletou dceru a její dítě a jsou šokováni. Tito lidé o svém chronologickém věku nevedou s nikým žádné diskuse (ani se mnou ne), protože se nechtějí pod­robit mýtu, že stárnutí je nevyhnutelné. Příliš dobře vědí, že neosvícení smrtelníci mají individuální představy o všech dvoji­tých číslech a jsou schopni plnou silou promítat tyto představy, když slyší nebo vidí nějaké „číslo“, které může mít přechodný, avšak nanejvýš ničivý vliv na osobu, kterou „vidí“ v jakémkoliv chronologickém věku. Může to způsobit, že se spirály začnou zase otáčet, i když na krátkou dobu, opačným směrem a vlastně vyvola­jí fyzické „stárnutí". Nestojí to za to. V důsledku toho nechají moji přátelé každého hádat, co jim hrdlo ráčí.
    Manželka – budeme jí říkat Melánie – se vždycky baví, když vezme svoji dceru-skřítka (jinak tedy vnučku, ale tento termín v so­bě obsahuje velmi špatné představy) – když vezme své dítě-skřítka na procházku. Lidé se nikdy neopominou zastavit a hol­čičku obdivovat a ptát se mé přítelkyně: „Je to vaše první dítě?“ Nicméně když jde se svou dcerou do kina ve městě a když ta ji u pokladny osloví „mami“, moje kamarádka je nevyhnutelně tázá­na: „Chcete lístek pro důchodce?“
    O jednom víkendu, kdy Melánie a její manžel byli v Los Ange­les, šli do divadla ve Westwoodu a byli tázáni, kdy že si koupili lístky, když měli UCLA „studentské průkazky.“
    Zkoumáme-li ji z tohoto pohledu, je moc autohypnózy děsivá. Lidé opravdu vlastně vidí to, čemu věří, že vidí.
    Další přítel, který žije v Boulderu v Koloradu – také nesmrtel­ný – experimentuje s mýtem stárnutí. Když mu bylo třicet dva let, rozhodl se roztočit spirálu svých buněk opačným směrem, zregene­roval je a fyzicky se dostal na úroveň dvaceti čtyř let. Řekl mi, že jeho ztotožnění bylo tak intenzívní a mocné, že byl dokonce „vyla­děn“ –  tak to vyjádřil – na některé emocionální a finanční nesrovnalosti, které měl, když byl v tom věku „poprvé“. Vyžádalo si to zkušenost a snahu, aby se jich zbavil. Ale povedlo se to. Mi­nulý měsíc mi napsal, aby se mnou podělil o komický zážitek. Zašel do peněžního ústavu žádat o půjčku na dům. Bez přemýš­lení do formuláře napsal svůj opravdový věk: dvacet čtyři let. Úředník se na něho podezřívavě podíval a začal se zajímat o jeho stáří. „Ale nevypadáš, že je ti dvacet čtyři,“ řekl mému příteli. „Tobě ještě není ani jednadvacet, že?“ Protože s sebou neměl nic, co by dokázalo jeho věk, nevěděl, jak má reagovat. Potom si muž povšiml, že žadatel o půjčku má vysokoškolský titul a za sebou sedm let praxe. (Je těžké pamatovat si všechny detaily, když se omladíte.) V tu chvíli se muž za pracovním stolem opravdu rozzlobil a řekl mému příteli, že lže a bezvýhradně půjčku zamítl. Můj nesmrtelný kamarád z Colorada ve svém dopise napsal: „Hádám, že se domní­val, že nejsem dost spolehlivý, když tak šidím“.
    Považuji celou tu situaci za celkem zábavnou, ale na druhé straně mi to znovu připomnělo tři věci: jak neuvěřitelně může být lidská mysl naprogramovaná, co se mýtu věku týče; jak rychle regenerace bu­něk funguje, kdy je nezbytné proces zastavit, aby nezašel příliš daleko (!); a problémy s nesmrtelností, co se praktické a finanční situace týče.“
    Fyzická nesmrtelnost je pravda pro ty, jejichž čas nadešel ve věku Vodnáře. Ti, kteří ji hledají, si nemusí lámat hlavu s problé­mem přemnožení, který se zdá být nesmrtelností vytvořen. Neboť – jak jsem podotkla už dříve – do doby, kdy dosáhnou stadia, v němž začnou dovádět k dokonalosti svoje těla, porozumějí, co je třeba udělat potom. To se jim odhalí, „až bude žák připraven.“ A usmějí se, když objeví úžasnou jednoduchost odpovědi.
    Když akceptujete, že toto je Zlatý věk, kdy bude poražena smrt, a chcete-li ochromit moc smrti ve světové historii, můžete udělat několik věcí.
    Můžete odvážně šířit pravdu. Čím rychleji se chybná masová představa o smrti změní, tím dřív se věčný život stane normálním. Každá osoba, která pochybuje o neodvratitelnosti smrti – ať váž­ně nebo s humorem (smysl pro humor je součástí šestého smyslu) – oslabuje její moc. Šířením pravdy fyzické nesmrtelnosti pomo­cí myšlenkové transformace, která vyústí v buněčnou regeneraci, si zachráníte život a životy těch, které milujete. A navíc pomůžete ochránit životní prostředí a předejít „přírodním“ katastrofám, které jsou Zemi předpovězeny. Je to nejefektivnější metoda, jak zastavit válku a násilí. Masové podvědomí falešně naprogramované na tou­hu po smrti je prapůvodní příčinou zemětřesení, záplav, sucha, nukleárního napětí – a dokonce i rozbíjení osobních vztahů a de­strukce lidské lásky.
    Jestliže tu včas bude například dostatek v nesmrtelnost věřících mužů a žen, snažících se žít v pravdě, jednoduchostí a lásce, Kali­fornie zůstane nad vodou. Každý člověk, který lne k nutkání zemřít a který je oddán myšlence nezbytnosti smrti, volí katastrofu. Úče­lem předpovědí ničivých katastrof je doručit nám varování, abychom měli šanci použít vlastní moudrost, a předejít tak záhubě.
    Je možné dělat také jiné věci. Můžete začít se svou vlastní fyzic­kou nesmrtelností jednoduše změnou každé negativní myšlenky a strachem podložené víry v myšlení pozitivní – jednu myšlenku po druhé. Použijte vždy úspěšný příkaz, objednání nebo utvrzova­cí techniku (komunikace s vašim Vyšším Já). Na rozdíl od strachu a víry, že byste mohli umřít na nemoc nebo že se můžete zabít při nehodě v jakémkoliv okamžiku, jednoduše nahlas tvrďte a poručte: „Mám úplnou kontrolu nad osudem mého fyzického těla. Nic mi nemůže ublížit bez mého souhlasu a já takový souhlas nedám. Vy­brala) jsem si, že budu žít“.
Když budete o smrti opravdu pochybovat, vaše do vás naprogra­mované nutkání zemřít se začne drolit. Uvědomte si, jak je vlastně obtížné tělo zničit. Když věnujete pozornost potlačené touze žít, znovu a znovu vás varuje před bezprostředním nebezpečím, před osudovou nehodou. Ve vesmíru je obrovská zásoba bezpečí a mů­žete se na ni napojit pomocí svého šestého smyslu, který vás spojuje s duchem – s vaším Vyšším Já.
    Dokonce i takzvané „osudové“ nemoci potřebují dlouhý čas, než zabijí. Dávají vám tak dostatečné varování, abyste změnili a transformovali svoje myšlenky – abyste uvolnili vaši touhu ze­mřít. Přes devadesát procent všech pokusů o sebevraždu je neúspěšných. Potlačená touha žít se pokouší učinit vás právě teď nesmrtelnými, jenom kdybyste ji poslouchali. Věnujte pozornost vzkazům, které problesknou myslí na popud vašeho Vyššího Já, a signálům vlastního těla, protože každá buňka, z nichž se tělo sklá­dá, se snaží žít. Buďte za ně vděční a jednejte podle těchto zpráv. Veškerá bolest je pevně zakotvena ve strachu a negativních myš­lenkách, a když je vykořeníte ze svého podvědomí, budete žít navždy. Zkuste to. Jestliže dosud dáváte přednost starým touhám po smrti, můžete později vždycky změnit rozhodnutí.
    „Všechny cesty vedou do Říma.“ Toto často opakované rčení má několik významů. Zjednodušeně to znamená to stejné, jako tvr­zení, že každý začne svou cestu v New Yorku a každý dosáhne místa určení – Los Angeles – bez ohledu na způsob cestování ne­bo na jeho zvolenou rychlost. Nebo naopak, z Los Angeles do New Yorku, dáváte-li tomu přednost. Je to pouze alegorie. Pointa je, že různí lidé dosáhnou téhož cíle používáním myriád silničních map a esoterických cestiček lesem.
    Každý, kdo má jenom trochu zájem o dosažení cíle nesmrtelnos­ti – a obzvláště ti z vás, kteří jsou dostatečně vyspělí na to, aby si byli vědomi vyšších okultních mystérií – budou chtít číst The Lion Path (Lví stezku): „Příručka rychlé cesty k regeneraci za našich časů,“ napsaná vynikajícím metafyzikem Musaiosem, obsahující starověké astrologické a astronomické disciplíny a režimy k rych­lému dosažení nesmrtelnosti. Je to krátká cesta, ale komplikovaná, nehledě na skutečnost, že autor prezentuje formule, vztahující se k tak hlubokým mystériím s nechtěnou křišťálovou jasností.
    Varuji vás: Lví stezka je na sáhy hluboká. Přesto bude snadno pochopena těmi, kdo jsou již osvíceni, obzvláště těmi, kteří jsou vzděláni v astronomii, astrologii a mytologii. Pro ty bude jedno­duše pochoutka, až objeví nikdy předtím neodhalená egyptská tajemství regenerace a nesmrtelnosti. Toto je kniha v našem čase velmi potřebná. Je to průvodce nevyjádřitelné hodnoty pro zasvě­cené, kteří touží po dovedení k dokonalosti starověkých disciplín, aby mohli rychle vstoupit do řad mistrů, kteří jsou v současnosti přítomni na Zemi, jejichž úkolem je zachránit planetu před před­časným a nepotřebným soumrakem bohů. Nicméně metafyzičtí začátečníci mohou mít problémy s pochopením této vynikající prá­ce, která byla připravena jedním z opravdových světových mistrů a meta-mágů.
    Jestliže patříte mezi tyto začátečníky, nemusíte se trápit tak striktní disciplínou, jak je v knize do detailu uvedeno. Nemusíte se stát nesmrtelnými. Bylo by však od vás moudré, kdybyste nyní zařadili Lví stezku do své knihovny pro ten den, kdy „žák bude při­praven“. Nemusíte se okamžitě věnovat jejímu pohledu na věc, dokud nepřijde ten pravý čas – a až přijde, budete to vědět.
    V mezičase můžete úspěšně následovat pomalejší, snadnější a jednodušší cestu jedenácti stupňů, které jsou uvedeny v této kapi­tole. Dají vám potřebnou a nezbytnou moc nad vaším tělem, abyste mohli začít regeneraci buněk, což vás učiní tím nesmrtelnějšími, čím komplexnější bude vaše cesta. Opakuji: Všechny cesty vedou do Říma.
    Ne každý je předurčen, aby byl v hodině soumraku historie vůd­cem. „Obyčejné“ štěstí a láska, kterou zažijete, jakmile se stanete nesmrtelnými pomocí postupů, které jsou popsány v této kapitole, mají pro záchranu Země za těchto těžkých časů, které začaly v ro­ce 1988, tutéž hodnotu. Vyšší mistři o tom vědí – dokonce i sám Musaios. Lví Stezka by proto měla ve vaší knihovně být, protože člověk nikdy neví, kdy může „nevědomky hostit anděly“.
    Jak se začnete připravovat k následování zde popsaných stupňů, vedoucích k buněčné regeneraci?
    Buďte co nejvíce s dětmi. Ony jsou mudrci. Mluvte s nimi jako se sobě rovnými, nedívejte se na ně shora. Když jim budete skuteč­ně naslouchat, naučíte se mnohem víc, než si myslíte. Tato pravda je shrnuta v následujícím krátkém výňatku z prologu ke knize Gooberz. (Text knihy Gooberz je ve formě příběhu, ne tak jako předmluva, s rozvíjejícím se dějem, dialogy a tak podobně. Zámě­rem prologu je pouhé zasetí semínek do mysli, než začne příběh.)

                     Pssst! Naslouchejte dětem. Ony vědí.

Všechna dětská srdce obsahují moudrost Hada,
                       tajemství stočená do klubíčka spirály,

o kterých se nikomu ani nesnilo, natož aby byla očekávána
těmi, kdo věří, že studny dětských myslí jsou mělké
a tak bezstarostné, že potom mohou přehlédnout některé starověké mystérie
                      tiše ležící ladem,
spící tam neviděné, neviditelné,
mimo dosah chápání všech těch nevědoucích,
že děti rozjímají a trápí se různými věcmi
Ó! nikdy neřekly,
že jejich myšlenky byly poprášeny poletujícím zlatem
andělů letících kolem, hedvábně šelestících jemnými křídly
a lehce bzučících
                    nad těmito měkčími formami jílu,
které byly právě vyhoštěny z nebes, aby snášely rozsudek.

Ti, kdo stále naslouchají s otevřenými dušemi
ještě neuzavřenými těžkopádnou zkušeností gravitace Země.
Pouze později, po mučivých zkouškách a pokušeních,
se dveře pravdy s prásknutím uzavřou a pevně uzamknou
tělesným dědictvím ustrnulého názoru,
do hloubky vtisknutého už za přebývání v děloze.
Potom tito zářiví duchové opravdu uvězní sami sebe,
stanou se nakonec pochopy úzkých, ozvěnu vracejících.
hrobek Chrámu těla
drolících se ze slíbeného alabastru na obyčejný prach.

****    

Pro tuto závěrečnou kapitolu jsem si schovala svůj oblíbený le­xigram. Ze všech mystérií obsažených v lexigramování anglických slov, která používají anglosaskou, Druidy ochraňovanou abecedu, má pro mne tento lexigram nejhlubší význam. Jediné slovo, které se nerýmuje s žádným jiným slovem. Ovoce, které můj učitel na zá­kladní škole používal k demonstrování gravitace. Pomeranč.

ORANGE contains: NO ANGER – NO RAGE – NO AGE
(POMERANČ obsahuje: ŽÁDNÝ hněv – ŽÁDNÁ ZUŘIVOST – ŽÁDNÉ STÁŘÍ)

    Jeden z mých osobních a nejdražších guru mi řekl, že nesmrtelní mají mezi sebou tajný pozdrav. Když avatar rozezná jiného adepta, vymění si dva prosté dárky, které tlumočí tiché, kódované posel­ství. Řekl, že jeden druhému dají hyacint a pomeranč.
    Podělím se s vámi o jeho slova na rozloučenou, která mi sdělil, než před nedávnem „zmizel“ (ačkoliv vím, že se brzy svým obvyk­lým pokradmým způsobem znovu objeví).
    „Co se týče fyzické nesmrtelnosti,“ řekl, „ještě předtím, než se dostaví zázračné odhalení, je třeba dojít k důvěře a zapřisáhlému vědění. Potom přichází zasvěcení. Ani na nebesích; ani na Zemi ne­ní možné, že by se tento božský pořádek obrátil.“
    Na chvíli zmlkl. Potom se usmál a když jsem zavřela oči, jem­ně mi položil ruku na hlavu a opakoval tato slova, která byla poprvé pronesena před dvěma tisíci lety: „Ó, ty malý ve víře, proč jsi pochyboval?“
    Věřím, že to byl on, kdo pronesl ta slova (v angličtině nebo v hebrejštině?). Nebo je možné, že jsem zažila rozechvělý okamžik jasnoslyšení? Musím si to zapamatovat a zeptat se jej na to, až se vrátí.
    Sesterská společnost televizní sítě ABC v Los Angeles se jme­nuje KABC. Po každém vysílání zpráv dává tato stanice na obrazovku inspirující vzkaz, složený ze třinácti písmen. Podívejte se prosím na význam čísla 13 v kapitole o numerologii. Jak tu tak sedím a píšu poslední stránku této knihy, vidím, možná díky pulzu­jící synchronizaci vesmíru, na televizní obrazovku po mé levici. Mám puštěn jen obraz beze zvuku – takový je můj zvyk, když pra­cuji a pociťuji opuštěnost autora. Vzkaz od KABC na mě tiše pomrkává kódem hvězdných znamení.

My vám přinášíme svět takový, jaký je.
Vy si představte, jaký by mohl být.

******

  

Vyjmutá kapitola z knihy
Hvězdná znamení
v knize na stranách 459 -515
 Z anglického originálu  Linda Goodman‘s Star Signs,
vydaného nakladatelstvím Pan Books roku 1988
přeložila Eva Nollová
Jako svou 154 publikaci v edici Nové obzory
vydalo nakladatelství Jota, s.r.o.
Stará 18/20
602 00 Brno
v roce 1997

Linda Goodman je významná americká astroložka,
která předkládá čtenáři výsledky svého dlouholetého
zkoumání ve vysoce atraktivní a čtivé podobě.
V českém překladu již vyšly její knihy
Sluneční znamení, Hvězdná znamení a Znamení lásky.