Fyzická nesmrtelnost 1. díl

Tato kapitola je zasvěcena:
Annette a Robertovi Kemery a Pauline Goodmanové,
třem nejkouzelnějším pozemšťanům, které znám,
s velkou láskou a příslibem pro zítřek.

„Jsem unavena
náboženským a duchovním abrakadabra,
            kostely zklamaly,
nevidíte, že všechny kostely zklamaly?

A tou největší duchařskou historkou ze všech,
tím největším duchařským podvodem všech křesťanských kostelů
je koncepce velikonočního zmrtvýchvstání.

            Krutý podvod!
            Vtip, který si zahrával se zlomenými srdci truchlících,
                        nevkusný vtip,
            a to vám povídám, přísahám,
            že já se takhle napálit nenechám!"

            Můj hlas se pak rozpadl na zahořklé střípky
            při vzpomínce na chladné zimy plné opuštěnosti,
            a pak už jsem nemohla pokračovat.

                        Pomalu potřásl hlavou
                        a jeho hlas zněl hluboce
                        a jemně,
                        když promluvil:
                        „Ne, Ježíšovo zmrtvýchvstání
                        není vtip,
                        je naprosto pravdivé,
                        skutečnější a reálnější než
                        cokoliv jiného, co cítíš
                        v tomto okamžiku…"
                                                Velikonoce jsou PRAVDA!

****

 

    Když stará budova, postavená na pevných základech, dosloužila a musí být zbořena, aby se na jejím místě mohla postavit nová, existuje pouze jediný způsob, jak docílit takové transformace hmoty. Dynamit. Exploze.
    Podobně je tomu s prastarou nepravdou, postavenou na pevných základech lží, zasévaných do kolektivního podvědomí mas tisíce a tisíce let. Přežila svůj čas a musí být zničena, aby ji mohlo na­hradit nové uvědomění. Existuje pouze jediný způsob, jak docílit takové transformace myšlení. Je opět zapotřebí dynamitu. Exploze.
    Tato kapitola může být přijata vaším chybně naprogramovaným mozkem jako neočekávaný výbuch dynamitu. Jako přetížení, což je běžný computerový termín, protože mozek je koneckonců nejdo­konalejší computer. Uzavřete svoji mysl, pokud musíte, abyste se ochránili proti počátečnímu šoku, ale svou duši ponechte otevře­nou. Vaše mysl se k ní může později připojit v novém uvědomění a vy můžete zažít transformaci myšlení.
    Postavme se hned ze začátku tváří v tvář základní námitce. Proč většina lidí věří, že fyzická nesmrtelnost je vyloučena? Protože se jeví jako nepraktická. Můžete si říct: „I kdybych chtěl žít věčně v současném těle, bez opakovaného komatu smrti a znovuzrození, stejně to asi nebude možné pro každého člověka na Zemi. Už teď stojíme před problémem celosvětového hladomoru, který číhá za rohem. Každou hodinu jsou zplozeny a rodí se další a další děti. Kdyby navíc každý dosáhl života věčného a nikdy by neumřel, Ze­mě by se tak přelidnila, že si to ani nedovedeme představit.“
    Váš argument je pochopitelný a zdá se i přijatelný. Nicméně existuje krásně harmonické, moudré, a dokonce logické řešení pro tento zjevný rozpor v teorii fyzické nesmrtelnosti pro každého. Na­víc ani nezakazuje ženám a mužům, kteří se stali nesmrtelnými, aby se milovali a rozmnožovali. Děti se budou rodit pořád. Přesto nedojde k přelidnění.
    Uvědomuji si, že si to zdánlivě odporuje, ale není tomu tak. Vy­světlení, ačkoliv je překvapivě jednoduché, potřebuje solidní základ esoterických vědomostí, aby mohlo být správně pochopeno. Ještě jednou se omlouvám, ale musím vám říci, že mí učitelé mi do­poručili, abych vysvětlení podala až v dlouho odkládané příští knize Gooberz. Odhalení celé věci by podle nich mohlo být před­časné. Proto zde znovu uvádím již tolikrát zdůrazňovaný starověký citát: Až bude žák přepraven, učitel se dostaví.
Mezitím se můžete zdokonalovat, abyste dosáhli věčného živo­ta, jestli si to budete přát. Než se rozhodnete, odpověď na otázku přelidnění bude dostupná – vy ovšem můžete být schopni zodpo­vědět si ji sami a mnohem dřív.
    Až do úsvitu zlatého věku Vodnáře snilo jenom pár jedinců o fy­zické nesmrtelnosti – věčném životě, což je to samé, a neustále vylepšovali a přetvářeli svoje tělo. Jiní to považovali pouze za možnost pro několik zasvěcených Mistrů, kteří byli zakladateli ně­kterých světových náboženství. Avšak dnes je stále více těch, kteří tuto možnost zvažují a začínají si uvědomovat, že fyzická nesmr­telnost je základem pravého náboženství.
    Ano, fyzická nesmrtelnost – věčný život v materiálním význa­mu – byl originálním základním kamenem všech náboženství, který však byl opotřebován pustošením klamného času a nahrazen falešnými smrtonosnými dogmaty a doktrínami. Křesťanská Bible správně prohlašuje, že „Bůh vložil věčnost do srdce muže.“ A také do srdce ženy.
    Ještě i současná náboženství, a dokonce i nová okultní hnutí, na­dále hlásají koncept „vznešenosti smrti“.
    V posledních letech se objevují různé pokusy o rozbití přísné a pochmurné smrtonosné filozofie. Prožitek smrti zobrazují jako té­měř zábavnou záležitost. Taková je jejich představa nafukovacího balónku, který poletuje éterem a hledí dolů na odložený kokon vlastního těla, nebo snového létání sem a tam kolem Měsíce nebo Pluta na třpytivé stříbrné šňůře, které vydávají za jakýsi druh tré­ninkové přípravy na smrt.
    Tato „stříbrná šňůra“ je viděna Třetím okem jako třpytivé stříb­ro, má neomezenou schopnost protažení a není pouze viditelná, ale také slyšitelná (pro vnitřní sluch) jako hudební akord extrémně vy­soké frekvence. V jedné scéně televizní dramatizace seriálu Ve zlé situaci herečka Shirley Mac Laine poznamenala, že její vlastní hvězdný výlet na stříbrné šňůře skončil v okamžiku, když si před­stavila „omezení" – jakmile se začala strachovat, zda se její stříbrná šňůra protáhne dostatečně daleko, aby se mohla dotknout Měsíce, ke kterému se blížila. To je pravda. Myšlenka na omezení jakéhokoliv druhu okamžitě vyhodí pojistku každého pokusu o kouzlo, včetně magické reality fyzické nesmrtelnosti.
    Všechny tyto pokusy o odstranění hrůzy ze smrti jsou obdivu­hodně motivovány. Ve skutečnosti říkají: „Neboj se. Umírání je překrásný výlet. Budeš to zbožňovat!“ Ale takové představy jsou slabé k tomu, aby dokázaly porazit a trvale zničit smrt. Jediný úspěch této vize vidíme ve stravitelnosti smrti, ale určitě tím nedosáhneme takového výsledku, abychom utěšili pozůstalé, truchlící blízké, kteří byli opuštěni poté, co si zemřelí na svých stříbrných šňůrách odletěli do kosmu.
    Hvězdné (astrální) výlety na stříbrných šňůrách se mohou usku­tečnit ve spánku nebo v transu za zvláštních podmínek, ale nejsou to žádné „malé smrti“, ani žádné „generálky“ pro nevyhnutelný a finální „přechod na druhou stranu“.
    Mimochodem je zajímavé a smysluplné zamyslit se nad podob­ností mezi stříbrnou šňůrou připevněnou k tělu během hvězdného cestování (nebo umírání), pupeční šňůrou nově narozeného dítěte, spojeného se svou matkou, a šňůrou spojující mateřskou loď s astronautem přistávajícím na Měsíci. Tyto tři zážitky se vzájem­ně velmi úzce pojí.
    Dnešní náboženští představitelé, kteří z pódií kostelů, synagog a televize za velkého povyku vesele prodávají smrt jako vzdušné zámky, smutně zapomněli na třetí a čtvrtý řádek modlitby našeho Pána:
A bude království tvé, jak v nebi, tak i na Zemi.
Neměli úspěch s vytvořením nebe na Zemi a nikdy ho mít nebudou, díky způsobu, jakým se o to snaží. Náboženství spoléhají na dobrotu svých ne­smrtelných zakladatelů, aby se o tento zázrak postarali.
    Nebyli to však tito nesmrtelní, kteří rozseli duchovní doktríny, aby na Zemi způsobovaly války, nemoci, pohromy, osobní utrpe­ní a „nelidskost člověka k člověku" (a ke zvířatům). Tato zla jsou zapříčiněna smrtelníky, zahrávajícími si neopatrně se svými zfušovanými hračkami svobodné vůle. Jediným způsobem, jak skončit toto peklo na Zemi (která – pokud jste si toho ještě ne­všimli – vždy byla jeho geografickou lokalitou), je změnit všechny smrtelníky Země v nesmrtelné, protože to nejen „setře všechny slzy z jejich očí“, jak předpověděl Jan ve Zjevení, ale také to odstraní veškerou potřebu zla z jejich srdcí a myslí. „A ne­bude více mrtvých.“
    Pravdou je, že všichni smrtelníci byli kdysi nesmrtelní. Dokon­ce i vy. Všechno, co potřebujete, je vzpomenout si a pochopit, že tento boj musí být vybojován, a vítězství bude vaše. Vítězstvím bu­de transformace vašeho myšlení, jakmile porozumíte, že fyzická nesmrtelnost, nekonečná délka života bez nemocí a stárnutí, věčný, zdravý, mladistvý život ve vašem živoucím těle, není fantazie, ale praktická a dosažitelná možnost.
    Hinduističtí mistři hatha jógy v Indii, kteří toho již dosáhli (a je jich víc, než se vám kdy snilo), tvrdí, že nejméně polovina, pokud ne víc, lidí žijících v roce 1980 se může naučit, jak žít navěky v tr­valém stavu zlepšujícího se zdraví a mladistvého vzhledu. Předpokladem je pouze poznání pravdy, která vám na oplátku propůjčí kontrolu nad fyzickým tělem. Pochopitelně se musí zachovávat určitá disciplína, ale prvním krokem je uvědomit si loajalitu ke smrti, zakořeněnou v náboženství. Přiznávám, že to vyžaduje obrovskou snahu, ale rozhodně to za pokus stojí, že? Ne­máte co ztratit, ale můžete hodně získat. A věřte tomu nebo ne, umírání vyžaduje mnohem víc námahy.
    Proč? Protože fyzická nesmrtelnost je přirozená – a smrt je ne­přirozená. Tudíž lidé musí vynaložit tolik (podvědomého) úsilí, aby umřeli, že to přivodí nemoc a bolest. Zeptejte se sami sebe, jestli chcete zůstat začleněni do masy lidí, kteří se podrobili jako otroci své smrtonosné teologii, která je nakonec odsoudí k oběto­vání svých těl prachu nebo ničivému ohni kremace. Uctívání hrobu, jestliže mi odpustíte tuto slovní hříčku na tak závažné téma, je smrtelný trestný čin proti pravdě a štěstí.
    Nejvyšší kněží smrtonosné filozofie jsou životní pojišťovací společnosti, které vám neustále říkají, že „délka života je…“, a kaž­dý přijímá toto iluzorní číslo jako evangelium. Za časů Františka z Assisi byla domnělá „délka života“ něco přes čtyřicet, což byla v příčina, proč se ženili a vdávali ve dvanácti a třinácti letech. V do­bách Mojžíšových to bylo kolem šesti set let, za občanské války padesát pět nebo šedesát. Teď svévolně nadiktovali „délku života“ osmdesát let, a člověk se může domnívat, že je to podloženo věkem lidí, kteří zemřou v každé dekádě. Muži a ženy tedy poslušně, v submisivním duchu „následuj vůdce“, kontrolují toto iluzorní číslo v kalendáři, a když se mu začnou přibližovat, sepíší svoje závěti a čekají, až umřou.
    Kdosi jednou řekl, že myšlenky jsou andělé. Jednu si přečtěte: „Teď jste naživu, takže vaše současná touha po životě je zjevně sil­nější než vaše naprogramovaná touha po smrti. Jestliže budete neustále posilovat touhu po životě a budete ignorovat naprogramova­nou touhu po smrti, budete pokračovat v žití.“ Čtěte tuto myšlenku znovu a znovu, až úplně pochopíte, co to vlastně znamená.
    Zemřete, protože věříte, že musíte, a věříte tomu, protože váš mozkový computer je chybně naprogramován, abyste věřili, že je to nutné. Nejenže váš mozek je naprogramovaný, ale také vaše my­sl a vaše duše jsou vystaveny masové hypnóze rodičů, příbuzných, přátel, rádia, televize, novin a časopisů. Zemřete, protože reaguje­te na pohypnotické doporučení. Vaše mysl a vaše duše se tomu poddaly (duše váhavěji), ale váš duch, vyšší anděl vašeho Já, vaše vlastní Já, ví všechno lépe. Zeptejte se moudrého guru (duchovního vůdce) svého vlastního Já a On nebo Ona si s vámi na rovinu o mýtu umírání promluví.
    Pouhá víra ve smrt stačí, aby vás zabila, dokonce i bez nehody nebo nemoci. Právě tomu lékaři říkají „úmrtí stářím.“
    Všechna úmrtí jsou sebevraždy, uvědomujete si to? Úplně všechna. Jediný rozdíl je v tom, že u některých lidí je sebevražda podvědomou volbou a u jiných vědomou. Zemřou z úplně stejné­ho důvodu. Ti, kdož spáchají sebevraždu, uvěří v neodvratitelnost smrti, stejně jako ti, kteří podlehnou nehodě, nemoci nebo „stáří“. V Americe je sebevražda trestná a stíhá se jako kriminální čin. Je to zábavné, protože zákon se tu může uplatňovat pouze u nezda­řených sebevražedných pokusů. Ty úspěšné jsou pochopitelně mimo jeho dosah. Každá smrt je vlastně protizákonná – je proti zákonu věčného života. Avšak je už příliš pozdě, jakmile „viníci“ utekli před tím, čemu náboženství, a dokonce i nová okultní hnutí, říkají „vězení z masa a kostí“, a odcestovali si do jiných di­menzí.
    Vidíte, to je pravý viník, koncepce „vězení z masa a kosti“. Ne­ní divu, že každý chce utéci, ačkoliv všichni jsou z toho nervózní a bojí se, co se vlastně po jejich „útěku z vězení“ stane. Kdo by chtěl zůstávat ve vězení? Avšak je tělo z masa a kostí, kterému se říká chrám duše, vězení? Je tomu tak jenom tehdy, když neporozu­míte, co bylo míněno slovy „být jednou nohou na Zemi a druhou na nebesích“.

***

Dříve než budeme pokračovat, ujasněme si, že následující ter­míny jsou synonymní:
Vyšší Já,
anděl Vyššího Já,
vyšší vědomí a duch.
To všechno jsou výrazy pro vaše pravé vlastní Já. Jsou zaměnitelné. Když jsme si ted všechno vysvětlili, pro jasnost a stručnost budu nadále používat výrazu duch, bude-li řeč o vašem vlastním Já. Pamatujte si však, že váš duch není ani synonymní, ani totožný s vaší duší. „Duch“ a „duše“ jsou dva rozdílné termíny, po­pisující dvě rozdílné části „svaté Trojice“ vašeho Já. (Viz obrázek)

 

    Kdysi, před nesčetnými, zapomenutými miliony let, jsme byli duch – plus mysl a duše – tělo z masa a kostí a astrální tělo. Člo­věk by skoro mohl říct, že jsme měli několik roubů našeho Já.
    Použila jsem slovo roub, protože popisuje to, co se snažím vy­světlit. Nikdy však nezapomeňte, že pokusy moderního člověka o vytvoření odnoží těla z masa a kostí jsou proti zákonům vesmíru. Roubování může být úspěšné jedině tehdy, bylo-li provedeno na základě komplexních důvodů pomocí ducha adepta, avatara, guru, mistra nebo Nesmrtelného (tyto termíny jsou také vzájemně syno­nymní). Roubování, které je prováděno neosvícenými – a moder­ní věda je dodnes synonymem neosvícenosti, jak si jen lze představit – je odsouzeno k neúspěchu pod tíhou své vlastní negativity a bu­de pozdrženo našimi stvořiteli, aby nezpůsobilo nenapravitelnou škodu.
    Vraťme se k těm nesčetným, zapomenutým miliónům let. Kdysi dávno jsme byli čistými duchy. Duch existoval ve vyšší dimenzi, jíž se ted' říká „nebesa“, kde nebyly (a nejsou) nemoci, stárnutí, vraždy, krádeže, závist, násilí nebo cokoliv jiného negativní nebo nešťastné „povahy“ a kde nebyl ani čas – s tělem v každém směru shodným s fyzickým tělem, avšak s tím rozdílem, že bylo zformo­váno z jemnější substance. V každém směru, až na jisté rozdíly, které se vztahují k jednotlivým tělesným orgánům a nad kterými se prozatím nemusíte pozastavovat. Vzhledově bylo stejné. Právě tolik nyní potřebujete vědět.
    Jednoho krásného dne se naši stvořitelé rozhodli, že vytvoří ne­konečné ziliony – množství mnohonásobně větší, než kolik je zrnek písku na této planetě – nekonečné ziliony zhuštěných fy­zických dimenzí hmoty (všechny s vlastní sluneční soustavou), a pojmenovali je Nebeské ráje. Nebeské ráje byly přejmenovány na Zemi až po jejich „pádu“, což bylo způsobeno nerespektováním jis­tých neměnných zákonů Matky přírody té které planety. Před tímto prohřeškem neexistoval čas, protože čas nebyl ani ve vyšší astrální dimenzi „nebes“. Planeta měla dvě slunce, proto na její tváři ne­existovala temnota a čas nemohl být měřen. A Země se neotáčela, takže neměla žádnou gravitaci. Vím, že tím otevírám Pandořinu skříňku plnou otázek: Některé zodpovím ještě v této kapitole, jiné budou muset počkat na další knihy.
    Díky vzácnému daru svobodné vůle si můžete vybrat a rozhodnout se, tak jako ostatní duchové, zda budete existovat částečně na této planetě, v tomto zrcadlovém odrazu dimenze vyšších nebes, a částečně v samotné vyšší dimenzi (což je skutečný svět), a zda tak, obrazně řečeno, budete mít jednu nohu na „nebesích“ a druhou v „nebeském ráji“, kterému se teď říká Země. Ostatní duchové si takto nevybrali, a zůstali dokonce ještě i teď anděly.
    Aby se tato duální existence mohla uskutečnit, vytvořili jste ve své (duševní) představě fyzické materiální tělo a své astrální tělo využíváte jako dopravního prostředku pro okružní jízdy mezi obě­ma dimenzemi. Podívejte se znovu na uvedený obrázek.
    Toto originální fyzické tělo se naneštěstí v následných inkarna­cích (znovuzrozeních) tisícinásobně (v některých případech dokonce víc než miliónkrát) duplikovalo do těla z masa a kostí, a to na základě „svobodomyslné“ neposlušnosti zákona vesmíru.
    Váš duch narouboval sám sebe, zrodil nebo vytvořil tento origi­nální materiál, fyzické tělo, v imitaci aktu našeho stvořitele, který dal v tomto solárním systému vzniknout nebeskému ráji (a neko­nečnému množství jiných), jemuž se později říkalo Země. Protože to byl fyzický, materiální svět hmoty, zrcadlový odraz „nebes“ (vyšší dimenze), váš duch potřeboval materiální, fyzické tělo z ma­sa a kostí, aby mohl okusit požitky, kterým se v současnosti říká pět smyslů: chuť, hmat, čich, zrak a sluch.
    Aby mohla zůstat „jedna noha na Zemi a druhá na nebesích“, bylo na začátku vlastně šest, ne pět nezbytných smyslů. Už jste sly­šeli někoho poznamenat, že „ten (ta) musí mít šestý smysl?“ Dříve než přistoupíme k definici nepostižitelného šestého smyslu, vyzkoušejme lexigramový kód. Jak už jsme si pověděli dříve, Ježíš strávil část svých osmnácti „ztracených let“, které byly odstraněny z křesťanských spisů, s essenskými (náboženská sekta nebo bratr­stvo v Palestině, která dosáhla největšího rozkvětu asi dvě stě let před smrtí a sto let po smrti Kristově. Pozn. překl.). Slovo ESSE­NES (essenští) obsahuje písmena slova SENSES (smysly). Spirála myšlenky, vyprovokovaná lexigramem (vysvětlení práce s lexigramy – viz. kapitola Lexigramy a slovní Druidové v knize Hvězdná znamení.), se může stát impulsem a ve vaší mysli vzklíčí otázka. Oplývali essenští všemi šesti smys­ly? Nebylo jedním z kouzel, která naučili tesaře z Nazaretu, jak znovu získat, utvrdit a použít šestý smysl?
    Můžete si představit svůj šestý smysl jako „dobrou schopnost“ pamatovat si a tím pádem si uvědomit, že můžete cestovat sem a tam mezi dvěma dimenzemi nebes a Země, kolikrát se vám za­chce, kdy se vám zachce, někdy používat své fyzické tělo, někdy astrální tělo a někdy obě zároveň, to záleží na požadavcích určité cesty. A vzpomeňte si na lekci numerologie o čísle 6 (jako v šes­tém smyslu), které je číslem Venuše a lásky. Zářivý krystal šestého smyslu se odráží v mnoha jiných hladi­nách, jako je lidská aura, vize Třetího oka (váš kontakt s Vyšším královstvím), telepatie, psychometrie, mimořádné smyslové vní­mání, jasnovidectví, citlivost, intuice atd. Avšak povšechně je šestý smysl zamlžen miliony let starou ztrátou paměti mysli a duše, což způsobilo zkrat nebo přerušení v komunikaci s vaším duchem.
    Duchové, kteří se rozhodli vytvořit a dočasně obývat těla z ma­sa a kostí, aby mohli prožít radosti smyslů na úkor ztráty šestého smyslu, navíc ztratili spojení se svou myslí a duší, a v důsledku to­ho přišli o kontrolu jak nad fyzickým, tak nad astrálním tělem, která obě kdysi tak božsky ovládali s moudrostí lásky a světla. Pře­rušili tak komunikaci mezi světem, kde přebývá duch, a mezi světem hmoty, kde přebývá fyzické tělo se svou vyzkoušenou „ves­mírnou lodí“ astrálního těla.
    Kdyby mysl a duše ještě jednou komunikovaly s duchem, fun­govaly by jako prostřednici. Potom by duch mohl znovu dovést fyzické a astrální tělo k návratu kouzla a zázraku počátku „pohád­kového" světa na Zemi, přičemž staré pohádky by proti tomu byly pouhým stínem.
    Nakonec se duše a mysl natolik zamotaly do náhražkových ra­dostí pěti fyzických smyslů, které zakoušely pomocí materiálního těla, že už si ani nepamatovaly, že jejich astrální tělo vlastnilo šes­tý smysl, který jim zaručoval zpáteční lístek na cestu mezi „nebesy“ a „Zemí“ bez časového omezení.
    Podobně zapomenuta byla skutečná a aktuální přítomnost du­cha; živoucí komunikace s ním nebo s ní byla přerušena. Máme tu další odhalující lexigram k povzbuzení vašich myšlenek: slovo COMMUNICATION (spojení, sdělení) obsahuje slovo COMMU­NION (kontakt, svaté přijímání) a obě slova dále obsahují UNION (spojení, svazek). Na rozdíl od původního záměru být „jednou nohou na nebesích a druhou nohou na Zemi“ byly obě „nohy“ (symbolicky) pevně zapuštěny do Země. Cesty, které pozemšťané podnikají mezi touto a jinými úrovněmi, se v současné době usku­tečňují pomocí nebezpečně zrádných halucinogenních drog, v transu nebo ve spánku. Žádná z těchto cest není uspokojivá, pro­tože ji následuje duchovní zapomnění, jelikož astrální zážitky, kterým říkáme sny, jsou zdeformovány „kódovacím zařízením“ v mozku, velmi podobným tomu na prezidentském telefonu. Neby­lo by asi moc zábavné navštívit Evropu a nic si nepamatovat, až se vrátíte zpět. Právě tak si nemůžete donést zpátky ze svých astrálních výletů ani pohlednice, ani fotky, ani suvenýry. Možná příležitostně noční děs, ale to je sotva ideální.
    Avšak beze spánku by fyzické tělo zemřelo. Je těmito mlhavý­mi astrálními cestami do „nebeského domova“ doslova drženo při životě, plněno pohonem a osvěžováno. Ne všechny cesty však vedou do vyšší dimenze vašeho ducha. Některé jdou do různých úrovní vědomí. Mohli byste to nazvat cestováním v čase, protože vaše astrální tělo je dopraveno na své stříbrné šňůře k zážitkům mi­nulých, přítomných a budoucích inkarnací, ke znovuzrozením, kte­rá existují současně v relativitě času a prostoru. Takovéto cesty jsou pramenem záblesků, při nichž každý opakovaně cítí, že „toto se už někdy stalo“. Minulý čtvrtek jste mohli ve spánku navštívit příští pátek.
    Naneštěstí za každý návrat do tohoto světa zaplatí fyzické tělo velkou daň, kvůli nedostatečné komunikaci s vaším Vyšším Já. V důsledku toho potřebuje vaše tělo znovu nabít baterie zhruba každých dvacet čtyři hodin. Avšak ani toto periodické dobíjení, které probíhá ve spánku, nemůže zadržet postupný tělesný úpadek, který nastává díky fyzické a mentální gravitaci. Ovládnutím men­tálního faktoru však můžeme převzít kontrolu nad fyzickým. O „gravitaci“ si povíme více o něco později. Její pochopení je vel­mi důležité pro ty, kteří se rozhodli žít a ne umřít. Ještě se k tomu vrátíme.
    Konečně, lidské tělo je energetický systém. Každý se může na­učit rozložit a opět složit lidskou formu dokonalým porozuměním povaze těla – a tou je světlo. I když za současného stavu zapomnění svých božských schopnosti používáte pouze astrální tělo k cestám do vyšších dimenzí a do jiných rovin minulosti, přítomnosti a bu­doucnosti, je možné cestovat sem a tam astrálním, fyzickým či oběma těly zároveň, jakmile jste se tomu jednou naučili. Metafyzik Analee Skarin napsal, že „smrt si můžeme představit jako po­chmurné postranní dveře do jiných světů, avšak existuje velký hlavní vchod pro ty, kteří překonají gravitaci“. Dveře mezi vyšší di­menzí „nebe“ a Zemí se mohou otevřít dokořán oběma směry pro nesmrtelné, kteří pochopí svůj potenciál pro věčný život. Nebylo by strašně smutné, a tak trochu problematické, kdyby se na úrovni makrokosmu každý známý nebo člen rodiny, který si zajel, do Disneylandu nebo šel navštívit tetu Ethel, už nikdy nevrátil? Je to o moc lepší, když je tomu naopak a když takové návštěvy probíha­jí na bázi možnosti zpátečního návratu, ať už jsou astrální nebo fyzické, souhlasíte?
    To, jak dosáhnout věčného života, prohovoříme zanedlouho. Nyní si o tom ještě potřebujeme promluvit ze všeobecnějšího po­hledu, přinejmenším kvůli těm čtenářům, které šokuje pouhá myšlenka, že je to vůbec možné. Potřebují posoudit její pravdivost na základě logických argumentů. Takže je to logické? Ano, je, jak brzy uvidíte, a věřím, že je to dost logické na to, aby vysvětlení uspokojilo dokonce i biology nebo lékaře. Avšak nejdříve musíte být přesvědčeni, že je to dosažitelné a že nesmrtelný život máte ve svých rukou. Pouze jste zapomněli, že tuto možnost máte. Budu se snažit ze všech sil, abyste si to vybavili. Avšak jsem pouze kanálem pro přenos informací z vyšší úrovně vědomí a vše, co mohu udělat, je zasít semínka. Vaše svobodná vůle kontroluje, zda roz­kvetou a ponesou ovoce či nikoliv.
    Fyzická smrt je nepřirozená. Není to ani bezplatný výlet na ne­besa, jak vás většina náboženství přesvědčuje, protože po ní následuje opakované znovuzrození do těla z masa a kostí, dokud nebudete natolik osvícení, abyste pochopili pravdu. „Hledejte prav­du a ona vás osvobodí." Tato rada od avatara-adepta Ježíše může být opakována donekonečna. Lidé v jeho době nemohli pochopit celou pravdu díky stadiu vývoje, v němž se nacházeli, takže bylo nezbytné předat jim moudrost formou podobenství. Mnohá mají formu mystických hádanek.
    Věčný život je přirozený. Pravda, která vždycky existovala, existuje i nyní a bude existovat navždy. Jste a vždycky jste s ní byli v souladu, ale jste naprogramovaní, abyste uvěřili, že s ní v harmo­nii nejste, a toto chybné přesvědčení způsobuje, že postupně ničíte svoje tělo, to tělo, které zamýšlelo přežít tak dlouho, jak dlouho bude existovat sama Země.
    Rozdíl mezi lidmi — například mezi smrtelnými a nesmrtelný­mi – je v tom, o čem přemýšlí. Jakékoliv myšlenky a nápady, které máte na mysli, mají moc vyvolat přímé změny ve vašem or­ganismu. Tělo bezvýhradně akceptuje nápady a myšlenky vaší mysli. To, o čem ze zvyku přemítáte, se proto stává dominantní si­lou a má největší moc kontrolovat vaše tělo.
    O čem lidé ze zvyku nejvíc přemýšlejí, hned po jistém iluzorním chronologickém čísle zvaném „věk“, je smrt. A tak tělo poslechne, onemocní a zemře.
    Ti z vás, kteří berou mé poznámky o fyzické nesmrtelnosti váž­ně, by se mohli ptát, jak to ovlivňuje zákon karmy? Vynikající otázka.
    Ať už se rozhodnete, že svému současnému tělu dovolíte žít ne­bo zemřít, nemůžete uniknout zákonu karmy, ale nezapomeňte, že prožíváte jak karmické odměny, tak karmické tresty. Také si pama­tujte, že existují způsoby, jak potrestání zmírnit či dokonce negovat. (Viz 4. kapitol „Deja’ vu”.)
    Pokud si zvolíte věčný život ve svém současném těle, neodstra­ní to vliv vaší karmy. Avšak budete ji přesto splácet, takže nic se nezmění, s výjimkou vlastního aktu volby nezemřu, kdy pochope­ní, že smrt není nezbytná, bude negovat velké množství nepříjemné karmy z minulých životů.
    Nejlepší ukázkou je incident mezi dvěma zločinci, kteří byli ukřižováni s Nazaretským. Převedeme-li tuto neshodu do moderní­ho jazyka, uslyšíme, že jeden ze zločinců se začal Ježíši, který visel v agónii na kříži, sarkasticky posmívat a připomínal mu, že je „sy­nem Božím", proč tedy nezavolal svého všemohoucího Otce, aby zázračně zachránil všechny tři? Druhý zločinec rychle promluvil na Ježíšovu obranu: „Nech ho na pokoji. My dva si zasloužíme, abychom tady byli, protože jsme spáchali velké hříchy. On je však nevinný a neměl by být tázán.“ Poté se k němu obrátil Ježíš: „Prav­du říkáš, pravdu říkáš, dnes budeš se mnou na nebesích.“
    Jsem si jistá, že většina překladů použije slovo ráj místo „ne­besa“ avšak já věřím, že Ježíš užil výraz druhý. Nikdy jsem nedůvěřovala slovu PARADISE (RÁJ), protože obsahuje slova RAPE (ZNÁSILNĚNÍ) a DIE (Zemřít) (avšak také ARISE POVSTAT), zatímco HEAVEN (NEBESA) se lexigramuje na NAVEN {PŘÍSTAV, ÚTOČIŠTĚ) a EVE (EVA), což má svůj důvod, avšak to nepatří do této knihy, a také EVEN (VYROVNA­NÝ), a nebesa jsou místo, kde je všechno harmonicky vyvážené a vyrovnané.
    Slovo nebesa je synonymní s osvícením. Metafyzici chápou inci­dent při ukřižování jako alegorii na „spontánní prominutí“ karmy. Jinými slovy vlastní akt víry, který byl demonstrován druhým zločincem – naprostá víra v člověka, kterým všichni pohrdali, opuštěného hrstkou svých přátel, v člověka, který zjevně neměl žádnou moc a zdál se být neschopen zachránit ostatní nebo sebe sama – byl aktem víry tak mocné, pulzující přesvědčením a nevin­ností tváří v tvář všem nepříznivým důkazům, že vyvážil karmické váhy tohoto muže, což umožnilo, aby jeho fyzické tělo zemřelo to­tálně osvobozeno od řetězů karmy {pokud si sám znovu nevytvoří novou karmu v budoucích znovuzrozeních).
    Je jistě správné předpokládat, že každý, kdo se odváží čelit přátelům, příbuzným a dnešnímu světu výřečností, bezostyšnou a sebejistou vírou ve fyzickou nesmrtelnost, nehledě na všechno to všeobecně rozšířené naprogramování opačným směrem, demonstruje tím akt víry stejné karmické hodnoty, jakou prokázal onen muž, jenž byl ukřižován s Ježíšem.
    Nebezpečí vytvoření nové negativní karmy (proměnou v padlé­ho anděla) je vždy přítomno jak pro muže, tak pro ženu, kteří (opět) zvolili nesmrtelnost. Tak tomu bylo i tehdy, když si duch původně vybral, že částečně stráví čas ve fyzickém těle z masa a kostí. Od té doby se nic nezměnilo, s výjimkou toho, že zvolením věčného života má člověk zase čistý štít a novou příležitost se rozhodnout, že si nevytvoří novou negativní karmu.
    Zeptejte se sami sebe: Není člověk náchylnější vytvořit si novou negativní karmu, když stále ještě trpí (on nebo ona) spirituální ztrá­tou paměti (amnézií), co se minulých životů týká (že si nemůže vzpomenout, jaký přestupek či hřích způsobil současný „nedosta­tek štěstí“) a nemůže sám v sobě vzbudit zájem o mlhavou, nejasnou a nejistou budoucí inkarnaci (znovuzrození), jestliže sou­časné negativní činy musí být odčiněny a vyváženy? Nezaujme takový člověk spíše postoj „koho to zajímá?“
    Nicméně když člověk dokázal velkým aktem víry uvěřit ve fy­zickou nesmrtelnost a její uskutečnění, je si vědom, že je nyní pod zákonem „okamžité“ karmy a že karmické váhy budou vyváženy ne v nějakém mlhavém budoucím životě, ale v tomto současném a pokračujícím životě, s totální pamětí karmické odplaty, která se uplatňuje vůči tomuto současnému, konkrétnímu tělu z masa a kos­tí. Neměl by takový člověk daleko menší sklony k vytvoření nové negativní karmy a nebyl by mnohem ochotnější opravdově se po­kusit o vytvoření nové pozitivní karmy? Příliš mnoho knih o zákonu karmy zapomíná učit, že existuje jak pozitivní, tak nega­tivní karmická příčina a důsledek.
    Když si tedy fyzickou nesmrtelnost zvolí a dosáhne jí více a více pozemšťanů, negativní chování, způsobující, že je Země nešťastná, nakonec postupně vymizí. Znečišťování planety přestane, pokud ti, kteří jsou za to zodpovědní, se stanou nesmrtelnými a uvědomí si, že právě oni a nikoli „budoucí generace“ zdědí Zemi zpustoše­nou nukleárním šílenstvím a dalšími formami destrukce životního prostředí.
    Bojíme se kyselého deště a děr v ozónové vrstvě Země, živočiš­ným druhům hrozí vymření a děje se mnoho aktů násilí a krutosti vůči matce Zemi a jejím stvořením. Přitom víra, že smrt je nevy­hnutelná a že je mimo kontrolu individua, je pořád největším zabijákem ze všech. Je to víra, že „Bůh“ je tam kdesi nahoře, ale ne na Zemi a ne uvnitř fyzického těla. Naštěstí je tato víra postup­ně nahrazována úsvitem vědomí, že každý muž a každá žena je Bohem svého vlastního těla. Nesmrtelní mají jasně největší moti­vaci, pokud jde o ekologii, rozumnost v politice, technologii, která pomáhá, ale nezabíjí, a všeobecnou prosperitu.
….Nesmrtelným lidem také náleží všechen pozemský čas, který potřebují k dokonalému zvládnutí umění technik čištění těla, včetně mistrovského ovládání stravovacích návyků a spánku s vědomým pamatováním si astrálních prožitků. Co myslím mistrovským ovládáním stravovacích návyků, je vysvětleno ve 4. kapitole. Ne­správné stravování a nedostatečná kontrola spánku jsou překážky k úplnému uvědomění.
    Mnoho lidí nemá žádnou touhu přemoci smrt a žít navěky, pro­tože si představují, že budou žít v nemocných a zestárlých tělech, avšak to je v přímém protikladu s opravdovým významem fyzické nesmrtelnosti.
    Vaše tělo bylo s pýchou a hrdostí navrženo vaším duchem, při­čemž tělo vašeho ducha bylo s pýchou a hrdostí navrženo vašimi stvořiteli, aby bylo věčné. Vaše tělo z masa a kostí je samoregulu­jící se elektromagnetická baterie, navždy schopná být znovu nabíjena energií, neustále se zlepšující a přetvářející se k dokona­losti pomocí procesu regenerace buněk. A toto všechno začíná ve vaší mysli.
    Procesem regenerace buněk můžete dosáhnout bud' a) prevence stárnutí, nebo b) zvrácení procesu stárnutí, je-li to nezbytné, a oprostit tak svoje tělo od všech nemocí a nedokonalostí. Nevzhlí­žejte k medicíně. Obraťte se k sobě. „Doktore, můžeš léčit sám sebe.“ Rozhodnutí je vaše a jenom vaše, at je vám podle iluzorní­ho chronologického měření osmnáct nebo osmdesát. Je-li vám osmnáct, musíte se naučit, jak stárnutí předcházet, aby byla pora­žena nemoc a smrt. Jste-li osmdesátnici, je pro vás nezbytné, abyste se naučili, jak stárnutí zvrátit, abyste přemohli nemoc a smrt. Toto jsou dva póly stejného kouzla.
    Tato věčná, potlačená a dlouho pohřbená pravda říká, že může­te existovat ve svém současném těle a postupně ho vylepšovat po tolik staletí nebo věků, jak je vám libo, až donekonečna nebo navždy, aby jeho vzhled byl zdravý, mladistvý a aby plně fungovalo. Můžete vypadat, a vlastně být, jakéhokoliv chronologického „věku“, který je založen pouze na lidském konceptu impotentních „čísel“. Jak si budete přát. Někteří mistři, avataři a adepti, kteří se stali fyzicky nesmrtelnými, si schválně vybrali, aby v současné „představě“ iluzorního chronologického věku vypadali a byli – na libovolně krátkou nebo dlouhou dobu – čtyřicetiletí, padesátiletí nebo šedesátiletí, aby jim ostatní, kteří jsou stále ještě smrtelní, uvěřili, že jsou hodni respektu a mohou úspěšně učit. (Je těžké vlastnit několik doktorátů a diplomů a vypadat na dvacet nebo tři­cet.) Nicméně v konečném důsledku si každý nový nesmrtelný muž nebo žena mohou zvolit, aby vypadali a byli v jakémkoliv chronologickém „věku“, který každý z nich individuálně považu­je za ideální, a „čas" od „času“ měnili čísla podle okolností. Ták trochu se to podobá volbě programu na vaší automatické pračce naprogramujete si ji podle toho, co vyhovuje vašim současným potřebám.
    Ať už tomu chcete uvěřit či nikoliv (já tomu věřím, protože k to­mu mám bezvadný důvod), je mezi vámi už mnoho těch, kteří nesmrtelní jsou. Ale než se jimi stali, nebyli jiní než vy nebo já. Ří­kají mi, že jedním z problémů dosažení věčného života ve stejném fyzickém těle (v situaci, kdy milióny smrtelníků nebyly ještě osví­ceny), je problém programování chronologického věku.
    Tito avataři a adepti jsou proto nuceni předstírat, že „zemřeli“v nějakém chronologickém věku, neboť to současná doba „vyžadu­je". Očekává se od nich, že nepřekročí předpokládanou „délku života“. On nebo ona prostě zmizí a jsou považováni za mrtvé, za­tímco tělo se nikdy nenajde nebo nikdy nedojde k jeho identifikaci. Potom se avatar objeví v jiné části světa s novou totožností, s no­vým datem narození a novými přáteli (jinými avatary), aby potvrdili falešné datum narození, bude-li to potřeba. Říkají, že je to opravdu trochu otrava, a já chápu proč. Bude to mnohem jednoduš­ší, až se nesmrtelnost uchytí.
    Jenom si představte, co se stane, když opravdový adept (nesmr­telný) odpoví někomu, kdo se ho zeptá na jeho (nebo její) věk: „Je mi šest set let a táhne mi na sedm set, jak počítáte svým chybným pozemským časem.“ Nebo dva tisíce a táhne mu na tři tisíce, což se může stát. Co se bude dít dál, to záleží na konkrétním historic­kém období. V jisté době by taková osoba byla zařazena mezi černokněžníky nebo čarodějnice a upálena na hranici. Později by taková odpověď uvrhla avatara jako nepříčetného do ústavu pro choromyslné. A dnes, ve věku Vodnáře? Inu, získáváme půdu, abych tak řekla. Zmíněná odpověď' na otázku ohledně adeptova vě­ku by v současnosti nikoho nedostala na hranici nebo do ústavu. Avšak pravděpodobně by se dala očekávat značná ztráta důvěry­hodnosti. Ostatní by o něm trousili poznámky typu: „Karel je zjevně ten nejfantastičtější člověk, intelektuálně docela na výši, ale trochu… no víte, co myslím… podivín. Pochybuji, že má všech pět pohromadě.“ A tak podobně.
    Jelikož důvěryhodnost je potřebná pro učení pravdy a další úko­ly nesmrtelných, není to zrovna ideální typ reakce, kterou avatar potřebuje, i když je to nepopiratelný pokrok vzhledem k včerejší­mu upalování na hranici a pobytu v ústavu. Ať je člověk smrtelný či nesmrtelný, vždycky to vyžaduje odvahu postavit se tváří v tvář ztrátě důvěryhodnosti.
    Mimochodem, věděli jste, že mezi mnoha „zločinnými“ žena­mi (a několika muži), které byly obviněny a usvědčeny během hanebného pálení čarodějnic v Salemu a na jiných místech větši­nou katolickou církví, vysoké procento rozsudků zahrnovalo „zločin“ nestárnutí? Mnoho čarodějnic zmizelo v plamenech je­nom z prostého důvodu, že vypadaly a jednaly jako o mnoho desítek let mladší lidé, než naznačovala jejich data narození, jak jejich sousedé pod přísahou dosvědčili. Je to velmi zajímavý kus historie, který nás silně vede k závěru, že mnohé z těchto „čaroděj­nic" byly nesmrtelné.
    Není divu, že tajné vědomosti o zastavení stárnutí a fyzické ne­smrtelnosti byly v tomto období pohřbeny ještě hlouběji. Většina osvícených, kteří neměli finanční prostředky na to, aby se objevili někde v Evropě s novou totožností, si nakonec zvolila neradostnou cestu stárnutí a smrti, než aby byli přivázáni ke kůlu na hranici, kde by jejich těla strávil oheň. To je jedna z nejbolestnějších smrtí, ja­ké si dovedeme představit. Ubohá Johanka z Arku byla proměněna v lidskou pochodeň jednoduše proto, že se čestně přiznala ke svým schopnostem jasnoslyšení. Dokonce i dnes vám „slyšení hlasů“ může přivodit pochybnosti, jestli jste při smyslech, pokud jste ne­opatrní při výběru lidí, kterým se s tím svěříte. Pst! Mlčení je za jistých okolností opravdu zlato.
    Povím vám o příhodě, jejíž podstatou je test závazku spirituální čestnosti, o které jsem přesvědčena, že je nezbytná k úplnému do­sažení nesmrtelnosti. Před dvěma nebo třemi pozemskými roky jsem měla interview s reportérem denverských novin, jenž byl Kozoroh. Článek, který o mně pojednával, uzavřel slovy: „Goodma­nová byla tázána na svoje stáří, ale odmítla odpovědět s vysvětlením, že jakákoliv diskuse o chronologickém věku je proti jejímu spiri­tuálnímu přesvědčení. Nicméně se pod tlakem nakonec přiznala, že je jí čtyři sta let.“
    Pořád ještě se snažím vydedukovat, jestli to ten reportér napsal s kamennou tváří, nebo byl pobaven. Jelikož byl Kozoroh (astrolo­gické znamení zastaveného stárnutí), předpokládám, že správná je první možnost. Pochybuji, že bych byla v Salemu stejně odvážná. Jako Skopec mám za těch posledních čtyři sta let velmi nízký práh bolesti a jsem ostudný zbabělec, pokud jde o spáleniny. Hořící po­chodeň by mi nahnala takový strach, že bych okamžitě vynesla na světlo svoje čtyřistaleté vrásky. Ústav pro choromyslné, prostředí, kde každý tvrdí, že je Napoleon nebo Josefina, to by byla ještě hor­ší alternativa. Musím na chvíli odbočit, protože jsem si vzpomněla na starý vtip se skrytým významem, vztahujícím se k těmto záleži­tostem.
    Jeden muž v blázinci si vždycky pyšně vykračoval s jednou ru­kou zastrčenou v noční košili, měl na hlavě klobouk s pérem a křičel na každého, kdo byl v doslechu: „Jsem Napoleon Bonapar­te! Jsem Napoleon! A vyhrál jsem bitvu u Waterloo! Historické knihy lžou!“ Jednoho dne, kdy opět hlásal své vize, starý muž, který seděl v rohu na zemi, vstal a zeptal se: „Kdo ti řekl, že jsi Na­poleon?“ „Bůh mi to řekl!“ zněla odpověď uraženého „Napoleona“. Vtom se vztyčil muž s bílým plnovousem a s velkou vznešeností pronesl zvučným hlasem: „To jsem ti neřekl!“
    Příhoda s rozhovorem pro denverské noviny přináší ponaučení. Je to jeden z kroků v procesu, jak docílit, abychom dosáhli věčné­ho života. Pochybovat o nezbytnosti smrtící teologie, at už vážně nebo se smyslem pro humor, je závanem čerstvého vzduchu proti smrti. Když se vás odvážnějších jen tak mimochodem někdo zeptá na váš věk – i když jste ještě pořád studenty střední školy nebo univerzity – můžete odpovědět: „Příští květen mi bude dvě stě…“ nebo „V únoru mi bylo sedm set let.“ Potom na tazatele upřete pev­ný pohled jako laserový paprsek, tak mysteriózní, jak to umí jenom Štír. Budete překvapeni širokou škálou reakcí. Je to fascinující. Zkuste to. Pokud jde o mě, přiznávám se, že jsem reportérovi lha­la. Čtyři sta mi nebude ještě dalších sto třicet dva pozemských let.
    I bez upalováni a psychiatrických zařízení však dnešní avataři pořád ještě musí „umírat“ a začínat od začátku s novým jménem a novou totožností někde jinde, po „přijatelné době“, ve stejném tě­le a provázeni klamem podivně podobným praktikám vládního programu na ochranu svědků.
    Tato informace, která mi byla předána, vám jednoho dne může velmi pomoci.
    Nemůžete posuzovat nesmrtelného avatara nebo guru ženského pohlaví podle jejího mateřství. Otěhotnět a porodit dítě je pro ženu přirozené a možné, i když je podle pozemského času stará několik stovek let. Karma menstruace nemá nic společného s těhotenstvím, dokonce ani v tomto nedokonale fyzickém těle. Jednoho dne medi­cína tuto pravdu objeví. Vlastně ji už objevila. Avšak lékaři tomu zatím ještě pořád nevěří, a nejsou proto připraveni takové zjištění zveřejnit. Děvčátka stará devět, deset, jedenáct let chronologicky měřeného věku během minulého desetiletí otěhotněla a porodila děti ještě předtím, než dostala svoje první měsíčky. A to není drb ze senzacechtivých časopisů. Je to lékařsky potvrzený fakt. Vzpo­meňte si na zákon polarity. Když někdo může počít a porodit dítě ještě předtím, než začne menstruovat, může dokázat to stejné i po­té, kdy menstruace už skončila. Sára to dokázala. Abraham tomu také nechtěl věřit, ale nakonec musel, protože to viděl na vlastní oči. Je mnoho takových zázraků, které čekají za rohem jako meteo­ry, aby vás ve věku Vodnáře překvapily.
A tak pokud nějaká žena z vaší ulice zrovna minulý měsíc poro­dila dvojčata, nemůžete si ještě vůbec být jistí, že není nesmrtelná. Ani kdyby vám ukázala rodný list.
    Dodatek k předcházejícímu odstavci: Až se uchytí astrobiolo­gická antikoncepce, lékařská věda bude nucena se znovu zamyslet nad ,;babskými řečmi“, týkajícími se souvislostí mezi menstru­ačním cyklem žen a početím. Dr. Jonáš z České republiky už totiž podrobným výzkumem ve spolupráci s tisíci žen dokázal, že někte­ré z nich mohou počít pouze během menstruace. Co se týče porodů poté, kdy menstruace už skončila (kdy se starověká karma vyváži­la), jsou mnohem běžnější, než si většina lidí uvědomuje. Záznamy, že ženy rodí ve věku mezi padesáti a šedesáti lety, jsou dostupné vlastně už z průběhu celého minulého století. Když se to stane dnes, zmatená medicína mluví o „dětech menopauzy“. Moje varování, týkající se toho všeho, je přátelské, ne zlomyslné.
    Mnoho odpíračů vojenské služby z důvodů svědomí se v šede­sátých letech rozhodlo k přivlastnění si jména, totožnosti, rodného listu, školních záznamů atd. existující osoby, smrtelníka, který se již podrobil smrti, a používali identitu tohoto mrtvého člověka. Taj­ní agenti CIA a KGB jsou známí tím, že čas od času dělají totéž. Shodná procedura je příležitostně volena některými avatary a guru, kteří potřebují z důvodů už vysvětlených novou totožnost. Tudíž znáte dobře svého moudrého přítele, který vás zasvěcuje do různých idejí a ideálů nového věku? Nezapomínejte na biblické va­rování, že můžete „nevědomky hostit anděly“.
    Vzpomeňte si, co bylo napsáno v kapitole „Guru, duchové a ava­taři“o adeptovi známém jako St. Germain (nebo hrabě de St. Germain), který byl podle metafyziků vysoké důvěryhodnosti také Shakespearem, Francisem Baconem a Isaacem Newtonem. Můžete se divit, jak je to možné, vždyť všichni tri muži žili ve stejném histo­rickém období. Pamatujete si, co jsem řekla před několika stranami o předmětu dělení (roubování)? Řekla jsem, že vědecké a nedobro­volné dělení (roubování) smrtelníků je extrémně negativním výzkumem, ale že duch osvíceného avatara může – stejně jako „na začátku“ – sám nebo samu sebe rozdělit z různých kosmických pří­čin spirituálního záměru. Proto adept, který se stal zcela osvíceným nesmrtelníkem, může „zastínit“ více než jedno tělo z masa a kostí (nebo fyzickou totožnost) současně, s adeptovým duchem, dohlížejí­cím a kontrolujícím několik materiálních těl ve stejné době. Toho může být dosaženo zabráním těla narozeného obvyklým pozemským způsobem – nebo vytvořením fyzického těla z éteru. Duch, mysl a duše takto být vytvořeny nemohou, ale tělo z masa a kostí, vyba­vené mozkem a všemi nezbytnými fyzickými součástmi, tímto způsobem stvořit lze, pod vedením jeho nebo její nadosobnosti (Vyššího Já) – „loutkáře,“ který tahá za provázky několika „loutek“ zároveň.

***

    Vraťme se k problému naprogramovaných představ chronolo­gického věku, které jsou konfrontovány s nesmrtelnými existujícími i nesmrtelnými budoucími. Všimněte si, že slova dospělý a dospí­vající nejsou synonyma pro věk a stárnutí. To první je pro lidské tělo nezbytné a toužebné, to druhé není ani nezbytné, ani toužebně očekávané.
    Co způsobuje proces, kterému říkáme stárnutí? Byli jste chybně naprogramováni, abyste věřili, že je to způsobeno chronologickým počítáním, kolik „máte let“ – což je „součet vašich narozenin“. Není to pravda.
    Toto naprogramování computeru vašeho mozku postupně způ­sobilo, že člověk sestavil nepřesný kalendář, odpovídající iluzi času. Čas jsou přísní „bohové“, kteří jsou vinni, že lidské tělo stárne. Zase poukazujeme na negativní fenomén stárnutí, ne dospí­vání. K tomu, aby tělo dospělo, je zapotřebí osmnáct až dvacet jedna roků.
    Používání času a kalendáře jako měřítka stárnutí je stejné, jako kdyby se člověku tvrdilo, že stárne proto, že viděl nebo „prožil“ to­lik a tolik východů a západů slunce. Jak může být něco tak zjevně nepravdivého akceptováno? Proč kladu tuto otázku? Protože znám odpověď. Posthypnotické doporučení a staletí chybného programo­vání. Co se stane, když zpozorujete nebo „prožijete“ dva nebo tři západy a východy slunce, nebo když jich vidíte tisíce? Nic. Vůbec nic. Nepoznamenají vaše tělo ani v nejmenším. Abych byla přesná, stejně to není ani východ, ani západ Slunce. Je to východ Země a západ Země. Avšak věda má tolik věcí vzhůru nohama a pozpát­ku, že si myslím, že její terminologie pro oběhy Země kolem Slunce bude stejně pomýlená. Do tohoto hrnce můžete také přiho­dit agresivní svatoušky astronomy.
    Čas je iluze. Lidé ho mohou měřit kvůli ostrému rozdílu mezi světlem a temnotou. To je jediný „začátek a konec,“ který se měřit dá. Avšak když na Zemi nebyla žádná tma (před „pádem“ a před explozí druhého Slunce naší planety, což byl důvod, proč Země za­čala rotovat kolem zbývajícího Slunce jako kulečníková koule, do které prudce udeřilo tágo), neexistoval žádný Čas. Opravdu si za­sluhuje velké počáteční písmeno? Ano, myslím si, že zasluhuje, protože na každého tak hluboce působí.
    Tuto otázku byste měli položit moudrému skřítkovi (elfovi) va­šeho vlastního Já (S-elf): Kdyby světlo venku zůstalo přesně, jak je teď – za předpokladu, že tyto řádky čtete ve dne – a nikdy by se ani trochu nezměnilo, jak byste měřili nebo definovali čas? Ne­mohli byste mluvit o „včerejším večeru“ nebo „včerejším ránu“ či „příštím měsíci“, protože by neexistovaly hodiny ani kalendáře. Na jaký čas byste nastavili hodiny? Nebylo by žádné kdy. Pouze přítomnost. Pouze teď: Věčné teď. Opravdu se nad tím hluboce za­myslete. Ani rostliny, ani lidé by nepotřebovali „začínat a končit“ (zemřít). Jednoduše by prostě byli.
    Jak byste měřili Čas, kdybyste byli zamčeni v pokoji se stálým umělým osvětlením – nebo v nekonečné tmě? Hodinami? (V dru­hém případě hodinami se světelným ciferníkem?) No dobře. Avšak ty hodiny by byly nastaveny – nastartovány – ve světě světla a tmy, což je jediná míra času, která je k mání. Temná a světlá ob­dobí přítomnosti a nepřítomnosti Slunce také vytvořila jednotlivá období iluzorního kalendářního roku.
    A tak Čas je velký lhář. Velký podvodník. Proto je nelogické a bláhové ho obviňovat, protože ve skutečnosti není tím nepříte­lem, který způsobuje proces stárnutí.
    Nicméně proces stárnutí bohužel existuje. To nemůžeme popřít. Vidíte to všude, v znovuzrozeních stromů a květin, poté co „zestár­nou a umřou". Vidíte to na svých „starších“ příbuzných a přátelích. A po iluzorním chronologickém kalendářním „věku“ okolo třiceti „let“ – každého roku 365 východů a západů Slunce – můžete za­čít věřit, že to vidíte i v zrcadle. Jestliže věříte, že to vidíte, stane se tak. Rychle. Váš obličej a tělo se pokorně smíří a uposlechne představu vašeho stvořitele – mysli.
    Ano, proces stárnutí existuje jako konečný produkt smrtícího programování. Avšak nepřítel, který způsobuje stárnutí, nejsou va­še narozeniny, jak se rádo věří. Je to gravitace. Kurzíva nestačí. Pojďme ji dát velká tučná písmena, abyste nezapomněli pravou to­tožnost nepřítele, který způsobuje stárnutí. GRAVITACE. Brzy pochopíte, proč nesmíte zapomenout to, o čem jsem mluvila už dřív: že jsou dva druhy gravitace – gravitace fyzického, materiál­ního světa a mentální gravitace.
    Fyzická gravitace začala, když Země vystartovala jako kuleční­ková koule na oběžnou dráhu kolem zbývajícího Slunce poté, co byla ze strany prudce udeřena explodujícím druhým Sluncem (což také způsobilo mutaci zvířat, rostlin a lidí – dinosaurů a podobně). Tehdy ještě byla stacionární. A tak čas a gravitace nastaly součas­ně. (O těchto „tajemstvích dvanácté noci“ napíšu víc později, ve vymezeném čase.)
    Když se nyní zabýváme podstatou exploze Slunce, je vhodná „doba“ meditovat o účelu Měsíce. Náš Měsíc je to, co zbylo z na­šeho druhého Slunce, které jsme měli před dávnými a dávnými časy. František z Assisi často mluvil o bratru Slunci a sestře Měsí­ci. Jeho sexuální rozlišení bylo správné, avšak tato zářivá tělesa jsou přesněji definována jako otec Slunce a matka Měsíc. (Měsíc vládne astrologickému znamení Raka, který reprezentuje věčnou esenci mateřství.) Jaká pěkná „andělská myšlenka“: naši Matku, jež je na nebesích, jal nekonečný soucit, když její „dítě“, tento nebeský ráj, kterému se nyní říká Země, zažilo tak nepopsatelný horor. Mystikům, kteří disponují vyšší úrovní vědomí, byla vnuknuta zpráva, že to právě Ona nabila toto poďobané, uprášené, vypálené Slunce svým jemným světlem (On je láska – Ona je světlo) a božsky poručila, aby vypadalo jako Měsíc nad Zemí, kte­rá je nyní v temnotě, a aby Měsíc osvítil noční oblohu pokaždé, když zbývající Slunce zmizí z dohledu jako Její příslib pro zítřek.
    Jak je to smutné, že patriarchální teologie dokonce pronikla i do říše otce Slunce a matky Měsíce opakovanými odvoláními na „muže v Měsíci“, i když to není Jeho tvář, ale jemný odraz Jejího něžného, mateřského a pečujícího obrazu na povrchu Měsíce, jak jej lze pozo­rovat ze Země a který je mysticky viděn Třetím okem – a dokonce i lidským zrakem, pokud člověk medituje a pokusí se o to.
    To všechno je samozřejmě symbolismus, avšak s věčným vzka­zem pro „padlé anděly" nebes tady na Zemi. Každý, koho jsem na to upozornila, měl po několika pokusech úspěch a obraz rozeznal, většina z nich hned napoprvé. Kdybyste to sami chtěli zkusit, když je Měsíc v úplňku nebo skoro v úplňku (prostě je-li kulatého tvaru a ne když couvá), zde je má rada, na co byste se měli zaměřit. Vel­mi ženská tvář z profilu hledící vlevo, má rysy podobné jako na kameji prstenu nebo brože, s vysoko vyčesanými vlasy. Až jednou tento obraz uvidíte jasně, bude to nepochybně vlevo hledící profil ženy „nadpozemské“ krásy a smutku. Určitě mi napište a sdělte mi, kdy jste ji objevili, ano? Je to dojemný zážitek a jednou, jakmi­le obraz jasně uvidíte, zůstane to navždy ve vašich myslích, a to pro všechny noci, kdykoliv se podíváte na oblohu (viz obrázek).

    Pro některé Raky, které znám, a pro ostatní také platí, že jakmile spatří Její obraz, objeví se jim v očích slzy, jež vycházejí z paměti, duše a hlubokého smutku, který ve svém srdci cítí jakákoliv mat­ka, po předlouhý čas zapomenutá dětmi, jež tak hluboce miluje.
    Když jste byli malými, školou povinnými dětmi a učitel držel po­meranč nebo jablko, které reprezentovalo Zemi, pamatujete si, že jste se ve své nevinnosti divili, proč lidé na spodku jablka z něho nespadnou do prostoru? Trápilo vás to natolik, až jste zvedli ruku, abyste se na to zeptali, a učitel odpověděl jedním slovem: „Gravi­tace.“ Tuny gravitace drží vaše nohy (naneštěstí obě) pevně vsazené do země.
    Gravitace „těžkou rukou“ tlačí dolů vaši mysl, váš obličej, va­še tělo a všechny jeho orgány. Po určité dávce takového tlaku se vaše mysl ještě pokorněji podrobí smrtonosné teologii. Kůže na vašem obličeji se začne svrašťovat, vaše tělesné orgány sesedají dolů a začnou být unaveny. Takto se projevuje fyzická gravitace. Mentální gravitace zakončí tento proces obrazy, které se vyskytují všude kolem vás již od doby, kdy jste byli malými batolaty ­obrazy postarších lidí, nemocných a starých. Gravitace se zná­sobovala každým pokračujícím iluzorním rokem vašeho života. Příslušníci vaší rodiny. Přátelé a sousedi dřívějšího iluzorního chronologického data než vy. Domovy důchodců v televizi a ve filmech. Bělovlasé filmové hvězdy, které kdysi na plátně oplýva­ly takovými půvaby mládí a vitalitou a které teď mají povislé tváře, podbradky a tisíce vrásek. Obrazy, obrazy, obrazy stárnutí, ošklivosti, bezmocnosti, slábnoucího zraku, narušeného sluchu, zvápenatělých kostí, obrazy starších lidí, kráčejících o hůlce nebo upoutaných na pojízdné křeslo, dokonce slintajících… senilita… .., senilita.
    Víte, kdo je Set, že ano? Set (egyptský bůh mrtvých; pozn. př.), jinak Seth, jinak Satan, též démon, démon temnoty, jinak temné si­ly. Slovo SENILITY (SENILITA) obsahuje slova SET L1ES (SET LŽE).
    Abyste viděli, co dělá mentální gravitace, když se smísí s gravi­tací fyzickou, podívejte se do zrcadla. Zamračte se. Myslete na něco, co vás zlobí, trápí nebo štve. Znovu se zamračte. Vidíte, jak vaše rysy poklesnou směrem dolů? Znovu se podívejte do zrcadla a usmějte se. Předstírejte, že jste spatřili někoho, koho milujete a kdo se právě po dlouhé době vrátil. Myslete na to velmi živě, po­tom se usmějte a zavolejte „ahoj!“ Vidíte, jak se všechny vaše rysy samy od sebe zformovaly do nahoru směřujících křivek? Včetně li­nií kolem vašich úst, obočí, prostě celého obličeje?
    Někteří jogíni si plně uvědomovali, co fyzická gravitace prová­dí s obličejem, tělem a všemi tělesnými orgány, a proto se rozhodli, že každý den budou stát hodinu a déle na hlavě, aby zvrátili gravi­taci. Fyzickou gravitaci, tak je to. Je to opravdu strašně tvrdá práce, mimoto jsou z toho závratě, a nijak moc to nepomáhá. Stěží to za­nechá stopu na zbývajících devadesáti devíti procentech „času“, v nichž jogíni chodí okolo s hlavou nahoře, zatímco jsou drceni tu­nami fyzické gravitace. To není způsob, jak „zvrátit gravitaci“. Existuje mnohem snadnější a efektivnější cesta.
    Více než 42 biliónů elektrických buněk ve vašem mozku má nepoměrně větší sílu než gravitace, jestliže jsou kontrolovány a ovládány myslí. Když jste se dívali do zrcadla, dokázali jste to ­pokud jste ovšem udělali, co jsem vám poradila. Udělali jste to? Jestliže ne, udělejte to prosím teď. V pořádku, už jste zpátky? Pak tedy přemýšlejte o následujícím poznatku: mentální gravitace (dej­me jí velká počáteční písmena, protože si je zaslouží) – Mentální Gravitace v obou směrech je to, co jste použili, abyste demonstro­vali okamžité výsledky v zrcadle.
    Mohla by to okamžitě dokázat pouhá fyzická gravitace? Samo­zřejmě že ne. Nemohla by to udělat ani za nic. Vidíte? Fyzická gravitace je v porovnání s Mentální Gravitací muší váha. To není pouhé mystické, esoterické prohlášení. Je to absolutní měřitelná pravda. Další pravdou, kterou ani profesoři fyziky nemohou popřít, je, že fyzická gravitace nemůže sama sebe zvrátit a nezáleží na tom, kolik tun tlaku obsahuje. To už by samo o sobě mělo ukázat, jaký je to slaboch. Avšak Mentální Gravitace to dokáže, jak brzy uvidíme.
    Cesta k zvrácení fyzické gravitace, tichého, plíživého nepřítele, který způsobuje vaše stárnutí, je uvážlivé a vědomé vedení a kon­trola těch více než 42 biliónů elektrických buněk ve vašem mozku pomocí nekonečně větší síly vaší mysli. Mentální Gravitace. Až doposud pracovala v scestném partnerství s gravitací fyzickou, dí­ky programu stárnutí, který začal, když jste byli dětmi. Zrušte ten vztah. Když to uděláte, budete nakonec docela určitě schopni po­užít Mentální Gravitace ke zvrácení gravitace fyzické i bez stojů na hlavě – z velmi jednoduchého důvodu, a sice že první je mnohem silnější a mocnější než druhá, jen jí dovolte, aby prostě byla, a ne­potlačujte ji. Toho se nedá docílit přes noc. Všechen ten plevel špatných informací se musí vytrhat i s kořeny. Computer vašeho mozku musí být přeprogramován. Vyžaduje to mnoho tréninku, ale tak je to se vším. Mnoho tréninku vyžaduje i to, aby se člověk stal lhářem, narkomanem nebo alkoholikem, zapomnětlivým, podezří­vavým a bázlivým. Ke všemu potřebujeme trénink, od rasových předsudků a mužského šovinismu až k nedůvěře mezi národy. Je to pravda? Je.
    Gravitační tah je polarizován jako všechno ostatní bez výjimky. Pracuje vertikálně nahoru a dolů. Mockrát jste už slyšeli, že „co mí­ří nahoru, musí mířit také dolů", není-liž pravda? Víte, co tohle donekonečna opakované rčení znamená? Utvrzuje slib věrnosti sí­le fyzické gravitace. Avšak slyšeli jste někdy, že „co jde dolů, musí jít také nahoru“? Ne, neslyšeli. Protože toto rčení platí pro dobře chráněné tajemství, že Mentální Gravitace může kontrolovat gravi­taci fyzickou.
    Fenomén levitace (vznášení se ve vzduchu) není nic jiného než zvrácení gravitace. A kdo levituje? Svatí levitují. Spirituálně osvícení muži a ženy levitují. František z Assisi byl spolu s mnoha ostatními svatými často viděn, jak při modlitbě levituje několik stop nad zemí (1 stopa = 30,48 cm; pozn. př.). Lidé, kteří jeho levita­ci zažili, byli svědkové naprosto důvěryhodní a bezúhonní. Několik jogínů z Indie podniklo v roce 1986 cestu po Americe. Prováděli levitaci před početným obecenstvem. Jeden z nejpopulárnějších časopisů Ameriky dělal o těchto mužích velkou reportáž, která uvedla i fotografie jogínů vznášejících se v pozici lotosového květu se zkříženými pažemi ve vzduchu několik stop nad zemí. V člán­ku stálo, že ve vzduchu zůstali mezi třiceti až šedesáti vteřinami a trénovali, aby byli schopni dosáhnout hodiny a víc.
    V přímé polaritě jsou ti, kteří jsou posedlí „Satanem“ (temnou silou negativity) a také levitují, jako v knize Williama Petera Blattyho The Exorcist (Vyrnítač ďábla) a ve filmu stejného jména, založe­ných na mnoha pravdivých incidentech s ďáblem posedlými lidmi, kteří levitovali v přítomnosti svědků, jako byli úctyhodní kněží římskokatolické církve a lékaři. Ano, pozorovali levitaci. Zvrácení gravitace. Pamatujte si, že všechna kouzla fungují oběma směry. Obrovská moc mysli může být použita jako požehnání i jako pro­kletí, stejně jako oheň může být věrný přítel nebo krutý vládce.
    V současné době fyzická gravitace vyžaduje kolem jednoho sta roků iluzorního pozemského času, aby se rysy a tělesné orgány pro­věsily a docílily „starého věku". Trvalo by to mnohem déle, kdyby neměly velkého pomocníka a urychlovače procesu stárnutí ­Mentální Gravitaci – která může pracovat obojím směrem. Men­tální Gravitace je nejen schopna uspíšit fyzickou gravitaci směrem dolů, ale může zaměnit směr dolů za směr nahoru, ať už naráz ne­bo postupně, protože rychlost si zvolí vaše mysl. Je to další důkaz její nadvlády nad fyzickou gravitací, která „zabraňuje lidem, aby se neskutáleli ze spodku pomeranče“, a současně způsobuje stárnutí. Díky vědeckým důkazům s jistotou víme, že Mentální Gravitace může vyvolat levitaci těla. Vlastnit obrovskou moc potřebnou pro zvrácení gravitace a nepoužít ji je jako mít auto a nechávat je v ga­ráži nebo vlastnit kouzelnou hůlku a nechat ji zavřenou v kufru na půdě. Takové mrhání!
    Důvodem, proč to fyzické gravitaci prochází po tak dlouhá sta­letí a tisíciletí, je, že Mentální Gravitace, jak už bylo poukázáno, je jejím dobrovolným spolupracovníkem. Ještě jednou vám říkám: Odejděte z tohoto vztahu! Nepotřebujete stát na hlavě jako jogíni. Vše, co musíte udělat, je použít svou hlavu na něco jiného než jen pro bolesti a jako zahrádku, na níž rostou vlasy.
    V průběhu šedesátých a sedmdesátých let lékařská věda objevi­la podivný, fascinující a přitom velmi smutný (jak si vědci myslí) fenomén. Nemoc zvanou progerie – předčasné stárnutí. Objeví se tu a tam jako bizarní ohlašování věku Vodnáře, jako jakési podiv­né Vranovy květy z jiné galaxie. Děti ve věku šest až dvanáct let, nebo tak nějak, stárnou tak rychle, že vám to bere dech, přímo před očima šokovaných doktorů. Jako když pozorujete růst rostliny na zrychleném filmovém záznamu, kdy proces, který vyžaduje týdny nebo měsíce, se odehraje před vašima očima během několika vte­řin. Určitě jste takový trik viděli v různých pořadech o přírodě a ve speciálních televizních programech.
    Tyto děti během několika let zestárnou ze šesti nebo dvanácti na osmdesát nebo sto let. Trpí všemi známými nemocemi stáří a seni­lity, od artritidy a revmatismu až k zvápenatělým kostem, ztrátě zubů, vlasů, zraku a sluchu. Jsou jako malí starci a stařeny, sedm­desátníci, osmdesátníci a starší. Někteří vypadají na víc než sto let. Bezzubí, strašně vrásčití, skoro slepí a hluší. Ubohé děti.
    Ubohé? Nebuďte si tak jistí. Nejpodivnější na těchto dětech, lé­kařských divech věku Vodnáře, je jejich nálada a smýšlení. Doktoři a sestry, kteří o ně pečují, jsou překvapeni a chybí jim slo­va k tomu, aby popsali nepřítomnost jakékoliv negativní odezvy na předčasné stárnutí, kterým tyto děti trpí. Jejich povaha zůstává ve­selá, vůbec si nestěžují, obyčejně jsou chytré a vnímavé a pořád se usmívají. Zdravotníci to prostě nemohou pochopit. Chovají se sko­ro jako… no dobře, skoro jako… miniaturní svatí.
    To je pochopitelné. Opravdu. Protože tyto děti jsou osvícení du­chové, kteří si vybrali manifestaci těchto zvláštních těl, aby pro medicínu a také pro muže a ženy po celém světě demonstrovali vel­kou pravdu zlatého věku Vodnáře. Mají poslání, avšak zatím jim nevychází. Mohli byste jim pomoci.
    Jsou tady, aby vám dali skvělou lekci. Jsou prvním zázračným krokem k pochopení zázraku fyzické nesmrtelnosti. Znázorňují svými těly z masa a kostí všemohoucí zákon polarity, zákon, který pozemští vědci a fyzikové velmi dobře znají a před kterým se plni respektu sklánějí, ale příliš často ho opomíjejí veřejně uznat.
    Tyto něžné děti jsou tu proto, aby přinesly velikonoční zvěst křesťanům, buddhistům, židům a všem ostatním náboženstvím Ze­mě. Mlčenlivě a zcela jasně říkají skrze svá ubohá postižená těla: „Podívejte se na nás! Podívejte se na nás, prosím! Nevidíte? Jsme živoucí, viditelný důkaz nepopiratelné existence Zákona polarity fyzické gravitace. Podívejte se! Chápete? Myslete. Naslouchejte nám svým vnitřním uchem. Podívejte se na nás svým Třetím okem i fyzickým zrakem a sluchem.
    Říkají s takovou láskou a obětavostí: „Vidíte mě? Jestliže je mi podle vašich iluzorních, chronologických, standardních pozemských měřítek devět let – a přitom vypadám, cítím se a odpovídám vaší představě devadesáti let – potom podle vašich vlastníci fyzikálních zákonů polarizace je stejně dobře možné, aby někdo komu je podle vašich chybných kalendářů devadesát let, vypadal cítil se a dokonale odpovídal vaší představě stáří devíti let – nebo jakéhokoliv jiného iluzorního věku. Jestliže devět může být deva­desát, potom devadesát může být devět. Jestliže sedmnáct může být šedesát, pak šedesát může být ve vyšší dimenzi matematiky sedmnáct. Vidíte nás? Jsme toho živoucím, hmatatelným důkazem! Jaký jiný důkaz ještě potřebujete, než ten, který na vlastní oči vidí­te přímo před sebou? Možná kdybyste otevřeli svoje Třetí oko…
    Avšak dívá se a poslouchá medicína? Ne. Koncentruje se na pokusy léčení této nové „nemoci“věku Vodnáře. Pokouší se ana­lyzovat, které funkce těla z masa a kostí se zvrhly a způsobily tento stav. Ignorují nevyvratitelnou pravdu, která je nepopiratelně a bez­pochyby jasná: že fyzickou gravitaci lze zvrátit a že obsahuje polarity jako všechno ostatní na tomto světě – horký a studený, tma a světlo, nahoru a dolů, dopředu a dozadu… a tak dál… a tak dal… a tak dál až donekonečna. Všichni se dívejte a poslouchejte.
    Chtěla bych něco doporučit všem duchovním a náboženským vůdcům „pro lásku Ježíšovu“, „pro lásku Mojžíšovu“, „pro lásku Budhovu, Mohammedovu, Kršnovu a všech ostatních“. Vezměte všechny ty důvěřivé miliony věřících ve svých sálech, v kostelech a synagogách, televizní publikum a veďte je do nových Lourd. Řekněte jim, aby poklekli před velikonočním oltářem těchto dětí nového věku, děkujte jim a vděčně jim požehnejte za jejich zářivou zvěst pravdy, jednoduchostí, lásky, nevinnosti a věčnosti, zvěst Pax et Bonum, kterou se pokoušejí přinést všem pozemšťanům skr­ze svoje trpělivé a veselé utrpení. Sestry a lékaři, uvědomte si, že můžete „nevědomky hostit anděly“.
Amen … Awomen
(A)muži … (A)ženy

***

Kolik si vás povšimlo paranoidní, skoro patologické, fanatické fi­xace jistých časopisů na iluzorní chronologický „věk“?
    Nebudu sestavovat jejich seznam, ale vy jistě víte, které to jsou. Vydavatelé, redaktoři a jimi zaměstnaní spisovatelé se zdají být naprosto neschopni uvést jakýkoliv příběh o komkoli, aniž by v každém odstavci neuvedli „čísla“. Jejich hypnotická fixace na čísla je velmi podobná tomu, co se děje se zhypnotizovanou osobou, které byl dán příkaz, aby držela ruku ve vzduchu s tím, že je z ce­mentu a nemůže se spustit dolů. Ruka zůstane přesně tak, jako by byla z cementu, dokud hypnotizér člověku „nedovolí“, že ji může dát dolů.
    Například: Herečka Jane Marshall, 32, a její manžel, burzov­ní makléř Peter Thomas, 31, byli včera viděni v Bílém domě na obědě s prezidentem, 77, a první dámou, 69. Měli s sebou svoje dě­ti, Tobyho, 17, a Helen, 12, a zbožňováníhodná dvojčata, 16 a 16 a pět minut. Nebo ministerský předseda Osgood, 72, se dnes setkal s premiérem Živagem, 75, a jeho ženou Elsou, 68. Pobavili se při bohatém banketu spolu s dalšími prominentními hosty, jako je fil­mová hvězda Robert Hemingway, 47, průmyslník Antony Perles, 51, a olympijská šampiónka Heidi Armstrong, 23, která přišla s producentem z Broadwaye, Hymie Castorem, 64.
    Ted' se vás zeptám, jsou to důležité informace, které hledáte? Opravdu doufám, že ne. Jinak jste v pěkné kaši. Tím myslím, koho to zajímá, ty má svatá dobroto?
    Myslíte, že novináři se možná snaží pomoci svým čtenářům, aby si mohli lépe představit osobu, o které se píše, a věří, že čísla jim v tom nejlépe pomohou? Nebyla by potom čtenářova předsta­va jasnější, kdyby se psalo: „Herečka Jane Marshall, 158 cm, 49 kg, a její manžel, burzovní makléř Peter Thomas, modré oči, černé vlasy, byli včera viděni na obědě v Bílém domě s preziden­tem Ronaldem Reaganem – irského etnického původu, tmavě hnědých vlasů, o kterých reportéři zatím neprokázali, že jsou bar­vené, ani když jejich vzorky kradli ze země u holiče, kde se nechává stříhat (konečně zajímavá a informativní zpráva, která je mimochodem pravdivá) – a jeho ženou Nancy, modrookou Račicí. Marshall a Thomas s sebou vzali svoje děti, Kozoroha Tobyho, studenta práv, Helenu, která bude zdravotní sestrou, a zbožňová­níhodná dvojčata, Blížence, 160 cm a 160 cm, jedno s hnědýma a druhé se zelenýma očima.
    Když se dvě známé osobnosti zamilují, zvláště herci a herečky, kteří ignorují čísla loterie, mají tyto magazíny opravdu pošušňá­níčko. Susan Astor, 32, plánuje svatbu na Nový rok s držitelem Oskara Charlesem Murphym, který je o sedm let starší než ona a… POČKAT! ZADRŽTE! Redaktoři časopisu zapomněli, že podle dat jejich narození bude Murphy na Nový rok už tři měsíce po na­rozeninách, takže vlastně bude o OSM let starší než ona, ne o sedm. No teda! Dobře že jsme to včas stopli! Naši čtenáři by nám to nikdy neodpustili. Nebo Jerry Cranshaw, 21, který byl nomino­ván na Cenu akademie, na tiskové konferenci oznámil, že bude žít v Paříži s hlavní představitelkou filmu Klaunové přicházejí, Pame­lou Richardsovou, která je ve svých třiadvaceti o dva roky starší než Cranshaw. Laurie Adams,19, se přiznala, že ona a Andrew Nottingham, 44, byli minulý rok tajně oddáni v Londýně…
    Redaktoři těchto časopisů mají nutkání a tendence upozorňovat na číselný nepoměr mezi milenci a druhy, at už nerovnost čísel me­zi nimi činí třicet, dvacet, deset, pět let – nebo pouze jeden nebo dva roky, což je hloupé až k nevíře. Ani třicet let nemá žádný vý­znam, když si uvědomíte iluzi kalendářního počitadla, ale jeden nebo dva roky? Ty má dobroto! Charlie Browne, uvědomuješ si, že Lucy (jak věřím) se v komiksech objevila minimálně o rok dřív než ty? U svatého Mojžíše! To znamená, že je o rok nebo dva starší než ty! A kolik je tobě, Charlie? Jsi dost starý na to, abys už přestal mluvit ke svému psu, Vodnáři Snoopymu, jako kdyby byl opravdo­vý člověk. Styď se, Charlie. Chovej se podle svého věku. Neví snad náhodou někdo, kde by se dala koupit ilustrovaná kniha s obrázky a detailním vysvětlením, jak by se člověk měl přesně „chovat“ po­dle svého věku v 17, 33, 20, 23, 56, 42, 87, 35, 64,19… atd…atd.?
    Jazyk je spolehlivý odraz naprogramování mozku. Přemýšlejte o tom. Nenechte to pouze proklouznout myslí, ale zamyslete se nad tím. Když dítě ukáže nebo předvede myšlení či chování, které se obyčejně spojuje s dospělostí, každý ho pochvalně hladí po hlavě. Je to považováno za znak velmi dobré výchovy, mluví-li dítě jako dospělý člověk. Hodný chlapeček. Hodná holčička. Mamka a taťka jsou na tebe pyšni.
    Avšak když se dospělý chová jako dítě, každý se mračí a říká: „Act your age!“ („Chovej se podle svého věku,“ nebo „Chovej se přiměřeně svému věku.“) Zamyslete se nad použitým slovesem: „Act.“ (Znamená také hrát, předstírat, hrát si na; pozn. př.) Přemýš­lejte o tom ještě trochu déle. Obecné použití slovesa „hrát“ nebo „předstírat“ v této souvislosti je nanejvýš odhalující. „Hrej svůj věk,“ říká docela jasně. Chová-li se člověk, kterého společnost po­zoruje, bezstarostným, dítěti podobným způsobem, měl by se stát hercem nebo herečkou a hrát (profese předstírání, není-liž prav­da?)… a sehrát jakoukoliv roli, která napadla režiséra (společnost) s libovolným dvojitým číslem věku. Avšak vy sami jste producenty dramatu svého života, a můžete na minutu vyhodit podřadného režiséra, kdy se vám zamane, a to bez odstupného. Vy jste Cecil B. DeMille. Vykopněte ten zbabělý rosol!
    Nemůže se člověk jednoduše ztotožnit se svým věkem – pros­tě být, cokoliv to skutečně znamená? Ano. Musí osoba vlastně hrát, aby spodobnila představu, kterou společnost diktuje jako vzor? Ne. Víte co? To jenom dokazuje, že podvědomí těch, kteří říkají, „hrej svůj věk“, v podstatě moudře „uhodilo hřebík na hlavičku“. Podvědo­mí ví, že co je požadováno tak autoritativně, musí být předstíráno nebo sehráno, aby to mělo úspěch. A co když někdo nemá herecký talent? Jak potom bude „hrát“ svůj věk? Za to se přece nerozdáva­jí Ceny akademie, nebo ano? A i kdyby je rozdávali, stojí „Oskar“ doopravdy za to? A tak i kdyby existovala obrázková kniha, vysvětlující, jak „hrát svůj věk“, musela by vyjít jedině v Holly­woodu.
    Ale ted vážně. Co vlastně znamená toto patologicko-chronolo­gické chování? Znamená to, že lidé z časopisů věří, že každý čtenář má ostrou, jasnou a přesnou představu o každém dvojitém čísle čí­selného systému. Mám se opovážit říci, že je to pouze mýtus? Ano, opovážím se. A abych uvedla alespoň jeden ze stovek příkladů, ne­dávno jsem byla na obědě se dvěma neosvícenými obchodníky typu „následuj vůdce“. Jeden z nich se mě zeptal na věk mého práv­ního zástupce. „Kolik mu je?“ „Myslím, že je mu třicet čtyři,“ odpověděla jsem, čímž jsem narušila svoji obvyklou nechuť bavit se o iluzorních číslech. Otázka mě totiž překvapila.
    „Třicet čtyři!“ vykřikl jeden z nich, zjevně rozrušen. „Přísahal bych, že je mu nejméně třicet sedm, ne-li třicet osm.“ To už bylo na mě příliš. Požádala jsem vrchního o list papíru a tužku. Pak jsem je nabídla svým společníkům a požádala je: „Bylo by vám zatěžko, kdybyste mi nakreslili tři obličeje – první ve věku třicet čtyři let, druhý třicet sedm a třetí třicet osm? Jsem opravdu zvědavá a mám hluboký zájem naučit se váš systém.“ Chvíli střídavě bezvýsledně čmárali tužkou po papíře, potom na mě začali zírat a jeden z nich se zeptal: „Jaký systém?“
    „Váš systém, podle kterého rozlišujete mezi třiceti čtyřmi, třice­ti sedmi a třiceti osmi roky,“ odpověděla jsem. „Tím myslím, zda existuje nějaká zvláštní vráska nebo bradavice nebo něco, co lidé najdou, když pořádně hledají. Byla by to nedocenitelná pomoc například pro soukromé detektivy, když nemají ani otisky prstů nebo něco podobného, ani datum narození. Rozhodně by jim to po­mohlo rozhodnout se, je-li chlapík v červeném Volvu kriminálník, kterého hledají, nebo pouze bezúhonný občan.“
    Nebyli si jistí, jestli jsem vážná nebo jestli si z nich střílím, avšak já jsem byla velmi vážná. Opravdu bych to velmi ráda vědě­la. Lidé nemají jako stromy léta, která by se dala počítat, nebo ano? Jestliže ano, musela jsem na gymnáziu na hodinách biologie tlouct špačky. Ptala jsem se tuto záležitost více než stovky lidí a ani jeden mi nebyl schopen odpovědět, nebo aspoň nakreslit svoje představy.
    Samozřejmě že každý se může přiblížit k výhře v chronologic­kém kole štěstí, jestliže hádá mezi věkem dvanácti a osmdesáti let, nebo mezi dvaceti a sedmdesáti lety (za předpokladu, že před se­bou nemají osvíceného smrtelníka, který je na cestě k nesmrtelnosti a který zvládl první kursy v regeneraci buněk). Avšak dnešní „ov­čí" přesvědčení, že mohou rozlišit rozdíl mezi dvaceti třemi a dvaceti šesti, čtyřiceti a čtyřiceti třemi, šedesáti a šedesáti sed­mi… Oni tomu věří. To mě děsí. Legrace ale je, že každý z těch hadačů má totálně individuální a rozdílnou představu o každém z těchto čísel, ačkoliv nejsou schopni ji ani nakreslit, ani popsat. Myslím, že je tomu tak proto, že jejich představy byly do jejich computerových mozků naprogramovány bez kódovacího klíče.

***

    Tato kapitola má za úkol zničit vaši smrtonosnou iluzi pomocí osvícení o fyzické nesmrtelnosti a regeneraci buněk.
    Co to přesně je regenerace buněk? Právě to, a nic jiného. Regenerace buněk je znovunabitím baterie vašeho fyzického těla, jemuž se také říká „chrám duše“, avšak které je zároveň materiálním chrámem z masa a kostí pro rovnocenné, neviditelné a životně důležité součásti vašeho vlastního Já. Bude pro vás jednodušší všechno si představit, když si uvědomíte, že proces se váže k záhadám spirály.
    Spirála je základním principem zákonů přírody, a vidíme ji všu­de, kam se podíváme. Spirála lastury. Spirála úponků břečťanu a jiných rostlin, které se vinou kolem verandy a plotů. Květy se for­mují ve spirále, listy jsou stočeny do spirály, než se zázračně rozvinou. Rostliny, tráva a květiny klíčí spirálovitým pohybem, aby si doslova vyvrtaly cestu tvrdým povrchem hlíny, když je zavolá jaro. Spirálovitý pohyb najdeme také u sil Jin a Jang z hexa­gramů I-Ching.
    Linus Pauling, laureát Nobelovy ceny za objev zázraků vita­mínu C, také odhalil to, čemu vědci říkají polarizované molekuly. Pauling pozoroval, že vlákna, formující strukturu molekuly, se stá­čejí do spirály se spojovacími jednotkami, připevněnými tak, aby tvořily závit ve tvaru volně kroužené pružiny – velmi podobně ja­ko u spirálovitého schodiště, jehož každý schod je vyroben z jiného druhu dřeva. Tyto molekulární jednotky hmoty jsou asymetrické jako pár rukavic nebo sandálů, které mají dvojí formu, jež je zrcad­lovým odrazem jedna druhé. Všechny spirály živoucí hmoty se stáčejí stejným směrem, ačkoliv všechno by fungovalo stejně dobře i směrem opačným. Toto zjištění je důležité pro regeneraci buněk, jak brzy uvidíme.
    „Všichni jsme postaveni z pravotočivých vývrtek,“  prohlásil ji­ný držitel Nobelovy ceny, Sir Laurence Bragg.
    Zdá se, že spirála má jakousi mysteriózně subtilní vlastnost, typickou jenom pro ni. Stočte kousek měděného drátu do spirály a jako kouzlem nabude schopnosti, které předtím neměl. Mecha­nické použití spirály umožní proniknout dřevem a ocelí. John Nelson z laboratoří RCA mi v době, kdy jsem pracovala pro ABC, řekl, že v elektronice se spirála používá ke změně rádiových vln v elektrické impulsy.
    Doktor vám může potvrdit, že spirálu lze rozeznat v mnoha or­gánech lidského těla a že mnoho tělesných funkcí operuje na základě spirálovitého pohybu. Je více než zajímavé, že všechna po­zemská „stvoření“, miniaturní amébou počínaje a mužem a ženou konče, začnou-li se pohybovat bez jakékoliv stimulace, budou mít viditelné nutkání opisovat spirálu. Rohy berana, vlastně všechny rohy, jsou spirála. Pupeční šňůra je spirála. Otisky prstů jsou spirá­lovité. Zrovna tak vaše kost pažní, pánev a také vaše potící žlázy. Spirála se objevuje při dělení buněk, a dokonce i v astrologické ma­tematice se pracuje s logaritmickou spirálou. Samozřejmě že astronomové a matematici také používají logaritmy. Avšak ti ne­musí být tak citliví k jejich významu jako esoteričtí astrologové se sklonem k mysticismu a s respektem pro osvícené intuice.
    Lachovský ve své knize Tajemství života nastínil analogii mezi spirálovitou formací v živých buňkách a vinutím elektrického proudu. Nikola Tesla, objevitel střídavého elektrického proudu, to­hle samozřejmě věděl dokonce už jako dítě. Lachovský dále uvedl, že stejně jako kmitavý elektrický obvod vyzařuje pomocí funkce drátěné spirály, jež zvyšuje jeho kapacitu, „živé buňky vyzařují stejným zpúsobem“.
    Teď se však spirálovitě vraťme k důležitému výroku před pár odstavci. Všechny spirály živé hmoty se vinou stejným směrem ­ačkoliv všechno by fungovalo stejně dobře i směrem opačným.
    Jasně si pamatuji Johna Nelsona, který mi v kantýně NBC říkal. „Protože spirála se používá k přeměně rádiových vln v elektrické impulsy, je evidentní, že existuje možnost pohybu z jedné úrovně na druhou – nebo z jedné vibrace do druhé.“
    Tato poněkud neohrabaná kresbička vám pomůže plně pochopit záhadnost spirály a také to, jakým způsobem se váže k regeneraci buněk.

   

    Vidíte malou hvězdičku? Ta označuje začátek vašeho života v těle z masa a kostí, a tudíž i začátek života každé buňky vašeho těla, která se spirálovitě stáčí směrem doprava k naprogramovanému, mozkem očekávanému stárnutí a smrti, v materiálním smyslu zapříčiněné fyzickou gravitací a podpořené Gravitací Mentální.
    Vidíte tu černou tečku? Ta reprezentuje momentální pozici vašich buněk na spirálovité dráze, zatímco čtete tyto řádky. Nevadí, zda je vám devatenáct nebo devadesát i víc. (Čím vyšší je vaše ilu­zorní chronologické číslo, tím víc je samozřejmě spirál.)
    Podívejte se na černou tečku. Představte si, že se díváte na černou tečku každé buňky ve svém těle. Pak intenzívně a s jasnou hlavou použijte svou Mentální Gravitaci a představujte si, že se spirála otáčí opačným směrem. Přetočte ji úplně zpátky, ne však až k počáteční malé hvězdičce (přece se nechcete vrátit až do své kolébky nebo na porodní sál), ale ke kterémukoliv bodu na cestě, který bude reprezentovat vaši představu o libovolném iluzorním chronologickém věku, a ona se přesně tam zastaví, dokud nedáte buňkám nový příkaz. Nepřemýšlejte o tom, Udělejte to.

Právě jste započali proces buněčné regenerace.Opakujte tato tři prohlášení nahlas dokud si je nezapamatujete.

1.  „Všechny spirály živé hmoty se stáčejí stejným směrem, ačkoli všechno by fungovalo stejně dobře i směrem opačným.“
LINUS PAULING

2.  „Všichni jsme postaveni z pravotočivých vývrtek.“
SIR LAURENCE BRAGG

3.  „Protože spirála se používá k přeměně rádiových vln v elektric­ké impulsy, je evidentní, že existuje možnost pohybu z jedné úrovně na druhou nebo z jedné vibrace do druhé.“
JOHN NELSON

     Představujte si a hlasitě opakujte tyto věty tak dlouho, až je nako­nec váš ospalý, zdrogovaný, špatně naprogramovaný mozek zaregistruje a sám sebe přeprogramuje. Opravdu to udělá.
    Bez ohledu na ona slepá místa, o kterých jsme v této kapitole už mluvili, lékařská věda ještě čas od času objeví něco úžasného. Jed­ním z objevů je, že každá buňka v lidském těle sama sebe každých sedm let nahradí. Kromě mozkových buněk, což je nejdůležitější výjimka k zapamatování. (Alkohol spaluje mozkové buňky, a ač­koliv jich máte přes 42 biliónů, dosažení zázraku vyžaduje, abyste jich měli co nejvíc zdravých.)
    Mezitím přemýšlejte o sedmiletém cyklu. Ve vašem těle neexis­tuje jediná buňka (jinde než v mozku), jediný vlas na vaší hlavě nebo na vašem těle, jediný nehet, který byste měli před sedmi ro­ky. Tím pádem jste v buněčném smyslu každých sedm let úplně nová osoba, počítáno od vašeho narození. Jestliže má některý z or­gánů poruchu, ta přetrvá (pokud ji sami nevyléčíte), ale buňky, tvořící orgán, budou nové.
    Navíc bylo v Rusku a jinde nalezeno mnoho lidí, kteří mají ko­řeny pro třetí a dokonce i čtvrtou sadu zubů. (Vy sami jste už prošli dvěma – mléčnými a „druhými“ zuby.) Naneštěstí tyto kořeny ne­mají příležitost vyrůst do úplných zubů, protože potřeba smrti udusí tělesnou baterii a zabije je, ještě než mají šanci se objevit. Taková škoda. Samozřejmě že vaše tělo může opakovaně vyprodu­kovat tolik kořenů, kolik jen potřebujete, což vám jistě ušetří mnoho peněz za zubaře, až se stanete nesmrtelnými.
    Proč to všechno vaše tělo dělá? Z touhy po životě. Zoufale se vás snaží při něm udržet. Proto vám každých sedm let dává novou příležitost začít s nesmrtelností. Touha po životě je tak silná, tak vytrvalá v každém muži či ženě, až byste si mohli myslet, že vítězství je snadné. Mohlo by být, nebýt neustále se zvyšující fyzické a mentální gravitace, které se společně snaží porazit opakované po­kusy učinit vás nesmrtelnými.
    Jaký je rozdíl mezi starými buňkami, které došly až na konec své pravotočivé vývrtky, a novými buňkami ve vztahu k procesu zpětného otáčení? Nepříliš velký. Postupně vrátíte spirálu každé buňky vašeho těla, která se zastaví na libovolném místě (chronolo­gická představa „věku“) a kterou jste si zvolili mezi černou tečkou a hvězdičkou na předešlém obrázku. Žádná nová buňka nebudu muset nahradit buňku takto čerstvě zregenerovanou. Jedinou příči­nou pro jejich náhradu se může stát zatíženost zdvojené gravitace, jež buňky opotřebovává. S největší pravděpodobností jich však ne­budete víc potřebovat, protože ty, co máte, si začnete udržovat v dokonalé kondici.
    Stanuli jste v úžasu před tímto odhalením? Předpokládám, že ano. Žasněte co nejdéle, i to je jeden ze způsobů prodloužení života. Zna­mená to tedy, že buňky se spirálovitě otáčejí pod vlivem časové iluze. V době, kdy vaše tělo bylo se dvěma Slunci na Zemi, která se neotáčela (žádná gravitace), se buňky takto nechovaly. Ani veškeré rostlinstvo nebylo zatíženo procesem růstu – prostě bylo. Nyní se rostliny provrtávají hlínou spirálovitým pohybem, což je projev je­jich vlastní touhy po životě. Napodobují tak vlastně touhu našeho těla. Jestliže se nám podařilo odhalit čas jako podvodníka, budou to právě naše tělesné buňky, které už nikdy více neopíší spirálu vrace­jícím se opačným směrem – ačkoliv jejich základní uspořádání bude stále tvořit symbolický „spirálovitý kruh věčnosti“.
    Při koncentraci na novou buňku si představte, že se zastavila ve svém pravotočivém spirálovitém pohybu. V témže bodě na obráz­ku se pokuste ve vašich představách zastavit i buňky staré, otáčející se opačným směrem. Abyste to mohli udělat, dejte dvojí příkaz oběma druhům buněk a vaše tělo se již postará o dokončení práce. Domluvte si s všemocnou myslí, aby naprogramovala computer va­šeho mozku tímto příkazem. Neohroženě důvěřujte moudrostí svého těla, které se vzápětí přizpůsobí.
    Není to úžasné, že mozkové buňky neumírají (pokud je sami ne­zabijeme) a nemusí být měněny každých sedm let? Nyní chápete, proč je vlastníte v takovém množství, a přitom jich téměř celých devadesát procent zůstává nevyužito. Bude jich zapotřebí, až se buněč­ná regenerace stane samozřejmostí, až bude dosažena nesmrtelnost. Tyto zvláštní „čipy“ mozkového computeru čekají na aktivaci, aby mohly splnit svůj velký úkol – dosažení nesmrtelnosti.

***

Pokračování ve 2. dilu.