Dědictví Josefa Hlávky – část 2.1.

Nejprve trochu historie 

Období 1904 – 1948

Pro stálou existenci Nadání ustavuje Hlávka Nadační správu, která se má skládat z předsedy (ten je zároveň i kurátorem nadačního jmění a má jím být vždy úřadující prezident České akademie) a devíti členů. Šest členů je voleno vždy na šest let a tři kooptováni Na­dační správou na doživotí, přičemž první tři určil Hlávka sám. Volit členy má právo akademický senát (valná hromada) České akademie (čtyři členy), Hlávkovy stu­dentské koleje (jeden člen) a sbor Národohospodářského ústavu (jeden člen). Je to zajímavé čtení. K vůli větší názornosti, jak dokonalý systém ohledně volby správní rady Nadání Hlávka vytvořil, za pomoci svého přítele JUDr. Antonína rytíře Randy, jsem pro Vás níže přenesl předchozí text do grafického pavouka. Dobře si ho prohlédněte! Bude zajímavé srovnat jej v pokračování článku se současným stavem volby správní rady Nadání.

Takto perfektně promyšlený sys­tém a hlavně ohromný majetek, který navíc zaručoval dob­ré zisky (Lužanský statek, nájemné domy), umožnil Nadání přežít kontinuálně až do dnešních dnů. Jako zázrakem se přeneslo přes všechny  hrůzy 20. století, kdy jediné přežilo i komunistickou totalitu, přestože v ní de facto vlastně neexistovalo, ale málem nepřežilo první léta po nabyté svobodě. To ale předbíhám.Bezprostředně po smrti Josefa Hlávky (+11. 3. 1908) se nadační správa ujímá plnění jeho závěti. Tři roky však ještě trvá (inu, úřady jsou pořád stejné, ale nebyla to jen jejich vina – vše prodloužil i spor o dědictví Josefa Hlávky mezi Národohospodářským ústavem a Českou akademií), než Zemská správa politická v Praze dne 29. října 1911 po­tvrdí Nadační listinu a statut Nadání Jo­sefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se podaří navázat na koncepci i reálnou činnost  Nadání, jak je sta­novil Josef Hlávka ve své poslední vůli a v nadační listině. I když fi­nanční a ekonomický otřes spojený s průběhem 1. světové vál­ky částečně znehodnotil majetkovou podstatu Nadání, byla na­dační činnost v letech 1904 – 1939 pro rozvoj vědy, kultury, umění, a především vzdělanosti české společnosti, velkým přínosem. Jenom podpora tří a půl tisíce nema­jetných studentů, uby­tovaných zdarma v Hlávkových kolejí, znamenala mnoho pro uplatnění nadaných vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí v české společnosti. Jistěže nešlo vše vždy hladce. Nadání je donuceno prodat vídeňské domy, kdy z jejich výtěžku dotuje ony ztráty a Hlávkovy koleje ale zbude i na zakoupení domu ve Hvězdově ul. v Praze. Již ve dvacátých letech nastaly problémy se správou Nadání a svévolným hospodařením se svěřeným majetkem. Pokud byste chtěli jít do podrobností, doporučují odbornou publikaci Jiřího Pokorného Odkaz Josefa Hlávky. Tato publikace se podrobně věnuje právě institucím založeným Josefem Hlávkou.

Za okupace nacistickým Německem v letech 1939 – 1945 je činnost Nadaní poprvé ohrožena. V souvislosti s uzavře­ním českých vysokých škol, omezením vědecké a umělecké činnosti v českých zemích a zásahem proti nadacím, bylo citelně postiženo i Nadání a jeho poslání. Po válce jsou právní úkony z období okupace anulovány, a to po­dle ústavního dekretu prezidenta republiky o obnovení právní­ho pořádku. Nadání tedy může plně obnovit svou činnost. Ovšem pouze do komunistického puče v roce 1948.

* 

Období 1948 – 1989

V Ilustrovaném encyklopedickém slovníku, u kterého i kdyby chyběl rok vydání 1981 lehce zjistíte nalistováním ně­kolika příznačných hesel, jakou ideologií se autoři při sestavování řídili, naleznete pod heslem nadace následující vy­světlení:

„Majetková podstata, jejíž výtěžek podle vůle jejího zakladatele měl sloužit určitému účelu, obvykle so­ciálnímu nebo kulturnímu . . . v socialistickém zákonodárství se nadace jako přežitý útvar nevyskytuje.“

Zajímavé. Jak tedy mohlo Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přežít budování socialismu u nás, jestliže právně neexistovalo? Je to paradox, o jaký v „rozvinutém“ socialis­mu nebyla nouze. Slovník vydala – považte – Československá akademie věd, tedy dědička České akademie, založené Hláv­kou. A další paradox:  dědička, která dle závěti zakladatele má – prostřednictvím svého prezidenta – nadaci ochraňo­vat, popírá její existenci.     

„Věřím v dobrého génia našeho, že Česká akademie bude mít vždy prezidenty, kteří v odda­nosti ku svému národu a k vysokým úkolům nadání tohoto vždy celou svou bytostí a vší mravní silou svou o to se za­sadí, aby jak akademií sa­mou, tak i nadání toto, jeho úkoly a jeho majetek proti vší pohromě chránili a o další úplný jich rozvoj se přičinili“

Tak tento text píše Hlávka ve své závěti, neuměje si ani ve snu představit totalitní režim, zejména nacistického a komunis­tického ražení. A tak prezidenti po roce 1948 nejenže se „vší mravní silou svou nezasadili a majetek neuchránili a o úplný rozvoj se nepřičinili“, ale svými po­stoji byli mnozí z nich nápomocni jeho rozkradení komunistickou mocí. Ostatně nebyli to už prezidenti, ale později předsedové a postoj této Akademie k historické kontinuitě jsem popsal v 1. části tohoto článku.

Po roce 1952 je existence Nadání opět vážně ohrožena. Rozhodnutím protiprávního komunistického režimu jsou zruše­ny všechny české nadace. Výjimku tvoří jedině Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Z vyslovovaných hypotéz, jak se stalo, že Nadání přežilo, mě připadají pravděpodobné dvě. Ta první hypotéza hovoří o tom, že komunistická moc byla na rozpacích, jak se postavit ke staviteli tak rozsáhlého komplexu v Černovcích, který byl nyní na území velkého bratra a osvoboditele. Navíc byl Hlávka zakladatelem a I. prezidentem České akademie, k jejíž kontinuitě se přihlásila i komunistická Československá akademie věd pod vedením Zdeňka Nejedlého. Ta druhá hypotéza tvrdí, že se na Nadání v těch zmatcích prostě zapo­mnělo a pak už se s tím nedalo nic dělat, a tak se alespoň o něm mlčelo. Ať to již bylo tak či onak, mohl tento stav po­moci akademikovi Prof. Dr. Bohumilu Němcovi, který jako dlouholetý člen správy Nadání se v tomto období stává jeho předsedou. Má velkou zásluhu na převedení Nadání přes hrůzná padesátá léta, kdy se mu podaří, spolu s některými bývalými studenty Hlávkových kolejí, uchránit Nadání před zrušením. Čemu ale zabránit nemohl, bylo postupné rozkra­dení majetku Nadání.

Statut Nadá­ní musí být v roce 1954 přepracován a potvrdí samostatnou existenci Nadání ve změněných společenských a právních pod­mínkách. Členové správy Na-dání jsou voleni „z kruhů vědeckých, literárních, uměleckých a ekonomických“. Zmizí tak dokonalá právní vazba na Akademii, kdy úřadující prezident České akademie byl zároveň předsedou správní rady Nadání a kurátorem nadačního jmění. Posledním takto fungujícím předsedou byl Zdeněk Nejedlý. Tento přepracovaný statut tedy zcela surově porušuje statut vypracovaný zakladatelem spolu s JUDr. A. Randou! Je smutné, že dodnes nedošlo k nápravě tohoto činu. K tomu se ale dostaneme později. Činnost Na­dání se soustředí na pořádání kulturních a uměleckých akcí. Majetková podstata Nadání je v letech 1953 – 1962 zásahy státních orgánů neu­stále zmenšována. Z obrovského majetku, který Josef Hlávka odkázal ve své poslední vůli národu, zůstávají Nadání jen domy v Jung­mannově a Vodičkově ulici, dům v ulici Hvězdově č. 1322, a zámek Lužany s parkem. Samozřejmě, že bez statku a i z parku je postupně ukrajováno pro parcely rodinných domků. Prostě to, co Hlávka sám znárodnil o své vůli, je znovu znárodňováno. Nyní ovšem nikoliv na vzdělání a kulturu národa, ale v prospěch jednotlivců. Takto okleštěné nemůže Nadání ani pomyslet na plnění úkolů, pro které bylo ustaveno. V neformální roli jakéhosi OPBH (pro ty, kdo nezažili komunistickou totalitu – Oblastní podnik bytového hospodářství) živoří z nájemného svých do­mů, pod neustálou hrozbou zrušení. Formálně Nadání existuje jako tzv. „Jiná než socialistická organizace“ s vlas­tivědným posláním.

Instituce, které Josef Hlávka založil a jejichž existenci mě­lo Nadání finančně zajistit, přestaly v původním poslání exi­stovat. Někteří vědci působící v Národohospodářském ústavu jsou odsouzeni ve vykonstruovaných procesech pro vele­zradu (např. Dr. Jaroslav Nebesář a Dr. Jaroslav Krejčí). Hlávkova kolej je spolku „Studentské kole­je českých vysokých škol“ odňata a převedena do vlastnictví Československého státu.x

Další ohrožení existence Nadání přichází zákonitě po roce 1968, kdy Nadání je znovu zpochybněno. Ohrožení se však podaří překonat a v roce 1969 vydává kul­turní správa Národního výboru hlavního města Prahy nový sta­tut Nadání, jímž potvrdí jeho kulturní poslání, strukturu a kontinuitu.

Nadání přes bídu své existence udrží zámek Lužany, kde zřídí v přízemních prostorách muzeum Josefa Hlávky a zámek sám je zachován jako neuvěřitelný skanzen, kde máte pocit, že tu Hlávka ještě včera pobýval. Jednou za rok o sobě Nadání nechává vědět pořádáním koncertu pro veřejnost v Lužanech, a to vždy o výročí Hlávkovy smrti, kdy po koncertě se bý­valí kolejáci shromáždí u Hlávkovy hrobky. Má snahu – jak jen mu to skromné prostředky dovolují – starat se také o své domy v Praze. Dům v Jungmannově a Vodičkově ulici je dodnes nadačním sídlem a nájemné v bytech zde bylo v této době nejlacinější v Praze.

K poslednímu pokusu o zrušení Nadání dochází v roce 1987. Finanční situace Nadání, jako nesocialistické organizace, je ­delší dobu velmi neutěšená. Jediný příjem, nájemné z bytových a nebytových prostorů, nepostačuje ani na nutnou údržbu nadačních domů v Praze a zámku v Lužanech. Proto se tehdejší správa Nadání rozhoduje na schůzi dne 26. 3. 1987 činnost Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových ukončit, a to k 31. 12. 1987 a veškerý movitý a nemovitý majetek, včetně mobiliá­ře, bezplatně předat do státního soci­alistického vlastnictví darovací smlouvou příslušnému obvodnímu Národnímu výboru do prozatímní správy.

 

Víc než rok probíhají složitá jednání, až je nalezen způ­sob, jak Nadání před zrušením uchránit. Velkou zásluhu na této záchraně má České vysoké učení technické v Praze, které v té době spravuje Hlávkovu kolej. ČVUT projevilo zájem o zachování Nadání a podává návrh na ustavení nových orgánů Nadání ze svých vědeckých a odborných pracovníků. Po získání povolení z tehdejšího Národního výboru hlavního města Prahy vzniká nová správní rada. Předsedou i dalšími členy této rady jsou zvoleni výlučně představitelé ČVUT. Nová správní rada Nadání se zavazuje pe­čovat o odkaz a památku architekta Josefa Hlávky, včetně údrž­by, ochrany a zvelebováni stávajícího movitého a nemovitého majetku Nadání.

Přestože statut, spojený se závětí Josefa Hlávky, přišel opět k úbytě, byl to v té době vskutku zachraňovací akt, a to navíc od Českého vysokého učení technického, které měl Hlávka obzvláště v oblibě a které mu za mnoho vděčilo. V mé připravované monografii o Josefu Hlávkovi (věřím, že se ji podaří vydat ještě tento rok) podrobně pojednávám, jakými cestami se ubíraly vztahy mezi Akademií a techniky bezpro­středně po smrti Josefa Hlávky. Pokud bychom chtěli popřát sluchu teorii o karmě, dalo by se říci, že ČVUT zde za­fungovalo při záchraně Nadání, jakoby pod jejím vlivem. Novému vedení Nadání se podaří s pomocí ČVUT po­měrně na úrovni zorganizovat II. mezinárodní sympozium o Hlávkovi (první bylo v roce 1983). Sympozium, kde je vysloveno mnoho nadějí do budoucna, končí l6. listopadu 1989! Den poté přicházejí známé události a posléze pád komu­nismu. Před Nadáním se rázem otevírají zcela nové možnosti působení v demokratických poměrech tak jako kdysi.

*

Pokračování článku – viz Dědictví Josefa Hlávky – část 2.2.