Čapkovi, jako bytostnému demokratovi a člověku s velmi pronikavým intelektem, bylo naprosto jasné kam komunisty zařadit a co je komunismus za ideologii. Podle mého názoru nebyl komunismus tak dokonale odhalen ve své podstatě, jako Čapkovou úvahou Proč nejsem komunistou. Jistě tento Čapkův text, při své vzdělanosti, znal i mladý Milan Kundera, znal zřejmě i brilantní postřehy na stejné téma od T. G. Masaryka. Přesto se nechal zlákat a uvěřil komunistické ideologii, i když, jak píší jeho tehdejší spolusoudruzi, byl k ní značně kritický. V poválečných letech a při jeho mládí se dá ono poblouznění pochopit. Mládí je vždy radikální a nejvíce ho radikalizují různé společenské krize.
Pokud tedy je nalezený zápis o udání Dvořáčka Milanem Kunderou vskutku pravý, a dle mého názoru více indicií mluví pro jeho pravost, pak bych od velkého spisovatele očekával statečnost a ne zbabělé zapírání. Jistě, pokud by nalezený zápis neukazoval na světoznámého spisovatele, nikdo by věc neřešil, ale takový už je svět. Kundera je svým dílem zaslouženě světoznámý a uznávaný a tak se nemůže divit, že se ocitne při takovémto nálezu ve světle blesků a reflektorů, tedy mediálním zájmu. Nemám rád různé hony na čarodějnice, kdy se média tak často honí za údajnými i skutečnými spolupracovníky STB, tedy většinou za oběťmi, a pachatelé, vysocí důstojníci STB, kteří je většinou k této spolupráci přiměli, si v klidu užívají svých vysokých penzí, do kterých odešli s velkým výslužným. Lze pochopit, pokud Kundera udal Dvořáčka, že to tehdy udělal v dobré víře, že je na správné straně. Ve svém dalším životě své poblouznění komunismem mnohokrát napravil narozdíl od tolika jiných. Nelze ale pochopit, že nedokáže věc přiznat, pokud se stala, a lidsky se omluvit. Ano, Dvořáčka zřejmě neznal, dnes už ho ale zná a ze své pozice zámožného spisovatele, by mohl poškozeného alespoň nějak symbolicky odškodnit. On by o to zřejmě nestál, ale už jen dotaz, jak může napravit tento svůj poklesek z mládí, který Dvořáčkovi zničil život, by znamenal morálně hodně. Rozhodně více, než paranoidní výkřiky o atentátu na spisovatele. Už tato reakce Kundery mi spíše ukazuje na to, že pravost nalezeného zápisu o udání je zřejmá a nezpochybnitelná.
Jinou věcí samozřejmě je, jak o této nešťastné události referují různá média. Když jsem si opravdu pečlivě přečetl, článek v Respektu, rozhodně bych se nestavěl na stranu kritiků, kteří píší cosi o bulvarizaci.