Pamatujete si na dialog Wericha s Horníčkem za období hluboké totality, kdy Werich říká: „Shakespeare byl, je veliký básník. A to je také to jediné, co dnes můžete svobodně říct na obou stranách této nemocné planety bez obavy, že vás budou považovat za někoho, kdo přichází odtamtud. Dejte si! Zkuste, jaké to je říct pravdu bez bázně a hany.”
Horníček: „Mohu, ano? Tak tedy Shakespeare byl – alespoň jak říká on – veliký básník.”
A Werich kontruje: „Dojal jste mě, že jste zůstal Čech.”
To jiný Čech zde na blogu, pan Němčík, názor Jana Wericha nesdílí. V diskusi pod jedním svým článkem píše a myslí to vážně: „Jedno je jistý, Shakespeare psal bláboly a ne texty, který zasáhnou jak šíp. Texty, které zasáhnou jak šíp, vlastně skoro nikdo psát neumí. A na všechny ostatní seru. O psaní mi nemaj co říct…“
Mám velmi oblíbené Shakespearovy sonety a z nich jeden považuji za obzvláště nadčasový a to sonet označený č. 66. Ten mám ve svém archivu dokonce ve třech překladech. Porovnání překladů se mi jeví jako velmi zajímavé a tak je sem, do veřejného prostoru, vkládám.
Pročítám-li si ten sonet nyní znovu, tak musím konstatovat, že se vlastně také dotýká politiky. Slovo politika je ale odvozeno od řeckého slova polis, tedy obec. Takže věci týkající se obce, běžného života. A jak ukazuje sonet č. 66, mnoho problémů v té obci zůstává stejných i přes staletí.
William Shakespeare
Sbírka sonetů
sonet č. 66
Lidovější překlad s přebásněním:
Už chci, vším unaven, jen smrt a věčný klid
a nemuset zas a zas poznávati
jak je pan Nikdo samý lesk a třpyt
jak holí žebráckou se za velikost platí
jak hrubci šlapou něžná srdce v prach
jak na rytířskost číhá smyčka katí
jak sílu obrů uhlodává strach
jak
tupost
t u p o s t
TUPOST
vrchovatí
jak jazyk umění je sevřen v kleštích
jak moudří pro lotry dřou jak mourovatí
jak prostá jasná
PRAVDA
sklízí leda smích
když blbci na trůnech jsou ctěni víc, než svatí…
Byl bych už dávno šel
zhnusen a unaven
jak tě však
LÁSKO
mám tomuhle nechat v plen?
(Autor překladu a úpravy neznámý)
Básnický, intelektuálnější překlad:
Znaven ach znaven vším já hledám smrt a klid
když vidím zásluhy rodit se u žebráka
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skrýt
a víru nejčistší, zrazenou, hořce plakat
a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku
a dokonalost pak budící už jen smích
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků
a jazyk umění vrchností zmrzačený
a blbost doktorsky radící rozumu
a přímost zvanou dnes hloupostí bez vší ceny
a dobro zajaté a otročící zlu…
Tím vším ach unaven já zemřel bych už rád
kdybych tím nemusel lásce sbohem dát.
(Úprava pro zhudebněnou verzi Marka Ebena z jeho CD „Já na tom dělám“)
A do třetice další překlad:
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.
(Překlad: Martin Hilský)
Alespoň nějaké dramatické Shakespearovo dílo zná každý. U sonetů bych si to už netroufl tvrdit. Stojí za to se do nich občas ponořit – tedy alespoň jak říkám já. Jsou tací, viz výše, kteří mají na tvorbu velkého Alžbětince zcela odlišný názor.
Použitý obrázek:
z Wikimedia Commons. Níže jsou zobrazeny informace,
které obsahuje jeho tamější stránka s popisem souboru.
