Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Waterloo – dosud nepřekonaný historický velkofilm

Tak jsem zase po pár letech měl možnost podívat se na úžasný film Sergeje Bondarčuka Waterloo. Škoda, že jen na kazetě VHS. Tenhle film jsem viděl mnohokrát, ale stále znovu a znovu mě uchvacuje. Je dokonale nadčasový a nestárnoucí. Je nepochopitelné, že nebyl dosud vydán na DVD. Pokud vás zajímají některé ohromující detaily z natáčení filmu, tak vstupte.

* * * * *

Koprodukce: Itálie – Sovětský svaz
Rok výroby: 1970 / 132 minut

Režie: Sergej Bondarčuk

Reklama

Hrají: Rod Steiger, Christopher Plummer, Virginia McKenna, Jack Hawkins, Dan O'Herlihy, Orson Welles, Michael Wilding, Donal Donnelly, Jevgenij Samojlov, Ian Ogilvy, Charles Borromel, Oleg Vidov 

Kamera: Armando Nannuzzi

Hudba: Nino Rota

Foto níže: jsou použité záběry přímo z filmu v rozlišení VHS – omluvte proto, prosím, jejich sníženou kvalitu

Úžasně a geniálně natočený historický velkofilm. Sergej Bondarčuk dostal příležitost od italského producenta Dina de Laurentise ke koprodukční práci poté, co získal Oskara za svoji epopej Vojna a mír. Natočením legendární bitvy U Waterloo předvedl tehdejšímu filmovému světu něco, co si mohl dovolit jen režisér, který měl za zády neuvěřitelné možnosti tehdejší socialistické kinematografie dnes zaniklého Sovětského svazu. Jistě, ta dokázala ve většině plodit příšerné ideologické paskvily, ale pokud tyto možnosti mohl využít skutečný filmový tvůrce, děly se věci. Waterloo je tak dodnes filmem, který i po 38 letech od svého vzniku, ohromí a má spoustu nepřekonatelných NEJ.

Byl použit největší živý kompars pro filmové bitevní scény, a to zejména proto, aby bylo možné točit bitvu z nadhledu, z leteckých záběrů. Osobně jsem si teprve u tohoto filmu, z takto natočenými záběry, dokázal představit, jak vypadala karé obrana (sestavení do čtverců) pěchoty proti jízdě.

Utok_jizdy_na_kare.jpg

Utok_jizdy_na_kare_II.jpg
 

Vojenští nováčci v počtu cca 23 000 mužů (aspoň tento počet byl uváděn nejčastěji) místo na skutečnou vojnu, narukovali rovnou na „vojnu“ filmovou. To proto, aby „nenačichli“ moderním výcvikem. Otázkou je, jestli pro ně ta filmová vojna, která trvala několik měsíců, nebyla horší, než by byla ta skutečná. Byly pro ně ušity skutečné repliky historických uniforem, vyrobeny funkční kopie pušek, děl a chladných zbraní. Vojáci byli cvičeni podle historických vojenských cvičebních řádů, a to hned tří armád – francouzské, anglické a pruské, a navíc na několik druhů zbraní. Rozděleni byli jen na pěší a jízdu. Jinak u pěších museli zvládnout všichni všechno, včetně obsluhy děl a u jízdy také. Přestože se jednalo o tak obrovský kompars, na pokrytí celého počtu všech armád a druhů zbraní u Waterloo, by pochopitelně nestačil a o počítačových animacích si nemohl Bondarčuk v roce 1970 nechat ani zdát. Ještě, že PC geafiku nemohl používat! Jeho Waterloo by zřejmě dnes nepůsobilo dojmem, že se filmaři, jakýmsi strojem času, přenesli do doby bitvy a tam ji přímo dokumentárně snímali. U Tróji či Alexandra Velikého jsem tento pocit rozhodně neměl. Především „vyžehlená“ počítačová Trója, svítící barvotiskovou novotou, mi přišla úsměvná. Je to prostě rozdíl, který by se dal přirovnat k ruční a strojové výrobě.

Utok_jizdy.jpg 

Tato dlouhá řada útoku jízdy není trikovou dokreslovačkou. Na plátně se řítí cca 10 000 jezdců a koní. Jen tolik koňí dopravit k natáčení, ustájit, krmit a nacvičovat s nimi útoky, musela být nepředtavitelně náročná práce. Výsledek stál ale zato, a opravdu tyto grandiózní záběry nemůže nahradit sebelepší PC animace.

Vidíte-li ve filmu zahajovací salvu francouzské artilerie v předlouhé řadě děl, vidíte skutečné funkční repliky děl a slyšíte autentickou ozvěnu, kterou právě taková salva vyvolávala. Jen dělostřelecké granáty byly samozřejmě slepé.

Další NEJ filmu Waterloo – realistické vymodelování bitevního pole 1:1. Bylo jasné, že točit tuhle rekonstrukci bitvy přímo u Waterloo, je zhola nemožné, a nemožné to bylo i kdekoliv jinde – vyjma tehdejšího SSSR. V rozdělené Evropě železnou oponou nebylo možné přesouvat kontingent 23 000 ruských vojáků. Krajina u Waterloo se tedy postavila na Ukrajině. Dva měsíce jezdily nákladní vozy a vršily kopec Mont-Saint-Jean, na kterém stál Wellington. No a protože Bondarčuk byl perfekcionalista a chtěl věrohodně natočit známou skutečnost, že Wellington poschovával pluk Skotů ve vzrostlém obilí, jako překvapení pro útočící Francouze, obílí se zasadilo a se záběry této části bitvy se čekalo až dozraje. Předtím byl ještě celý uměle vytvořený kopec zatravněn. 

V měřítku 1:1 byly také postaveny dvorce Hougoumont, Haie Sainte a Belle-Aliance, o které se po celou bitvu sváděly urputné boje.

Je historicky notoricky známou reálií, že Napoleon prohrává bitvu v okamžiku, kdy na bojiště místo očekávaného Napoleonova Maršála Grouchyho překvapivě dorazí Prusové, které tento Maršál měl pronásledovat po jejich porážce. On také rozkaz otrocky plnil, ale nepostřehl, že pruská armáda udělala oblouk a dorazila tak k Waterloo první. Nešťastný Grouchy za ní, až když byla bitva rozhodnuta.

Groushe.jpg 

Francouzský maršál Grouchy, na kterého historie svalila vinu za prohru Napoleona u Waterloo. Představitelé rolí jednotlivých maršálů byli pečlivě vybíráni. Výsledek působí, jako kdyby znovu ožili. Viz též níže jeden z nejslavnějších Napoleonových maršálů Michel Ney, kterému přezdívali "Nejstatečnější ze statečných"

Ney.jpg

Jen odborníkům je pak známo, že Prusové se na bojišti zjevují, vyjíždějíce z lesa. Bylo tedy, i s kořeny a za pomoci vojenských vrtulníků, vytrháno cca 1500 jehličnanů a tento les z nich, opět pomocí vrtulníků „vysázen“ na modelu bojiště u Waterloo! Inu mocná a hlavně finančně bezedná sovětská kinematografie. Něco takového jen těžko bude kdy možné znovu zopakovat. Snad jen v Číně. A nyní další lahůdky.

Napoleon zahraný Rodem Steigerem je považován za vůbec nejlepší ztvárnění této postavy, dodnes nepřekonané. Steiger měl životní sen, a to zahrát si právě Napoleona. Propadl proto obrovskému nadšení, když mu tuto roli oskarový režisér Bondarčuk nabídl. V té době však už měl Steiger podepsanou smlouvu na nějaký TV seriál. Okamžitě ji vypověděl, což ho stálo nemalé peníze. Kdo něco ví o Napoleonovi, musel jej v podání Steigera mít přímo před očima, jako živého.

Napoleon01.jpg 

To nebyla postava z většiny dnešních takyhistorických filmů, kdy vidíte jen současníky oblečené do kostýmu a máte spíš pocit, že jste na maškarním plese.  Steiger měl Napoleona dokonale nastudovaného! Na festivalu v Karlových Varech popisoval Bondarčuk závěrečnou scénu filmu, kde ve tmě a v dešti stojí Napoleon u stromu a je vyzýván pobočníkem, aby urychleně odjel z bojiště nebo bude zajat. Zvuk se točil živě a Steiger zahrál tuhle scénu takovým způsobem, že filmový štáb zapomněl na to, že se jede naostro a roztleskal se jako na divadle.  

Napoleon_po_bitve.jpg

Volba Steigera do role Napoleona stála produkci jednoho koprodukčního partnera. Produkce filmu byla od počátku koncipována jako koprodukce Itálie-Francie a SSSR. Francouzi se však urazili, že do role Napoleona nebyl zvolen francouzský herec a z koprodukce odstoupili. Samozřejmě, že filmu prospělo i hvězdné obsazení dalších rolí, a to především Wellingtona, kterého skvěle ztvárnil Christopher Plummer.

Welington.jpg

A jak se říká, není malých rolí, zvláště když se jedné z nich chopila taková hvězda, jakou byl Orson Welles. Ludvík XVIII. v jeho podání byl dokonalý!

Ludvik_XVIII.jpg

Vynikající kamera Armanda Nannuzziho a skvělá hudba Nino Rota završily tento filmařský koncert.

Ale abych jen nechválil. Film má i několik drobných pih na kráse. Předně je na několika místech filmu poznat, že Bondarčuk musel udělat úlitbu směrem k táboru socialismu, kdy Napoleona nemohl zas až tak glorifikovat. Je škoda, že si k takovému předvedení Bondarčuk pomohl poněkud zpřeházením časového toku. V Grenoblu na balkóně Napoleon rozhodně nekřičel: „Já jsem Francie!“ To je věta z období vrcholného císařství. No, odpustil jsem mu to za větu podobenství, kterou zařadil na konec filmu do komentáře mimo obraz. To, co čeká Napoleona na ostrově Svaté Heleny, přirovná k Prométheovi přikovanému ke skále. Tím pro mne Bondarčuk jasně vyjádřil, jak Napoleona vnímal. No řekněte, dají se slova antického podobenství, použít třeba na Hitlera? Nevěrohodně také působí snaha dávat tehdejším vojákům do úst věty jako – proč se zabíjíme apod. Osobně je pro mě i poněkud přehnaná „citlivost“ Wellingtona procházejícího bitevním polem a pronášejícího větu, že nejhorší po bitvě prohrané je bitva vyhraná. Tento britský aristokrat rozhodně nebyl takto útlocitný – několik měsíců po Waterloo utopil v krvi povstání rolníků v Anglii.

Film Waterloo považuji dosud za nepřekonaný historický válečný film a zasloužil by si obnovenou premiéru v kinech či vydání alespoň na DVD. Počítačovými triky ve filmech odkojená mládež, by třeba zapomněla sahat do pytlíků pro popcorn!