Dospěli zhruba k tomu, že člověka dělá člověkem to, že jeho jednání je řízeno rozumem. A jako lidské právo pak dávají právo na ochranu před vším co mu brání rozumově jednat. V zásadě jim z toho vychází že se nesmí iniciovat násilí a také aby člověk mohl jednat musí být vlastníkem sám sebe. Z těchto axiomů pak odvozují zbytek. Když jsem to zkoumal dávalo to docela smysl, ale nebyl jsem schopen to pochopit celé beze zbytku. Nejsem si tím jist natolik abych to hlásal jako pravdivý systém, ale doporučuji zájemcům kteří neznají to slespoň prozkoumat. Možná vás odradí, že v tom má prsty jistá Ayn Rand.

Já osobně vnímám přílišnou přebujelost podobných relativismů jako to, co Evropu dostává do stavu neschopnosti účinné obrany, pokud by se musela bránit nějakému vnitřnímu nepříteli. Její někdejší semknutí proti ohrožování Turky bylo například dáno vírou. Byl to jednoznačně vymezený nepřítel, tedy jinověrec, který ohrožoval křesťanskou Evropu. Nastat takové ohrožení dnes, obávám se, že bychom těžko hledali nového Evžena Savojského a zejména onu hodnotu, za kterou by byli Evropané ochotni umírat. Sám ale, jak jsem napsal již výše, nejsem schopen určit, jaká idea by měla EU držet pohromadě. Pokud se na nějaké neshodne naprostá většina, nevdím to s EU do budoucna růžově. Převálcují nás ti, co jí mají.

Přínos civilizace tedy spočívá v kodifikaci něčeho, co nazveme „hodnotami“?

Podobně, jako Vy nazvete pochybným nárokem třeba právo na práci, já mohu nazvat pochybným nárokem cokoli jiného: je to slovo proti slovu, nic víc.

Poctivě bych přiznal, že ty či ony hodnoty jsem tak či onak definoval já, a pak bych už neargumentoval ničím: mně se to tak líbí, a basta.

Tuto myšlenku lze ovšem induktivně rozšířit, neboť ani židovsko-křesťanské civilizace siony hodnoty nevycucala z prs(t)u a nejspíš je převzala odjinud. Nakonec tak dojdeme k hodnotám, které (snad) můžeme nazvat obecně lidskými.

Lze jít ovšem i za tuto mez.

Věci nejsou ani dobré, ani špatné. To jenom naše myšlení je takovými činí.