Komentáře: Příběhy a fakta

Od: Jiří Havelka

Jiří Havelka — Thu, 22 May 2008 22:44:57 +0000

Pane Riesi
Opravdu brilantně napsaná úvaha. Vaše články se mě velmi líbí.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Fri, 22 Feb 2008 16:29:55 +0000

Vy jste vážně natvrdlý!
Od začátku říkám, že je úplně fuk, co v takových dokumentech je a co tam není – tedy z hlediska našeho nezaujatého zamyšlení nad osobou či problémem. Nejsme informováni; jsme pouze formováni, abychom si myslili to či ono.

Když říkám: škoda, že tam nebylo to či ono, říkám tím především, že to či ono nám nikdo nikdy neukáže, protože se to nehodí do budovaného obrazu. – Vám je fuk, co tam chybí mně; mně je fuk, co tam chybí Vám; oba dva to, předpokládám, rozchodíme. Ale co by nás v klidu nechávat nemělo, je to, že jsme obelháváni. Obmyslně obelháváni.

Jenže z nás dvou to vidím jenom já.

Od: nemo

nemo — Fri, 22 Feb 2008 16:09:14 +0000

Bohužel tito lidé,
kterými tak pohrdáte mají velký vliv na chod světa a „tvoří dějiny“, jakkoli jsou to dějiny smutné. Nechcete-li dokumenty o těchto lidech a událostech, pak je otázka, jací lidé si podle vás takovou pozornost zaslouží. Já se rád podívám i na dokument i o zcela obyčejných lidech, ale pokud budu chtít obraz a myšlenky člověka hluboce inspirujícího, nebudu volit ani VH a sotva nějákého politika, ale třeba Anastáze Opaska. Ovšem i dokument o popelářích mi může mnohé dát, protože já sám s nimi nebudu ztrácet čas a získávat si jejich důvěru, abych se něco dozvěděl.

No a trvdíte-li, že je škoda že tam nebylo to či ono a já pak řeknu, že zrovna toto MNĚ nechybělo, tak nevím, proč z toho usuzujete, že jsem natvrdle nepochopil, že VÁM VŮBEC ŽÁDNÉ dějinné momenty nechyběly…
Ani jeden ani druhý jsme o tom, co jste vy od filmu čekal, nemluvili. Problém asi není, kdo neumí číst či psát, ale v tom kdo chápe základy logiky. A kdo si protiřečí.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Thu, 21 Feb 2008 20:37:38 +0000

Buď já neumím psát,
nebo nemo neumí číst. Já bych si tipl, že pravda je to druhé.

Do pytle, mně přece nechybí VůBEC ŽÁDNÉ dějinné momenty! Mně nechybí politici, kteří v dokumentech nebo v živých rozhovorech hovoří o tom, jak se dělá nebo by se měla dělat politika.

Ty kamery jsou tam prostě navíc. Lidé, které ty kamery snímají, za žádně snímání většinou moc nestojí. Bývají dost hloupí, většinou málo výřeční a jejich vzdělání bývá taky na draka. Námi voliči ve skutečnosti pohrdají – proč by mne mělo zajímat, co nám o nich kamery řeknou?

Řeknete: dobře, ale týká se to i VH? Velice dlouho se ho to netýkalo. Četl jsem literárně společenské analýzy, které psal jako dvacetiletý a které už tehdy udivují tím, jak přesně dokážou pojmenovat problém a navrhnout možná řešení. Nicméně to už není; zbyl jen starý člověk, který sám sebe považuje především za instituci, ztrácí přátele a i těm zbylým přestává rozumět…

Od: nemo

nemo — Thu, 21 Feb 2008 16:44:19 +0000

Posmrtně dehonestovat AD snad
už ani není třeba, ne? Zrovna tyto dějinné momenty mi nechyběly, i když nepochybuju, že by se nějáké zajímavé našly, ale jsem vděčný alespoň za to, co jsem viděl, a myslím, že vedle pasáží, které ukazují, jak i státník si umí ze sebe udělat legraci (a tedy budují legendu krále ve svetru), jsou i takové, které odhalují skutečné slabiny VH (např. Klaus ocitnuvší se v Redutě po tom hrozném výstupu VH na poradě…nebo Zeman poučující VH, že on je prezident a tedy on musí rozhodovat, ne Klaus). To myslíte, že se mělo také stát součástí legendy? Pak asi vznikala v grémiu ODS…

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Thu, 21 Feb 2008 13:24:45 +0000

Ano. To jistě můžeme. Nebo nám někdo brání?
Škoda, že ty kamery nebyly spuštěné taky v okamžiku, když Havel Dubčekovi sliboval, že jako president dovede zemi jen k prvním volbám a pak podpoří jeho, Dubčekovu kandidaturu.

A dvojnásob škoda, že nebyly spuštěné v okamžiku, kdy pak Dubčekovi řekl, že ho obelhal a že to neudělá. A když se Dubček, jak bylo jeho dobrým zvykem, rozplakal… udělal on někdy něco jiného, než že se rozbrečel, když ho podvedli?

Což ovšem občana Havla nečiní více úctyhodným.

Od: nemo

nemo — Thu, 21 Feb 2008 10:48:33 +0000

A co možnost, že V.H.
prostě chtěl zachytit politiku té naprosto jedinečné doby 90. let, a to z co nejbližšího pohledu. Protože nikdo jiný to neudělá, a později už by to nebylo ono. Přemýšlím, jaká doba by mohla být podobně zajímavá a zároveň by něco takového bylo možné, nic mě nanapadá… Můžeme taky někdy lidem přísoudit i nesobecké pohnutky k jejich činům, ne?

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Wed, 20 Feb 2008 22:40:50 +0000

Já ovšem nejsem monarchista
a po politikovi nežádám, aby odněkud z výšin zaujal mou obrazotvornost – žádám po něm, aby k mé spokojenosti vykonával službu, ke které jsem si jej za svoje peníze najal.

To je dost podstatný rozdíl. Samozřejmě nežádám po každém, aby tento můj náhled na věc sdílel.

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Wed, 20 Feb 2008 21:56:58 +0000

No a co…
Pane Matoušku (vidíte, už si Vaše jméno nepletu), vzpomínám si na jednu skvělou TV inscenaci, tuším, že scénář byl od Daňka, která byla postavena na fikci, že Hamletův otčím (skvěle ho hrál J. Vinklář) přežil a dostal se do zajetí Norské královny – ta mu slíbila, že jej propustí, pokud věrohodně obhájí své činy, za které je obžalován. Po jisté době jeho zajímavého monologu jej královna přerušila se slovy: „Ale vy tu o sobě vyprávíte legendy!“
Král k ní udiveně vzhlédl a sebejistě se ohradil: „No a co!?“ Lidi chtějí legendy! Jen ty si pamatují!“ K legendám samozřejmě patří i ty pomníky. V historii bylo hodně těch, co se snažili postavit si pomník zaživa a vytvořit o sobě legendu. Jen hrstce z nich se to skutečně podařilo. Caesar k nim rozhodně patří. Stoprocentně taky Napoleon Bonaparte, jeden z nejpilnějších dělníků na své legendě. Havel? To prověří čas.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Wed, 20 Feb 2008 20:38:43 +0000

Kruci, to je pravda!
(Ne s těmi body!) – Proč my jsme si do té hospody taky nevzali kameramana? Zabral by nás, jak dlouze vybíráme doutníčky… a potom, až umřeme, by národ mužně zamáčkl slzu v oku. Takoví to byli frajeři, ti dva!

Já mám vůči občanu Havlovi (malé „o“ je správně) snad jednu jedinou, zato dost tlustou výhradu, která se právě těch kamer týká a kterou raději opíšu. Thornton Wilder uvádí možná fiktivní dobovou přezdívku Caesarovu: Muž, který žije tak, jako kdyby si přitesával vlastní historický pomník.

A vo vo vo vo tom to to je.