Někde jsem slyšel, že jedna z mála staveb, které po katastrofě zůstaly stát, byl jakýsi bordel. Ale opravdu nevím, co je na tom pravdy.

Co všechno nám přinesl Lisabon… Vidíte, a teď je tu ta slavná smlouva, no uvidíme jestli konec světa není fakt za dveřmi.

Samozřejmě díky za zajímavý článek!

yogumine, už bys mohl vědět, že řemeslo má zlaté dno. A čím starší řemeslo, tím zlatější dno.

Dějiny nedělá lid, nýbrž lidé. A to zdaleka nejen „osobnosti“.

Ale vlastně… matně si vzpomínám (to je zvláštní, jak ty asociace fungují, jako kdyby všechny sliby byly v hlavě propojené), slíbil nějaký scénář nebo tak nějak:-)

Ovšem Lisabon a samotná paměť katastrof, to je panečku dobré téma. Proč Lisabon nezůstal v obecné paměti jako katastrofa, ale takové Pompeje nebo Krakatau jsou pro katastrofu přímo synonymem?

Není to třeba kvůli církevnímu public reations? Vždyť to muselo být pro církev mediální Waterloo, když nejvíc mrtvých bylo v kostelích? Jaký karanténní protipříběh nasadila z kazatelen, aby si lidi přestali myslet to, co bylo evidentní? Že kostely jsou Bohem jen pojištěny, nikoliv chráněny? A že mrtví z nich šli do nebe?

Nebo to je zapomenuto jen v českém kontextu a v Portugalsku i v blízkých zemích je pořád tenhle zásadní předěl uvnitř běžného historického povědomí – asi tak, jako u nás třicetiletá válka nebo Moravské pole?