Můj táta mnohokrát vyprávěl, jak se po naléhavém volání pražského rozhlasu hlásilo mnoho dobrovolníků, včetně jeho, na pomoc Praze. Téměř každý měl nějakou tu střelnou zbraň přes válku ukrytou. Několik náklaďáků z Plzně vyjelo, ale vzápětí byli všichni dobrovolníci vráceni zpět příslušníky takzvaného Revolučního národního výboru s poukazem na demarkační čáru. Tento rudý výbor plný komunistů, alespoň tak ho popisoval můj táta, převzal plzeňskou radnici ještě před příchodem americké armády. Ani v České televizi, natož v Nově, jsem nezaznamenal jedinou zmínku o tom, že 3. americká armáda pod velením generála George Smitha Pattona byla od 6. 5. 1945 v Plzni a nesměla, pro politické čachry, v Praze zasáhnout. Tam tak zbytečně umírali povstalci, marně naivně doufající v pomoc Američanů, kteří byli tak blízko.
Tak jako je třeba nezapomenout na povstalce v Praze a padlé v povstání, je nutné zároveň připomínat hnusný čachr politiků s lidskými životy. Je smutné, že na povstání v Plzni a jeho mrtvé nevzpomíná nikdo! V politickém zájmu Stalina, našich komunistů napojených na Moskvu a bohužel za přitakání prezidenta Beneše, bylo, aby Hlavní město Prahu osvobodili Rusové, v té době ovšem v Berlíně, než americká 3. armáda pouhé 3 hodiny jízdy od Prahy (zastavila se v Rokycanech). Jak vysokou cenu jsme za toto „osvobození“ zaplatili, dobře víme. Zpravodajství České televize ani Nově nestálo za zmínku toto připomenout. Nesmět mluvit o osvobození Plzně americkou armádou, jsme si za totality užili dost. Můj táta, když veřejně na jedné schůzi ve Škodovce odmítl slavit osvobození rudou armádou 9. května s poukazem, že jeho rodné město osvobodil Patton 6. 5., byl obviněn z hanobení Sovětského svazu a hned druhý den se ocitl ve známé plzeňské věznici na Borech. Zatýkal ho spolužák mé matky někdejší konfident gestapa, pak ve službách STB.
Malá připomínka atmosféry osvobození Plzně a jeho oslavy zde.