Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Pijavice vrcholového sportu

Dostat 2 miliardy na film či kulturní projekt je zhola nemožné. Mistrovství světa v lyžování v Liberci tuto částku pohltilo a Neumannová znovu natahuje ruku za nasekané dluhy. Inu navážení sněhu do chráněné krajinné oblasti něco stálo. Stačí, aby na olympiádě zvítězila holka, která si to umí dobře rozdat v rychlosti na ledě, a už uvažujeme o stadionu za další miliardy. Pražská i jiná nekomerční divadla musí přitom každoročně doslova žebrat o příspěvek a podívejte se na ubohoučké částky rozdělované MK ČR na kulturu různým sdružením. Tu 30, tu 60, jinde 100 – jistě že ne milionů, ale tisíc, nejedná se přece o vrcholový sport!

V prvním mém článku zde na blogu Prostituce vrcholového sportu jsem se zabýval právě oním absurdním světem reklamy ve vrcholovém sportu. Ten je dnes zcela ve vleku reklamy a tak nechápu důvod, proč by měl být vrcholový sport dotován státem. Dostávají snad soukromé televize miliardy od státu na své vysílání? Jistě že ne! Žijí z reklamy. Bývalá vrcholová sportovkyně  a prezidentka organizačního výboru mistrovství světa v lyžování v Liberci Kateřina Neumannová si to však nemyslí a požaduje, aby stát zaplatil (tedy my všichni) dluh 116 milionů, za který je zcela zodpovědná ze své funkce, kterou dobrovolně přijala. Vrcholové sportovní mafii nestačila státní dotace na zpackané mistrovství světa v lyžování v Liberci v roce 2008 ve výši 1,5 miliardy Kč + z rozpočtu Liberce asi 400 milionů a Liberecký kraj přidal ještě cca 165 milionů. Náklady na vlastní organizací mistrovství světa činily přes 623 milionů a zodpovídala za ně Neumannová. Ta svou vinu na dluzích ovšem nikdy nepřipustila.  Kolik památek mohlo být za sumu přes 2 miliardy opraveno? Kolik nekomerčních kulturních podniků podpořeno? Kolik škol vybaveno? Doufám tedy, že nově vzniklou vládu ani nenapadne takový dluh platit a že to neudělá ani odstupující Fischerova vláda.

Jestli u nás máme něco z minula hluboko pod kůží, tak je to protěžování sportu před jinými společenskými aktivitami a to především těmi nekomerčními! Ono se holt těžko zapomíná na státem kompletně subvencovaný sport, na skvělé Spartakiády a pivo tak dobře chutná při pořvávání u obrazovek zejména při sledování hokeje a fotbalu. A potom, panečku, ta hrdost při vítězství „našich“ barev. Lhostejno, že zde vítězí především reklamní bosové všeho druhu a ti naši zlatí chlapci nejsou nic jiného, než dobře zaplacení žoldáci sportu, kteří mohou být takto placeni jen díky těm miliónům užitečných idiotů u obrazovek. Ale proč ne? Ať si je tedy tahle reklamní mašinérie, s pomocí skákajících idiotů před velkoplošnými obrazovkami a kamerami na stadionech, živí. A když se z nich nevyždímá dost peněz, tak holt si zapíší sportovní bosové ztrátu. Však oni ji rychle jinde nahradí. Jestli někde citelně omezit státní výdaje v současné krizi, tak rozhodně, dle mého názoru, ve vrcholovém sportu. Ten se musí živit výhradně sám! A pokud to nebude umět, tak zkrachuje, jako každá jiná komerční firma.

 

Reklama