Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Kterak bieda naučila Dalibora hústi

Všichni známe ten dojemný příběh už ze školních let, navíc zpracovaný Bedřichem Smetanou v krásnou operu. Uvězněný Dalibor čeká ve věži, později po něm zvané Daliborka, na soud, a protože má hlad, naučí se hrát na staré housle ve věži nalezené či mu darované. Za jeho tklivé melodie mu dojatí Pražané (zejména citlivé panny) dávají do košíčku, na provázku z okénka věže spuštěném, něco málo k jídlu. Jenže, s těmi houslemi je to úplný nesmysl. Nehledě na to, že Dalibor z Kozojed si patrně takovouto pověst, vzbuzující lítost nad jeho osudem, nezasloužil.

Před časem Český rozhlas zopakoval svoji relaci z roku 2004 od Michala Novotného o Daliborovi z Kozojed, a to se stejnou chybou, co se houslí týče. A tak se pojďme tedy podívat, jak to s nimi opravdu bylo a také s Daliborem.

Jsme už prostě takoví – Dalibor, Babinský, Kájínek… slavní vězni, kteří nás dojímají, kdy jejich skutečné činy ustupují zcela do pozadí a nakonec zůstává jen legenda. U Dalibora a Babinského romantická, u Kájínka investigativní. Já se chci ale věnovat Daliborovi z Kozojed a legendě o něm. Ta vznikla v době romantizmu a pravdivé je na ní jen to, že Dalibor je skutečnou historickou postavou a byl 2 roky vězněn v oné věži na Pražském hradě. Než se dostaneme k legendě podívejme se na fakta.

V jejich světle se nám Dalibor nejeví nijak sympaticky. Než skončil ve věži Pražského hradu, stanul před soudem již dvakrát. Žalobu na něj podal jeho otec Aleš a bratr Jan, a to proto, že si Dalibor uzmul z rodového majetku více než mu příslušelo. Soud mu nařídil, aby se s bratrem spravedlivě podělil, což Dalibor neudělal a tak se ve stejné věci ocitl před soudem znovu. Oba soudy se konaly 14. října a 13. listopadu 1490. Zápisy o soudech můžeme nalézt v Deskách zemských (viz registra soudu komorního v Archivu českém, sv. IX, str. 526, 527, 529 a 530).

Reklama

Po třetí se Dalibor ocitl u soudu pro věc mnohem vážnější, považovanou za hrdelní zločin. Byl  zažalován sousedem Adamem z Drahonic a na Ploskovicích, proti kterému Dalibor poštval jeho poddané a z této rebelie měl majetkový prospěch. A jak z takového normálního soudního jednání mohla vzniknout legenda o Daliborovi hrajícím ve věži na housle?

Vše totiž vzniklo špatným překladem ze staročeštiny v obrozenecké době. Vedle popisu soudního jednání ve zmíněných deskách, zde naleznete zápis, že „…bieda naučila Dalibora hústi.“ Takže přeci jen Dalibor kvůli bídě hrál na housle? Jenže, píše se rok 1496! Brescijský houslař Casparo da Saló ani jeho cremonský kolega Andrea Amati nebyli ještě na světě! Prostě housle, jako hudební nástroj, byly v té době věcí naprosto neznámou. První housle se u nás objevují až za sto let po Daliborově smrti. Hústi totiž ve staročeštině znamenalo promluvit. V Daliborově případě pak, že v nářku promluvil – zahudlal, dostav se do biedy, tedy bídného stavu.

Dalibor totiž zapíral a zapíral, a protože nechtěl přiznat vinu, byl podle tehdejších bohulibých zvyklostí podroben právu útrpnému, čili mučen a na mučidlech se pak přiznal. Kat jej napínal na skřipec a provazy, kterými byl napínán, se nazývaly húslemi. Bieda ho tedy naučila hústi za pomoci húslí. Řečeno jinak, na mučidlech z Dalibora dostala tehdejší soudní exekutiva co potřebovala, tedy přiznání k činu v tom bědném stavu, kdy hodně naříkal. Silně vyznačená slova tedy jasně ukazují z čeho vznikla legenda o houslích, na kterých Dalibor údajně hrál.

Dalibor z Kozojed byl odsouzen k trestu smrti dne 13. března 1498 a rozsudek byl ihned vykonán na plácku mezi purkrabstvím a Černou věží. Dalibor byl stavu rytířského a tak byl sťat.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama