Je Jiří z Poděbrad opravdu tolik nedoceňovaným českým panovníkem proto, že na výslunní je vždy uvrhnuta ta důležitá osobnost, která budovala a se kterou je spojen blahobyt v bohatství a klidu? Proč se nenajde více lidí, kteří by doceňovali panovníky, kteří se museli vyrovnat s nestandardními podmínkami alespoň tak jako ty, kterým veškeré podmínky nahrávaly k silné kariéře oslavovaného muže? Zvláště pokud si uvědomíme, že nyní se na základě historických pramenů můžeme ohlédnout zpět a zvažovat vícero kritérií.

Napadá mě podobné srovnání se společensky (ne)uznávaným Václavem II., který žil ve stínu otce a později byl zastiňován Karlem IV. Václav II. se zásadně vyhýbal vojenskému střetu a vynikal v diplomacii své doby (pro příklad stačí vzpomenout na diplomaticky strategické vyřízení Albrechta Habsburského v době, kdy táhl skrze Čechy).

Hm, jako diplomat silného krále, to by asi bylo lepší.

A napadá mne, že navíc asi ani neznal Starý zákon, protože jinak by si možná vzal příklad z krále Šalamouna a jeho syna Absolona. Je s podivem, že si s takovouto náturou vůbec vládu udržel – asi jen právě obratnou diplomacií. Byl to tedy trochu „Neklan bez Čestmíra“.

Tak to by Karel IV nejspíš neudělal, ten byl nemilosrdný, když to bylo třeba. Sympatický tedy Jiřík sice být může, ale nikoliv jako král v dané době.

Ostatně není nad to, když zemi za války a za míru vládnou jiné osoby.

Díky za obsáhlou odpověď.