S předmětným citátem jsem se prvně setkal ve 2. ročníku na střední škole. Měli jsme na češtinu skvělého pana profesora Kostohryze, který byl již penzista a učil na půl úvazku – nedostatek učitelů byl vždy. Starý pan profesor měl klasické latinské vzdělání, a i když jsme jej měli předepsáno oslovovat soudruhu učiteli, nikdo z nás mu neřekl jinak, než pane profesore. V hodinách literatury pan profesor často, mimo osnovu, zabředl k antice a byly to hodiny nezapomenutelné. Tak nám také jednou zadal písemnou úvahu na téma, co chtěl Hérakleitos říci větou „Nevstoupíš stejnou nohou do stejné řeky.“ Byli jsme budoucí technici (sdělovací a radiotechnická zařízení) tedy žádný humanitní obor, ale přesto většina z nás, podle pana profesora, pochopila citát dobře. Vzpomínám si, že mě osobně citát velmi zaujal, ale rozhodně, ani v tak mladém věku, jsem jej nevnímal, jako příkaz a už vůbec ne jako nesmysl. Nevím z čeho odvodil pan Nebeský to, že sentence citátu znamená totéž, jako Nebudeš nic dělat dvakrát! Já jsem tenkrát v šestnácti letech, a spolu semnou většina třídy, chápal citát jako vyjádření filosofické s úvahou nad tokem času a lidském dění v něm. Možná pana Nebeského trochu zmátla poněkud nepřesná interpretace Hérakleitova citátu. Pan profesor Kostohryz nám jej tenkrát přeložil z latiny tak, jak jsem jej uvedl výše. Nebylo zde tedy řečeno dvakrát do stejné řeky, ale stejnou nohou!
Pokud bych jej tedy měl vyjádřit jinými slovy, tak jako konstatování, že žádné naše konání nebude nikdy stejné, ale může být nanejvýš podobné (neberu zde v úvahu sériovou výrobu aut nebo trpaslíků – ale i zde, vzato do důsledků, nenajdete dvě zcela stejná auta či ty trpaslíky) a že do všeho vstupuje fenomén času. Myslbek neudělal dvě stejné sochy, žádný hudební skladatel nenapsal dvě stejné skladby apod. Několikrát jsem se např. vrátil k některým svým starším dokumentům ve snaze udělat je znova, jinak. Nikdy by mě ale nenapadlo realizovat je stejně. Nemůžeme se vrátit do dětských let a pokud se o to někdo občas vážně pokouší, je to směšné. Přetrhne-li se třeba vztah mezi přáteli, mužem a ženou, dá se navázat znovu, ale vždy je tam už ten uzel a mohl bych v podobenství pokračovat. Prostě čas plyne jako ta řeka a v každé vteřině se budoucnost stává minulostí. Vstoupit do stejné řeky stejnou nohou bude snad možné jen v případě, že se nám někdy podaří cestovat časem.
V čem měl ale pan Nebeský pravdu, je v poukázání na to, jak je tento citát dnes v médiích nadužíván, a to mnohdy v nesprávném kontextu. Bohužel do tohoto nesprávného chápání citátu se zařadil i pan Nebeský a těch nemnoho diskutujících pod jeho článkem.