Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Dědictví Josefa Hlávky – část 2.2. dokončení

Nejstarší a nejbohatší nadace u nás, a jediná s nepřerušenou právní kontinuitou, je nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Josef Hlávka založil toto Nadání v roce 1904, a to z jediného důvodu, aby mohl veškeré své movité i nemovité jmění odkázat českému národu. To je samozřejmě možné udělat jen pomocí nějaké právní formy. Za pomoci svého přítele JUDr. Antonína rytíře Randy, tedy založil výše jmenované Nadání a určil jej univerzálním dědicem svého obrovského jmění (jak bylo velké - viz článek Josef Hlávka 2. část). Statut Nadání určoval budoucím správním radám, v jakém poměru rozdělovat roční výnosy, které měly být věnovány na veškerou vědeckou, kulturní a literární činnost českého národa, na snaživé a způsobilé studenty pražských vysokých škol a na národohospodářskou činnost českého národa. Podívejme se tedy níže na více než 100letou historii Nadání a na to, jak je Hlávkův odkaz plněn dnes. Jak současná správní rada spravuje jmění, které Josef Hlávka odkázal nám všem a zda při jeho rozdělování se řídí plně závětí Josefa Hlávky.

Období 1989 – 2008

Zpočátku to nemá Nadání lehké, neboť se zakládáním různých pochybných nadací se po roce 1989 roztrhl pytel, čímž dochází ke značné devalvaci nadační činnosti… Ani Nadání se v nových podmínkách nevyvaruje chyb a absolutního přehmatu, který mohl zapříčinit úplnou zkázu Nadání. Někdejší administrátor Nadání z komunistické éry JUDr. Jaromír Zapletal, zapisuje Nadání u Městského soudu v Praze dne 20. 7. 1990 jako akciovou společnost Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových! Kulturně založené lidi musí při takovémto aktu polít studený pot! V oficiální historii Nadání o akciové společnosti zmínku nenajdete! Hovoří se zde o podnikatelských aktivitách, které mohly ohrozit smysl a existenci Nadání. Konstatuje se, že vedení Nadání rozhodlo v roce 1993 vrátit Nadání k původnímu poslání, aby lépe odpovídalo duchu Hlávkova odkazu – úžasné poznání, že? Došlo tak prý i k personální obměně. Jsou to informace značně zkreslené, a to co do uvedení roku a oné personální změně.  Tento nekulturní experiment byl ukončen až 23. 11. 1994! Součastní doživotní členové prezidia mu sekundovali a musel se tedy dít s jejich souhlasem nebo minimálně s vědomím. Prof. Ing. arch. Josef Pechar, DrSc. byl členem správní rady Nadání od 15. 9. 1988(!), současný předseda Nadání Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. od 25. 11. 1992 a Prof. Jaroslav Vostrý od 9. 6.1993. Současní doživotní členové prezidia tak jednou osobou akciovku zakládali a dvěma do ní vstoupili.  Stejně tak Doc. MUDr. Pavel Kalvach, CSc. člen správní rady od 1. 7. 1993 a především – což považuji za obzvláště hodné pozornosti – Prof. Ing. Břetislav Benda, DrSc. člen správní rady od 15. 9. 1988 do 19. 9. 1994, poté od 24. 10. 1994 člen dozorčí rady a následně její předseda, kterým je dodnes i ve svých požehnaných 82 letech. Takto tedy vypadala personální výměna: Tři původní členové rady povýšili do prezidia a stali se jeho členy na doživotí, přitom jeden z nich (2 roky členem akciové společnosti) je již 8 let předsedou Nadání; jeden člen (členem akciové společnosti celou dobu její existence) nyní předsedou dozorčí rady(!); dva členové správní rady odešli až v roce 2005.

Po ukončení barbarské změny, má Nadání hlavní příjmy z pronájmů nebytových prostorů v ohromném komplexu Hlávkových domů (opět jako za časů Hlávky, se stávají zlatým dolem) a z restituce alespoň některých částí majetku. Pokud tedy Nadání něco postavilo znovu na nohy, byl to návrat k odkazu Josefa Hlávky, který v demokratických podmínkách začal znovu fungovat i ekonomicky.

Co se povedlo –

Odkaz Josefa Hlávky tak i přes značné těžkosti a podivnosti, u kterých se pozastavíme níže, začíná ve svobodných poměrech znovu působit. Tak jak se finanční situace zlepšuje, obnovuje Nadání některé legáty určené Hlávkou v jeho závěti. Každý rok dostávají Přeštice 100 000,- Kč na školství, klatovské gymnázium Jaroslava Vrchlického 80 000,- Kč, Národní muzeum 60 000,- Kč. Vysoké učení technické v Brně také 80 000,- Kč.

Reklama

V roce 1993 jsou poprvé uděleny Ceny Josefa Hlávky nejlepším studentům či absolventům pražských vysokých škol, brněnské techniky a mladým talentovaným vědeckým pracovníkům AV ČR. Na toto prestižní ocenění, které je spojeno s předáním finanční částky 20 000,- Kč, navrhují kandidáty správní radě Nadání rektoři jmenovaných škol a předseda AV ČR. Cenu Josefa Hlávky do roku 2007 získalo více než 650 nejlepších vysokoškoláků a mladých talentovaných vědců.

Literární cena Josefa Hlávky obnovená též od roku 1993 je udílena ve spolupráci s Nadací Českého literárního fondu. Cena je určena autorům nejlepších vybraných odborných publikací v kategoriích společenské vědy, lékařské vědy, vědy o neživé přírodě a vědy o živé přírodě.  

V roce 1994 obnovuje Nadání Národohospodářský ústav a přidává k jeho názvu jméno J. Hlávky. Profesor JUDr. Jaro­slav Krejčí emeritní profesor Lancasterské univerzity, který byl v roce 1954 v souvislosti s činností tohoto ústavu od­souzen k deseti letům vězení, se stává čestným předsedou nově založeného Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. Má také velkou zásluhu na obnovení ústavu. Posláním ústavu je stimulace a podpora samostatné badatelské činnosti a studia národního hospodářství a života české společnosti v duchu záměru zakladatele Nadání. Do roku 2007 bylo v ediční řadě vydáno na 60 vědeckých publikací.

Takto podáno, dle oficiálních materiálů Nadání, to vypadá hezky. Při bližším pohledu, který uvedu níže, vypadá činnost Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky poněkud jinak.

Udílení Medaile Josefa Hlávky, obnovuje Nadání v roce 1996. Tato Medaile je určena za­kladatelským osobnostem, nestorům české vědy a umění jako výraz ocenění jejich celoživotního díla.

 „Studentské koleje českých vysokých škol pražských“ tak se jmenoval spolek, kterému dal Hlávka své koleje po jejich postavení v roce 1904 do vlastnictví a správy. Spolek je vlastní až do onoho již pověstného roku 1952, kdy jsou koleje převedeny na stát a jejich provozovatelem se stává Ministerstvo školství. Spolek vzápětí zaniká. MŠ budovu spra­vuje až do roku 1967, kdy jí předává Správě účelových zařízení ČVUT Praha. Koleje pak chátrají a chátrají, a protože ČVUT nemá prostředky na je-jich opravu, uzavře po roce 1989 smlouvu se soukromou firmou, která se zaváže opravu financovat pod podmínkou, že koleje bude využívat po určitou dobu jako hotel. ČVUT za toto řešení sklidilo mnoho kritiky. V souladu se zákonem č. 111/98 Sb. získává budovu kolejí ČVUT do vlastnictví pod podmínkou, že smlouva se soukromou fir­mou bude ukončena a ČVUT uzavře smlouvu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, v níž bude garantováno vrácení kolejní budovy k původnímu účelu, tedy k ubytování vynikajících, leč nemajetných studentů vysokých škol pražských. V roce 1999 končí tedy neslavné období hotelu a ČVUT dne 11. 6. 1999 podepisuje smlouvu s Nadáním, která stanovuje, že v Hlávkově koleji budou s podporou Nadání ubytováni především studenti doktorandského studia pražských vysokých škol, kteří dosahují výborných studijních výsledků, jsou nemajetní, nemají byt v Praze a nejsou podnikateli. Výcvik v šermu, jako za pana Hlávky, se nevyžaduje. Na koleji mohou být též ubytováni mladí akademičtí vědečtí pracovníci ČVUT a ostatních pražských vysokých škol, kteří mají výborné vědecké a pedagogické výsledky, jsou nemajetní, nemají byt v Praze a nepodnikají.

Co se nepovedlo nebo mohlo udělat lépe –

V této oblasti se samozřejmě názory budou značně lišit. Jiný pohled bude mít Nadání, jiný Akademie. Více než 20 let pozoruji toto starobylé Nadání, a to ze značné blízkosti. Zajímal jsem se o něj dříve, než mnozí současní členové na­dační správy vůbec vědě-li, že nějaké Nadání existuje. Není to pohled přímo zevnitř, ale zase mám výhodu pohledu zcela nezávislého a ničemu a nikomu nepoplatného. Následující řádky proto berte jako můj osobní názor.

Představte si, že jste bezostyšně okradeni zlodějem, kterým je sám stát. Jeho nástupce tento akt oficiálně odsoudí – do­konce zvláštním zákonem – majetek vám však nevrátí, ale nabídne k odkoupení za „výhodných“ podmínek. Skvělý morální precedens, že? Je to smutné a ostudné, ale pro vývoj po listopadu 1989, v některých směrech typické. Nadání s právně prokazatelně doloženou, nepřetržitou kontinuitou, muselo přesně podle výše uvedeného příkladu část svého ukradené­ho majetku odkoupit „výhodně“ zpět. Některé restituce se táhly mnoho let.

Opravdu to nešlo jinak? Těžko říci. Osobně si umím představit razantnější postup, ale ten může obtížněji prosazovat někdo, kdo má komunistickou minulost, což někteří členové současné správní rady mají, a účast v pochybné akciovce.

Po popsaných peripetiích se tedy Nadání v roce 1994 vrací novým zápisem u obvodního soudu pro Prahu 1 k právní formě nadace a při novele zákona o nadacích č. 227/97 Sb. ze dne 3. září 1997, je Nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ (dále jen Nadání) dne 11. září 1998 zapsána do rejstříku nadací v oddílu N, vložce číslo 28/1, u Krajského obchodního soudu v Praze.

Na Nadání Josefa Marie a Zdeňky Hlávkových se tak, dle uvedeného zákona, hledí stejně, jako na kteroukoliv jinou na­daci. Myslím si, že to není správné! Nadání by mělo být prohlášeno za kulturní památku a mělo by se mu tak dostat zvláštní ochrany. Podle stejné logiky, jako nelze stavět do jedné řady cenný historický objekt a novostavbu. Chránit památkově instituci, však naše zákony neumožňují. Ve Francii a jinde to umí. Nemám nejmenší důvod podezřívat současnou správní radu Nadaní ze zlých úmyslů, ale nebude tu věčně. Můžou přijít lecjaké doby, kdy může být existence Nadání opět ohrožena. V takovém případě zde již nebudou ony dokonalé pojistky, které Hlávka spolu s přítelem právníkem, tak geniálně vymyslel. Předně chybí právní propojení s Akademii věd. Jakási formální spolupráce tu je, ale to není totéž. Systém, kdy úřadující prezident Akademie byl zároveň předsedou nadační správy a kurátorem na­dačního jmění, měl cosi do sebe – viz obrázek v předchozí části článku. Jistě, z Akademie se oddělilo umění, které je dnes prezentováno samostatnými akademiemi. (To ale není totéž. Umělecké akademie jsou vysoké školy. Dá se tedy říci, že umění nemá v současné době institut podobný AV ČR.) Není tu Spolek stu­dentských kolejí, v Akademii není již ani Národohospodářský ústav. Při pozitivním vnímání odkazu Josefa Hlávky by se mohl vytvořit model velmi podobný, který by všechny tyto skutečnosti zohledňoval.

Místo toho správní rada po roce 1989 navázala na komunisty zdevastovaný správní systém a ani v nejmenším se nepokusila navrhnout, v rámci zákona o nadacích a jeho pozdější novele z r. 1997, rekonstrukci statutu, který by se více přibližoval statutu zakladatele. Proč asi? Zřejmě je současný statut mnohem méně svazující a dovoluje správní radě Nadání mnohem větší manévrovací prostor. Pokud by toto činili z důvodů „…odda­nosti ku svému národu a k vysokým úkolům nadání tohoto vždy celou svou bytostí a vší mravní silou svou…, aby nadání toto, jeho úkoly a jeho majetek proti vší pohromě chránili a o další úplný jich rozvoj se přičinili,“ pak by to bylo částečně omluvitelné. Jak si ale budete moci přečíst níže, nejsem si takovou motivací jist. Ono již přistoupení na správní systém dotvořený k ještě větší účelovosti, mluví samo za sebe. Porovnejte si volbu správní rady, určenou Josefem Hlávkou, s tím, co z ní zbylo dnes. Hlávka i Randa se musí otáčet v hrobě! 

VolbaSR_dnes.jpg

Mistrné dílo JUDr. Antonína rytíře Randy a Josefa Hlávky:

VolbaSR.jpg

Otázky, které by měli klást potomci českého národa,kterému Josef Hlávka určil výnosy ze svého největšího odkazu

Ze statutu se nedozvíte, jak byli zvoleni doživotní členové prezidia a čím si tito pánové zasloužili svou doživotní nominaci. Zřejmě se to vše nějak vejde do současných zákonů, ale na mě působí statut, jako velmi účelově sestavený a  konání správní rady ve mě vyvolává řadu otázek.

1.      Proč chybí na webu Nadání http://www.hlavkovanadace.cz a ve výročních zprávách curriculum vitae jednotlivých členů správní rady? My všichni, kterým je Hlávkův odkaz určen, bychom tak mohli posoudit, jací lidé tento odkaz zpravují, jakou mají minulost a zásluhy, co je kvalifikuje k tomu vést tuto prestižní instituci a mnohé z nich po tak dlouhou dobu? Ve výroční zprávě v roce 2003 jste ještě mohli u jednotlivých jmen nalézt informaci o době jejich působení ve správní radě. Tato informace dnes již chybí. Proč asi?

2.      Proč správní radě tak vyhovuje kontinuita se statutem z totalitní éry? Obhajují ho tím, že prý je jiná doba a tedy bylo nutné statut upravit. To ovšem účelově platí jen u některých položek. U těch, které by si to opravdu vyžadovaly se naopak lpí na statutu Josefa Hlávky. Mám tím na mysli třeba Hlávkovo určení výnosů „Snaživým a způsobilým studentům pražských vysokých škol.“ V době, kdy Hlávka psal svůj testament, byly u nás vysoké školy především v Praze. Na brněnskou techniku, myslel Hlávka zvláštním legátem a Olomouckou universitu Hlávka spojoval s církevními dotacemi. Proč dnes nerozšířit udílení cen Josefa Hlávky na všechny vysoké školy? Josef Hlávka by jistě nebyl proti. Selekcí by byla jen kvalita prací studentů. Proč se ostatní vysoké školy neberou o změnu statutu v tomto ohledu? Proč mají být jejich studenti vynecháni z usilování o cenu Josefa Hlávky?

3.   Proč na webu Nadání, ani ve výročních zprávách, nenajdete výši ročních výnosů Nadání? Ve výroční zprávě najdete pouze informaci, kolik peněz a na jaké účely Nadání rozdalo. Na webu ani to ne! Nedozvíte se ale, z jakých výnosů. Nedozvíte se nic o tom, jak nákladná je správa Nadání, nic o výši odměn členů správní rady, co stojí provoz zámku v Lužanech, prostě ani náznak o hospodaření, tedy to, co můžete na webech jiných nadací běžně zjistit. Ptal jsem se na to a byl jsem odkázán na soudní rejstřík. Považuji toto chování za neseriózní. To si má občan třeba z Ostravy zajet kvůli takovému zjištění do Prahy, ztrácet čas a peníze? To, že na konci výroční zprávy je uvedena zpráva auditora ztvrzujícího, že účetnictví je v pořádku, nic nevypovídá. Auditor svoji zprávu vždy dělá podle toho, co je mu předloženo. Správní rada Nadání by si měla uvědomit, že není vlastníkem nějaké soukromé akciovky, ale pouhým správcem dědictví, jehož výnosy Josef Hlávka prostřednictvím Nadání odkázal národu. Podle slov velkého mecenáše má správní rada „…úkoly Nadání a jeho majetek proti vší pohromě chrániti a o další úplný jich rozvoj se přičiniti.“ Dodal bych, že to má konat naprosto průhledným a transparentním způsobem, který nebude vyvolávat podobné otázky, které zde kladu!

4.   Proč nejsou běžně dostupné odborné publikace, na jejichž vydání přispěl Národohospodářský ústav Josefa Hlávky nemalými částkami? Od roku 1996 do roku 2006 se jedná o 80 publikací. Je v pořádku, že tomuto ústavu opět předsedá stejný člověk, jako správní radě Nadání a že i jinak je s Nadáním přímo provázán? Kde jsou nějaké studie o úspěšnosti podpořených vydání, jejich použití, dopadu na hospodářství? V čem byly přínosem, kde byly využity? Obnovení Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky tak na mě působí opět velmi účelově. Zvláště pak při informaci ve výroční zprávě, „…že ústav chce podporovat samostatnou badatelskou činnost vědeckých pracovníků k cílům určeným Josefem Hlávkou, tedy ku povznesení českého národa, aby obstál v mezinárodní soutěži.“ Částkou 453 000,- Kč ročně? Úsměvné! Kdyby tedy alespoň vyčerpali oněch určených 20% – viz níže.

5.    Proč je naprosto změněn Hlávkou určený procentuelní poměr při rozdělování výnosů? Připomeňme si, že Josef Hlávka určil, že vedle trvalých legátů, má být každoroční výnos Nadání rozdělen v poměru:

58,5% na veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého

21,5% do fondu pro snaživé a způsobilé studenty pražských vysokých škol

20% Národohospodářskému ústavu.

Podle takzvané výroční zprávy z roku 2006 rozdalo Nadání, mimo trvalé legáty, částku 3 917 649,- Kč. Rozdělení této částky by tedy mělo vypadat následovně:

58,5 % = 2 291 825,- Kč

21,5 % = 842 295,- Kč

20,0 % = 783 529,- Kč

Jaká je skutečnost?

Na veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého:

29% = 1 133 486,- Kča to je zde započítáno cestovné 74 studentů doktoranského studia odhadnuté na částku cca 607 791,- Kč. Cestovné pro 45 řádných studentů v odhadnuté výši 369 602,- Kč, jsem odečetl sám a přesunul do kolonky níže, kam bezesporu patří, stejně tak, jako stipendia pro 12 studentů v odhadnuté výši 98 561,- Kč. Mluvím zde o odhadu, protože Nadání  neuvádí jednotlivé položky, ale jen celkovou částku a počet osob, kterým byl příspěvek přiznán.

Do fondu pro snaživé a způsobilé studenty pražských vysokých škol:

55% = 2 156 163,- Kč

Národohospodářskému ústavu:

16% = 628 000,- Kč

Toto rozdělení je zcela nepochopitelné a s menšími odchylkami se prosazuje každý rok. Začátkem 20. století byli studenti jistě mnohem potřebnější, než dnes a přesto Hlávka určil na jejich podporu pouze 21%. Ono ale zřejmě lépe vypadá, pokud se ve výroční zprávě vypíše 153 položek finančního příspěvku studentům. Lhostejno že u 119 se jedná o cestovné na studijní pobyt a jen u 12 se jedná o skutečné stipendium. Opět zde vidím onu účelovost konání. Z Nadání se tak stává jakási cestovní kancelář, a to ještě většinou pro studenty z doktorandského studia. Dáte-li někomu peníze na cestu, nemusíte již sledovat jeho studijní výsledky. U stipendií je to mnohem více práce. A tak se ptám již posledními otázkami:

6.    Proč se různé umělecké svazy, a sama AV ČR, neberou více o to, co Hlávka určil? Je přeci rozdíl mít navíc milion na vědeckou, literární a uměleckou činnost a možná i více.

7.    Proč se veřejnost vůbec nezajímá o to, komu byly pronajaty jedny z nejlukrativnějších nebytových prostorů v Hlávkových domech a zda, při pečlivější volbě, méně rizikového partnera, by Nadání nemohlo získat lepší výnosy? Zpráva auditora za rok 2006 lakonicky konstatuje ztrátu 2 122 000,- Kč. Nedozvíte se jak vznikla, ani kdo za ní nese odpovědnost. U vědomí toho, že by tato částka mohla být na straně výnosů a navýšit tak procenta příspěvků na vědeckou, literární a uměleckou činnost… veřejnost to ale nechává zcela lhostejnou.

Unavuje mě být roky sám, kdo tyto otázky klade, zatímco nikomu nevadí „výroční zpráva“ bez výnosů a jasných čísel hospodaření. Udivuje mě, že rektorům pražských vysokých škol, na jejichž údajné doporučení jsou voleni členové správní rady Nadání, postačuje takováto „výroční zpráva!“ Účetně je jistě vše v nejlepším pořádku a v souladu se zákonem, tato informace nezávislého auditora ale nic neříká o kvalitě hospodaření. Aby bylo zcela jasno – protože už slyším tu potrefenou husu – neobviňuji správní radu Nadání z toho, že hospodaří špatně. Já to nevím, ale správní rada nedává, běžně dostupnými a seriózními výstupy, zprávu o tom, jak to s jejím hospodařením je. Nechť to tedy dělá a nebudou muset být kladeny otázky výše uvedené!

Těžko však bude něco v jejím přístupu změněno, pokud si veřejnost neuvědomí, že správní rada Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových nespravuje svůj soukromý majetek, ale dědictví Josefa Hlávky, jehož výnosy mají být užívány českým národem v poměru, a pokud možno na účely, který velký mecenáš určil! Na veřejnosti tedy je, aby se začala ptát. Návod, jakými otázkami, jsem uvedl. 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama