Proto jsem jako vhodnější termín navrhl ten holistický (česky celostní) přístup.

Pokud jste ale psal o teoretické estetice, pak se má námitka míjí. Je to jen termín, který se stejně píše a stejně zní. Takže tu námitku beru zpět.

„Správný strukturalista“ byla žertovná nadsázka.

Trošku se bojím toho, co si myslí a kam vlastně patří „správný strukturalista“, jak o něm mluví pan Kašpárek. Takto vysloveno to zní jako dogma, které platí jen v tom posledním, Kašpárkově znění a které jsi buď přijal, nebo mezi nás nepatříš. – Vezměme si k ruce knížku: estetika strukturalistická, dříve též celostní staví proti mechanickému rozlišování obsahu a formy díla zkoumání souhry všech složek textu, jakož i souvztahů k vnějším, především psychologickým a společenským jevům; to je ta oblast (říkám už já), o kterou se ve mně strukturalista i pozitivista hádají.

Tomu přístupu, kdy pitváním částí ztratíme kvalitu celku, by spíš odpovídal termín holismus. Holistický přístup.

TTKT je skoro jako Popokatepetl.

Já o ty nadávky spíše zakopávám a dá mi někdy velkou práci abych pro ně nepřehlédl podstatu. Uvažte, zda nejsou i jiní čtenáři, než ti co vyhledávají a pak míjejí. Každý si přece všímá trochu něčeho jiného. Pro příklad , dokud to zde nebylo omíláno, jsem ve spojení „Fekální Fekar“, nehledal žádný význam, než co plynul z následného textu. Zdá se mi, že si ceníte své brilance nad pochopení ostatních.

Hlavně se Vás, ale chci zeptat na toto.
„My strukturalisté se s námi pozitivisty vlastně pořád jen hádáme.“

Rozumím tomu správně, že sám v sobě o to vedete spor, nebo ta „slavná krávovina“ znamená, že se hlásíte spíše k strukturalistickému přístupu?

A teď: strukturalista si myslí, že když něco, co je organizováno jakýmsi skladebným principem (třeba v našem případě text), rozdělíme, byť i jen v duchu, na víc částí, sebrali jsme tomu jeho základní kvalitu: kvalitu celku. Takže když někdo, například, trvá na odděleném zkoumání formy a obsahu, zkoumá věci, které původně zkoumat vůbec nemínil, a výsledek zkoumání nevypovídá o věci samé, nýbrž o jeho svévoli, která si předmět zkoumání stanovila.

Do pytle, pojal jsem to nějak moc učeně. – No, a pozitivista vlastně jen sbírá data; pokud se pozitivista věnuje literárním zkoumáním, pak většinou pouze přiřazuje data biografická k datům bibliografickým. Velice populárně: pozitivistická dramaturgie divadla v okamžiku, kdy v reálném životě prvnímu milovníkovi umře tatínek, okamžitě nasadí na repertoár Hamleta…

My strukturalisté se s námi pozitivisty vlastně pořád jen hádáme.