Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Byli jsme první – zásluhou českého krále Jiřího z Poděbrad

„Z Cách jsme potom dále jeli do města, zvaného Neusse, které také náleží biskupovi kolínskému. Město poctilo pana Lva vínem. Mají tam nádherný ženský klášter a nejkrásnější jeptišky, jaké jsem kdy viděl. V kostele jsme tam viděli také lebku sv. Quirina. Dali nám z ní píti. Do toho kláštera se přijímají jenom šlechtičny a mohou z něho odejít a provdat se. Abatyše pozvala pana Lva a uspořádala pro něho krásný tanec v klášteře. Jeptišky byly ozdobeny velmi krásnými šaty a uměly nejpůvabnější tance. Každá má svého sluhu, který jí slouží, a žijí si po své libosti. Opravdu mohu říci, že jsem nikdy v životě neviděl tolik hezkých žen v žádném klášteře.“

Ten úvodní sloupek je určitou návnadou, abych vás hned z kraje nevyděsil suchou historií a ukázal vám, že toulky do historie, kam vás mé blogy občas zavedou, budou  i zábavné, čímž vás ta trocha historie nezabije. No řekněte, není to úžasné sdělení v tom úvodním odstavci? Slyšeli jste někdy o klášteru plném krásných jeptišek, kde matka představená s nimi uspořádá krásný tanec pro poselstvo českého krále, a kde každá z jeptišek má sluhu a jeptišky žijí po své libosti, a to v polovině 15. století? Inu zřejmě fešácký klášter pro šlechtické dcerky, aby jako měly bohulibou výchovu.

Aha, dlužím vám vysvětlení původu textu. Ti sečtělejší z vás jej zřejmě poznali, pro ty méně sečtělé, případně historií se nebrouzdající, uvádím, že se jedná o výňatek z nejstaršího českého cestopisu, který vlastní rukou sepsal slovutný rytíř Václav Šašek z Bířkova. Tento rytíř se účastnil jedinečného poselství, vzešlého z naší země, které o několik století před­běhlo svým obsahem tehdejší dobu. Poselství českého krále Jiřího z Poděbrad, jímž vybízel panovníky Evropy k mírovému řešení konfliktů u jednacího stolu. Výpravu, která poselství vezla, vedl králův švagr pan Lev z Rožmitála. Na dlouhou cestu se vydává 26. 11. 1465, a to podle Juliánského kalendáře a vrací se v r. 1467 (přesné datum návratu není uvedeno).  

Proč Jiřího misi připomínat právě dnes? Tušíte správně, zřejmě půjde o nějaké kulaté výročí. V době, kdy Českou republiku za necelý rok čeká předsednictví EU, jejíž vznik Jiří z Poděbrad předešel svými mírovými návrhy, mi taková připomínka přijde příhodná.  Podíváme-li se podrobněji na to, co Jiří tehdy navrhoval, musíme stanout v úžasu.

Reklama

Jeho návrhy jednak svědčí o pevném politickém postavení a významu českého krále mezi evropskými panovníky, stejně tak, jako o jeho velkých diplomatických schopnostech. Vlastní dokument je psán latinsky. Obsahuje úvod a 23 článků. Jiří z Poděbrad v něm navrhuje zřídit organizaci států, které by mezi sebou neválčily, ale všechny konflikty řešily mírovou cestou.

Organizace měla mít své vrcholné orgány –

  • valné shromáždění delegátů
  • radu panovníků
  • mezinárodní soud
  • sekretariát (řečeno dnešní terminologií)

projekt Jiřího dále navrhuje –

  • společnou pokladnu
  • znak organizace
  • společnou měnu i právo pro všechny zúčastněné země

Není to fantastické! To je prostě zárodek EU, ale i OSN! Však také OSN Jiřímu prvenství přiznala vydáním pamětní medaile již v roce 1967. EU zatím ne. A to se dostávám k onomu avizovanému výročí. Píše se rok 1463(!), kdy výše uvedený návrh posílá Jiří polskému králi jako prvnímu. Letos je tomu tedy 545 let!

NIKDE JSEM ZATÍM NEZAZNAMENAL, ŽE BY TOTO VÝROČÍ NĚKDO PŘIPOMNĚL. TŘEBA JSEM SE ALE ŠPATNĚ DÍVAL. 

Polský král Kazimír se k návrhu postavil dost vlažně a tak rok nato Jiří vysílá Albrechta Kostku z Postupic s menší výpravou ke dvoru francouzského krále Ludvíka XI. s nadějí, že se tento král, který měl nechuť k papeži, postaví v čelo svolání evropských vladařů či nového koncilu. Ani tato iniciativa nevyšla, a to kvůli propojení některých rádců francouzského krále s papežem. Nad Jiřím v té době již visela papežova klatba. Poselstvo docílilo pouze podpis česko-francouzské smlouvy o spojenectví. I to ale nebylo málo a Jiří tak mohl udržet iniciativu ve svých rukou. S poukazem na tuto smlouvu pak vyslal další poselstvo v čele s panen Lvem z Rožmitála, o kterém už jsem se výše zmínil.

Na tehdejší dobu to byla výprava značně veliká: „Pan Lev vyjel z Prahy s padesáti koni, a s jedním komorním vozem. Ze šlechty měl s sebou pány Jana Žehrovského z Kolovrat, Buriana ze Švamberka, šlechtice Acháta Frodnara, Pětipeského, Miroše, Poláka, Knysta, Indersyze, jakož i tři pážata, mezi nimi jednoho panského synka, a jiné vybrané šlechtické služebnictvo.“ (V.Š.)  Že toto poselstvo, doprovázené výkvětem rytířstva udělalo Českému království obrovskou službu, nemluvě o navázání kontaktů politických, kulturních a obchodních, je jisté. Vložím opět ukázku z pera rytíře Šaška, která myslím nepotřebuje komentáře (snad jen poznámku, že by celá cesta byla nádherným námětem na film) –

… „Druhého dne po těchto zápasech klál pan Lev na dvoře vévody burgundského s Janem Žehrovským. (Prostě dva čeští rytíři předváděli, jak v Čechách vypadá rytířské klání. P.P.R.) Srazili se tak žhavou myslí, že pan Lev zlomil své dřevce o prsa pana Jana. Ale žádný z nich nebyl tím ná­razem s koně svržen. A tu poprosil pan Jan našeho pána, aby mu dovolil zlomiti k poctě přihlížejících vznešených paní a panen své dřevce. Když k tomu pan Lev přivolil, pobodl Jan Žehrovský koně ostruhami, namířil dřevcem do zdi, právě pod okno, z něhož se díval vévoda s manželkou a s jinými vévodkyněmi, a vrazil dřevcem do zdi tak prudce, že kůň tím nárazem dosedl na zadek. Někteří z vévodových dvořenínů hned přiběhli a zjišťovali, není-li pan Jan přivázán k sedlu, protože tak prudkým nárazem nespadl s koně. Tu však pan Jan pobodl koně po druhé a dřevce zlomil, vůbec nijak se při tom nezraniv. Bylo to poklá­dáno za veliký div, neboť u nich je zvykem, utkávati se v kolbách vždycky tak, že mezi jezdci je postavena přehrádka. Přemnozí lidé chodili potom denně na to místo a povídali si, že pan Jan není z toho pokolení lidí, které teď žije na zemi, nýbrž z pokolení dávných obrů.“

Myslím, že by se s Jiřího iniciativou měli podrobně seznámit naši přední politici, aby při předsednictví České republiky v EU byli více sebevědomí. Bylo by také báječné, pokud by,  po ukončení předsednictví, zanechala Česká republika alespoň takový dojem, jako slovutný rytíř pan Jan Žehrovský z Kolovrat. To by ale naše reprezentace musela vládnout slovem, jako pan rytíř dřevcem. Bylo by úžasné kdyby evropští poslanci zkoumali, zda český předseda není někde „přivázán“ k tajnému nápovědnímu sluchátku a jestli tedy to, co povídá, je opravdu z jeho hlavy.

Před 545 lety jsme byli první ve snaze sjednotit Evropu, a to díky českému králi Jiřímu z Poděbrad. Hluboká poklona Vaše milosti. Snad Vám, ani nám, naši politici neudělají příští rok ostudu.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama