V Německé spolkové republice přenechali nastavení systému poplatků ve zdravotnictví odborníkům. Zřejmě zjistili, že není radno nechat politiky zahrávat si se zdravím občanů. To, co odborníci vytvořili, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. Tak pojďme k tomu srovnání:
ČR – ochranná hranice poplatků pevně stanovená na max. výší 5 000,- Kč, kteroužto ministr Julínek tolik vychvaluje, je sociálně nespravedlivá. Pro toho, kdo má roční příjem 500 000 Kč, je to 1% z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více.
SRN – 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak, než procentuálně. Na to zřejmě u nás zatím nikdo nepřišel.
ČR – reforma zavedla poplatky u lékaře od bezpříjmových skupin, např. od dětí.
SRN – děti žádné poplatky neplatí. Ty jsou zavedeny až od 18 let. Předpokládá se, že od tohoto věku je již vlastní příjem, pokud ne, tak je nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % z ročního příjmu (chronicky nemocní 1 %).
Ministr Tomáš Julínek je po kritice ochoten ke změně, a to takové, že za děti by platili rodiče. To by ovšem znamenalo diskriminaci rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
ČR – reforma zavedla poněkud protiústavní „trest“ odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. Zakotvit něco podobného v zákoně je snad možné jen u nás. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo.
SRN – prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval, a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.
Dále již jen příklady z SRN. Posuďte sami, kde jsou Němci a kde my! Inu, co si do parlamentu volíme, to tam máme a podle toho to taky vypadá.
Poplatky u lékaře
U lékaře se v SRN platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí, a to 10,- €. Nezáleží tedy na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc) či 20x. Pokud k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40,- €.
Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví.
U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic.
Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce. Ostatně bylo by to i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát – jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).
Poplatky za léky a obvazový materiál
Platí omezení na nejvýše 10,- € za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5,- € a nejvýše 10,- €. Pokud by tedy cena léku byla 300,- €, pacient by nezaplatil 30,- €, ale jenom 10,- €. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat. Inu úředník není v SRN postaven nad lékaře. Neuvěřitelné pro naše politiky, že?
Poplatky za pobyt v nemocnici
Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10,- €, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dnů, zaplatí 140,- €. Pacient s pobytem 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280,- €. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho maximální výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 %. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů.
Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž, jako při pobytu v nemocnicích.
Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.
Příklad výpočtu limitu
Kdo má roční příjem 20 000,- €, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400,- €.Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200,- €. U důchodce s ročním příjmem 10 000,- €, je to 200,- €, resp. 100,- €, pokud je chronicky nemocný (dlouhodobě, chronicky nemocný je v SRN ten člověk, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, na lůžko připoutaní apod.)
Vyúčtování přeplatků
Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, prostě všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně. Ta vše přepočítá a co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet.
Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat.
Inu jak prosté a logické, že? A jen tak na okraj, v Anglii je systém velmi podobný, jako v SRN.