Při analýze příčin současného stavu věcí je tedy třeba mít neustále na paměti, že za něj všichni neseme zodpovědnost; a to zcela nezávisle na tom, zda tento fakt doléhá k našemu vědomí či nikoliv, zda ho přijímáme či odmítáme.

Alespoň zatím jsme doslova odsouzeni ke svobodě, které se však postupně vzdáváme, protože nejsme schopni či spíše ochotni nést také zodpovědnost s ní neodmyslitelně spojenou.

Tím, že tuto odpovědnost a s ní i svá práva odmítáme, dláždíme v podstatě cestu novým diktátorským režimům.

Demokracie byla a je vždycky dočasná a nemůže trvale existovat jako forma vlády. Demokracie vždy existuje jen do doby, než voliči zjistí, že mohou sami sobě „navolit“ velkorysé dary z veřejných statků.

Od toho okamžiku většina vždy volí ty kandidáty, kteří jim slíbí co největší podíl na veřejných prostředcích, což má za následek, že každá demokracie nakonec zajde na zhroucení financí.

Pak vždy následuje diktatura.

Materialistické dogma v hlavách českých občanů z dob komunismu dále přetrvává.
Jeho nepříznivý vliv redukující skutečnost na oblast „měřitelnosti“ se pak projevuje například ve zdravotnictví, kde z poplatku u lékaře ve výši ceny jednoho litru benzinu nebo půllitru piva udělají „levicové“ strany“ docela lehce prakticky celý VOLEBNÍ PROGRAM pro masy.

Politici jsou úplně jiná kasta….
Do světa politické korupce přicházejí s tou nejlepší výbavou a okamžitě se přizpůsobí jakémukoliv systému.
Neprůhlednost, neveřejnost a kabinetní politika je jejich denním chlebem, cítí se v ní naprosto bezpečně.
Plavou v tom marasmu od jednoho břehu k druhému a vykřikují hesla, která nic nestojí a k ničemu nezavazují.

Skutecna podstata – tj. ze tady ta vjerchuska je mezi sebou domluvena – nam jaksi unika a nechavame se soustavne vojebavat. Namisto toho, abychom je vyhazeli okny. Bez ohledu na jejich partajni saticky.