Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Rvačka ve sněmovně

Poslanec Malik spráskal bičem ve sněmovně kolegu. Inzultaci předcházela hádka, která přerostla ve fyzické násilí, když poslanec Malik vytáhl z rukávu karabáč. 

Parlament tak zažil dosud nevídaný druh násilí. Ve sněmovně se sice nedávno střílelo, jindy se poslanci zlehka poprali, dosud však nikdo nepoužil k útoku bič. Všechno začalo nadávkami, kterými se poslanci Malik a Hummer častovali:
Malik: „Komdiante!“
Hummer: „Nechte toho nadávání!“
Malik: „Nepřibližuj se mi, sice jednu slízneš, ty fallóte!“
Hummer: „Já se karabáče nebojím!“
Nato Malík zasadil Hummerovi dvě rány přes čelo, nos a tváře. „Tak, že Hummerovi naskočily dvě velké krevní podlitiny. Pan Hummer utržil dvě dobře mířené rány přes obličej. Chtěl se bránit, ale nemohl, protože se na Malika obklopeného poslanci již nedostal, a pak také z té příčiny, že v rozčilení a vzteku postižen byl nervovým záchvatem,“ popsala útok pražská Národní politika.

Konkurenční Národní listy líčily událost ještě barvitěji: „V té chvíli podobá se sněmovna nejzastrčenější krčmě. Na obličeji poslance Hummera vyvstávají dva rudé pruhy. Hummer na chvíli omdlel. Polili ho vodou a potom odvedli do salonu.“

Zatímco byl zraněný Hummer odváděn, Malik vykřikoval na celou sněmovnu: „Však si již zjednám pokoj. Zastřelím ho jako psa!“ A odváděný a malátný Hummer se ještě vzchopil k reakci: „Kdekoliv tě najdu, chlape, zastřelím tě!“ Malik měl u sebe hned dva nabité revolvery, ke splnění výhružky se naštěstí neodhodlal.

Reklama

Tak tahle rvačka se neodehrála, jak jistě tušíte, v současném českém parlamentu, ale v parlamentu vídeňském (Říšská rada) před sto lety, a to v pátek 10. listopadu 1911. To současný český parlament je proti tehdejšímu vídeňskému naprostou idylkou. No, umíte si představit třeba poslance Zaorálka s nabitými revolvery po kapsách, jak křičí například na poslance Bártu, že ho zastřelí jako psa? Kdepak, nemožná představa! V našem parlamentu se tak akorát mihne vztyčený ukazováček, kdy jeden poslanec druhému vzkazuje přátelským gestem, že je jednička či starostlivý vzkaz lékaře ministrovi financí, že by se měl léčit z alkoholismu. Prostě selanka. Mackova facka Rathovi padla mimo parlamentní půdu, tam by to bylo přespříliš.

Celý výše popsaný incident v Říšské radě měl dlouhodobé kořeny. Poslanci Malikovi se nelíbilo, že štýrští soudci vysedávají po nocích v krčmách a rovnou z hospod jdou potom soudit. No a protože již tehdy byl tisk sedmou velmocí, tak v něm Malik soudce za tenhle přístup k výkonu spravedlnosti ostře napadl. Bože, jaká maličkost vůči zapojení některých soudců v naší době přímo do zločineckého podsvětí, jako například soudce Berdych, Berka a jiní. Kritizovaných soudců se zastal právě poslanec Hummer a německý tisk měl tak několik měsíců o čem psát. Hummer se například Malikovi prostřednictvím novin posmíval za to, že není chlap, protože kdyby byl, tak věc urovná řádným soubojem. Konflikt se několikrát dostal i na půdu parlamentu, kde vyústil právě v pátek 10. listopadu 1911 napadením bičem poslance Hummera.

Ze šarvátky se ovšem viditelně radovali mnozí čeští politici. Zatímco Hummera křísili, český národně sociální poslanec Václav Choc výsměšně křičel: „Hoch deutsche Kultur!“ „Vysoké německé kultuře“, kterou předvedli rakouští Němci, se posmívali i další čeští poslanci skandováním: „Hoch, hoch, hoch!“

Trapnou událost v parlamentu asi nejvýstižněji okomentovaly Národní listy: „Byla po této pranici a rvanici, jaká nebyla ještě ve vídeňském parlamentě, položena otázka, kdo více utrpěl, zdali poslanec Malik, anebo poslanec Hummer? Naše odpověď je: utrpěl vídeňský parlament.“

To bezesporu, ale ono takové šlehnutí bičíkem má také něco do sebe (viz režisér Jiří Menzel na jednom Karlovarském festivalu, kde takto potrestal zloděje autorských práv, to ale bylo jen tak jemné symbolické, kdepak podlitiny na tváři).

Doufejme tedy, že v našem parlamentu nepůjde vývoj směrem dozadu, kdy by poslanci nosili u sebe dva nabité revolvery a poslankyně v kabelkách malý dámský browning a média by uváděla, že v parlamentu se opět střílelo. Startovací pistole by se ale občas předsedkyni sněmovny hodila, aby si zjednala klid v sále.

Mimochodem základní rozdělení na levici a pravici má prý původ v britském parlamentu. Fyzicky tak měli poslanci proti sobě širokou ulici a stůl, takže na sebe nemohli dosáhnout kordy. Při zpěněné krvi museli stůl přeskočit a než se dostali na protivníkovu stranu, trochu ochladli a taky byl čas je strhnout zpět nebo po cestě jinak zpacifikovat. Vzhledem k tomu, že většina poslanců neoplývala mrštností, byl tak čas zamezit nejhorším střetům.  

Poznámka: nepodařilo se mi zjistit, co znamenala nadávka ty fallóte. Nevíte někdo?

Děkuji za námět k tomuto článku panu Ivanu Motýlovi.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama