Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

Fenomén Gott

S názvem dokumentu Olgy Špátové lze souhlasit. Gott jistě fenoménem je. Dokument o něm ale rozhodně ne, a už vůbec není dokumentem výjimečným, jak ho narcisovsky nazývá Nova, která jej premiérově uvedla v sobotu 9. 5. 2009. (Skok na konec diskuse >>>>>)  

U Novy nás ale nepřekvapí její upoutávky na mega a giga filmy, mnohdy béčkové kvality. Čím tedy je nový dokument Olgy Špátové? Především dokonale promarněnou šancí a poněkud devótním medailonkem k mistrovým sedmdesátinám. Olga Špátová byla údajně s Karlem Gottem 365 dnů. Ve svém snímku používá záběry z dokumentu Jdi za štěstím, který byl o Gottovi natočen na vrcholu jeho slávy a točil se 6 let. Kvalita Špátovo filmu vyznívá, i z těch ukázek, značně výše, než to, co předvedla jeho dcera. Ta prostě zcela nepokrytě sázela na to, že divácký zájem má předem daný už samotnou osobností v názvu dokumentu a uvedením na Nově v nejlepším možném času a to ve 20:00 hod. To ale pro dobrý dokument nestačí. Podařil se jí akorát kýčovitý snímek, kde jsme se o božském Kájovi nedozvěděli nic jiného, než to co dávno víme a známe. Klasickou ukázkou, jak byla autorka bezradná je Gottova návštěva v Izraeli. Místo toho, abychom se dozvěděli, proč mistr tak toužil tuto zemi navštívit, sledujeme jen jakýsi hudební klip o Izraeli sestříhaný na hudbu. Tristně kýčovité jsou pak záběry u vánočního stromku. Ránou do hlavy, kdy jsem opravdu bojoval, abych dokument zhlédl až do konce, je mistrovo „filozofování“ o kýči! Karel Gott dokonale ovládá svoji profesi, je v ní vskutku fenoménem a každým coulem profesionál. Jakmile se ale pouští do hlubokomyslných úvah, zůstává na úrovni elektrikáře ze Škodovky. Jen jednou v celém filmu je náznak, kdy mistra můžeme vidět přirozeně bez pózy a to, když jeho žena hledá nočníček. Škoda, že takových míst není ve filmu více.

Špátová si v titulcích dokumentu připsala beze studu hned tři profese: scénář, kamera a režie. Každá z nich je výsostnou profesí samostatně studovanou na FAMU. Ne že by se nadaly u jednoho tvůrce spojit, konečně její otec toho byl dobrým příkladem. Tady ale jablko padlo poněkud dále od stromu. Dle mého názoru by udělala Špátová lépe, kdyby si nechala scénář napsat od zkušeného scénáristy a za kameru postavila dobrého kameramana. Ani jednu z těchto profesí nezvládla a ta režijní zůstala v průměru. V natočeném materiálu a v archivních záběrech se slušně topila a stříhala je páté přes deváté s nelogickými skoky v místě, času a ději. Viditelně chybí nosná spojovací linie, kterou by dodal dobrý scénář.

Ke konci totality byla Špátová v plenkách a rok 1989 zažila v mateřské školce. Podle toho taky vypadá její podání choulostivého mistrova normalizačního období. Ze Štajdlovy obhajoby této doby a obhajoby podpisu anticharty mi bylo nevolno, zvláště když jsem si vybavil jeho pověstný televizní výstup v r. 1989! Takový Rejžek musel přímo omdlít. Jsem zvědav, zda se do dokumentu pustí. Divil bych se, kdyby si to v Lidových novinách nechal ujít. Olga Špátová cudně potlačila zvuk u mistrova projevu na antichartě, aby božskému Kájovi neublížila. Ale moc to nepomohlo.

Reklama

U dokumentu Občan Havel jsem psal, že Havlovi pohled do jeho soukromí vůbec neublížil, ale spíše přidal. U Fenoménu Gott se Špátové podařil, dle mého názoru, opak – Gottovi udělala spíše medvědí službu. Mistr si to ale nemyslí a s narcisovským dokumentem o sobě vyjádřil plnou spokojenost. Tak o co jde? Obdivovatelé mistra také jistě nebudou kritičtí, takže vlastně Nova udělala dobrý divácký tah a mistra to nestálo ani korunu. Dokument zaplatili vsunované bloky reklam.

Tož, mistře, tak ještě pár těch slavíků navíc vinšuji a Olze Špátové, doporučuji, aby se lépe podívala na dokumenty svého otce. Je mladá a tudíž učení otevřená. Tímto dílem svému slavnému otci a velkému dokumentaristovi moc čest nedělala, lhostejno, co si o něm myslí božský Kája a dramaturgové TV Novy. Že umí natočit slušný dokument, již Špátová ukázala v několika předchozích filmech. Jen mám obavy, že cesta témat portrétů slavných, přináší onu polní trávu po té slávě.

Olga_Spatova_cena.jpg

Režisérka Olga Špátová s Grand Prix cenou Vojtěcha Jasného,
kterou obdržela na Filmovém festivalu Arts&film v Telči (2008), 
za dokument Dobře placená procházka.
(Foto: Jarmila Karolína Riesová)

Další recenze k dokumentu Fenomén Gott najdete zde na ČS filmové databázi. Doporučuji. Psát recenze sem je možné, až když recenzenti projdou náročným testem. Můžete si ho na tomto webu vyzkoušet.

Rozhovor s Olgou Špátovou o jejím dokumentu najdete zde. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama