Dědeček za války poslouchal tajně rozhlas z Londýna, i když za to hrozil trest smrti. No a když se dozvěděl, že Beneš odjel z Londýna navštívit Stalina do Moskvy, tak znechuceně vypnul rádio, obrátil se k rodině, která poslouchala s ním a pronesl památnou větu: „Tak a je to nejmíň na padesát let v pr..li!“ To slovo, které by tu mělo zaznít na plno, jsem raději vytečkoval, aby nezareagoval nějaký robot a necenzuroval mi článek. Jakou předvídavost měl dědeček mé ženy, jsme mohli všichni poznat. Beneš u něj tenkrát skončil.
Můj dědeček se s Benešem rozešel mnohem dříve a to už v době, kdy ten skočil na lep německé záměrné dezinformaci o spiknutí elit ruského důstojnictva a honem to začerstva sdělil Stalinovi. Zapříčinil tím vyvraždění ruské vojenské elity, která velmi chyběla při vpádu nacistů do Ruska. Můj děda byl bytostný demokrat a nemohl Benešovi zapomenou divoký odsun Němců a prosazení kolektivní viny. Plně s ním souhlasím, že uplatnění kolektivní viny je zločin, kterým se naši předkové zařadili na stejnou úroveň s nacisty, kteří použili stejný princip při vyvraždění Lidic a Ležáků. Dále mu nemohl zapomenout vzdání se bez boje v roce 1938 a umožnění nástupu komunistů v roce 1948. Plně souhlasím s názorem Karla Schwarzerberga, že za podobný postup uplatnění kolektivní viny by byl Beneš dnes souzen mezinárodním soudem. Beneš uplatnil navíc tuto kolektivní vinu už v době míru. Prošlo mu to, jednak proto, že byl na straně vítězů, tak jako prošly mnohem horší věci Stalinovi a potom brzy po komunistickém puči zemřel. Věci se nemají vytrhávat z kontextu doby, ale uplatňování kolektivní viny je, podle mého názoru, vždy amorální a hodné tak středověku, diktátorů či absolutistických orientálních vládců.
Náš velký Vašek na Hradě a malý Milouš, se ale nad poznámkou knížete velmi rozohnili. První mu to prý nikdy nezapomene a druhý mužně nastavil prsa na obranu Beneše zaslouživšího se o stát (alespoň, dle našeho parlamentu) a neostýchá se zahrát na nejpokleslejší nacionální pudy blížící se českým náckům. Dále otevírá Pandořinu skříňku vymezování se vůči tzv. sudeťákům. Odkud tuhle kartu jenom znám? Ale jistě, celou tu dobu, co tu vládli ji rádi používali komunisté. Kdybychom těm „odsunutým dle kolektivní viny“ (podle moderní politické terminologie odkloněným) umožnili po roce 1989, aby se mohli vrátit na místa, kde žili jejich předkové od Přemysla Otakara II., jsem přesvědčený, že by to byli ti nejloajálnější občané ČR! V Karlových Varech by dnes nebyl špinavý ruský kapitál a lázně Kyselka by rozhodně nebyly v rozvalinách, což dopustili ti správní Češi, kteří u každého mezinárodního klání, ať již hokejového nebo fotbalového, rozhodně skáčou.
Benešovi zazlívám ještě jednu věc. Kdyby splnil slib daný občanům německé národnosti, že Česká republika bude mít uspořádání po vzoru Švýcarska a nehrál si spolu s Masarykem na neexistující československý národ, pravděpodobně by nikdy nevznikl sudetský problém a doba by nevygenerovala jistého Konráda Henleina. Tak jako se Čechům oprávněně nelíbilo poněmčování, nemůžeme se divit, že se třem miliónům Němců (v Čechách stejný počet jako Čechů podle sčítání z roku 1921) nelíbilo jejich počešťování, kdy z nich Masaryk s Benešem udělali československý národ, aby, především ze strany USA, docílili uznání Československa. Oba tito tak glorifikovaní politici prosazovali politiku Rakouska-Uherska, ale s opačným znaménkem. Už v počátcích I. republiky tak zadělali na problém, který se naplno projevil, při nástupu nacistů, kdy Hitler dostal do rukou zbraň, kterou uměl dokonale využít. Přesto zakořeněnost ve své tehdejší vlasti, byla u sudetských Němců tak veliká, že při druhé mobilizaci se jich velká část hlásila k obraně republiky (a to se na ně mobilizace nevztahovala, protože se jim nedůvěřovalo). Troufnete si odhadnout kolik procent se jich k mobilizaci přihlásilo? Můžete se na to číslo podívat v archivu Vojenského muzea v Praze. Bylo jich cca 70%!
Nejsem nijak nadšený ani z jednoho z kandidátů na prezidenta v druhém kole, ale po trapném nacionalistickém výstupu Zemana, Klause a Klausové, ten hlas hodím knížeti. Vzhledem k naší schizofrenii vnímání dějin, kdy ani po téměř stu letech republik nemáme prezidentský palác, si myslím, že na stolci českých knížat a králů to bude lépe slušet skutečnému knížeti, než zemanovi, který je navíc zemanem jen Příjmením, a to i přesto, že kníže v roli prezidenta je docela paradox, který by však dobře ilustroval náš přístup k dějinám. Navíc vzpomeňme, kam to dotáhl se svojí vládou Václav IV. když se obklopil jen zemany a další nižší šlechtou. Musela ho z toho vysekávat jistá Zuzana, a ze ztráty císařské koruny ho nevysekal nikdo.