Reklama
 
Blog | Pavel P. Ries

A co třeba Kofola Litera?

Bude i letos prestižní udílení knižních cen vymácháno v Magnesii a tim v ruinách kulturních památek?

Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiní
tento zákon: jeden, aby ihned zapomněl,
co dal a druhý, aby nikdy nezapomněl,
že něco dostal.
Seneca

 

Mecenáš, KFC a povoděň

Reklama

Gaius Cilnius Maecenas byl římský aristo­krat a přítel Octavianův. Proslul svým bo­hatstvím a podporou básníků, od nichž se však očekávala podpora Octavianovy politi­ky. Původ slova mecenáš je tedy jasný, v přeneseném významu pak znamená pod­porovatel umění a věd, prostě příznivec.

Krátce po známých katastrofických povodních, kdy Prahu zalila prý tisíciletá voda, jsem navštívil gastronomické zařízení zvané KFC. Na „proklatě dobré kuře“ mě sem zatáhly moje děti. Návštěvu mi poněkud znechutily dvě vystavené fotografie umístěné pěkně u vchodu, abyste je nemohli přehlédnout. V úhledném rámečku se na nich usmíval jakýsi kompetentní pán, zřejmě z manegementu firmy, stojící před stánkem KFC a držící na prsou zvětšenou ceduli s nepřehlédnutelným sděle­ním, že firma KFC poskytla jistou částku na konto postiženým povodněmi.

Mezi obíráním křidélek jsem se ponořil do mého oblíbeného 19. století a z jeho druhé poloviny, kterou mám nejraději, se mi vynořil obraz největšího českého mecenáše Josefa Hlávky. Představil jsem si, a přiznám se, že ta představa mě značně poba­vila, jak můj oblíbenec na zvětšené fotografii umístěné v prosklené vitríně u vchodu do Národního muzea, tehdejším sídlem České akademie, třímá v rukou a opírá o svá prsa, velkou ceduli se sdělením, že věnoval na založení České akademie pro vědu slovesnost a umění 200 000 zlatých (v dnešním přepočtu přibližně 40 milionů Kč). Pod tímto sdělením by pak pro úplnost byly kraso­pisně vypsány další rozdané milionové částky. Samozřejmě, naprosto absurdní představa. Ve skutečnosti Josef Hlávka tuto neuvěřitelnou sumu věnoval velmi prostým způsobem, stejně jako potom sumy jiné, totiž tak, jak to bylo vlastní jeho době a všem opravdovým mecenášům. Pražskému místodržiteli baronu Krausovi předal prohlášení, ve kterém sděluje, že:
„…k oslavě čtyři­cetiletého panování Jeho Veličenstva zamýšlí opatřit sou­kromou cestou prostředky ke zřízení České akademie pro vědu, literaturu a umění… K to­muto účelu nabízí 200 tisíc zl. a zároveň žádá o zachování dárcovy anonymi­ty.“

Připodepisování se

Inu, jiná doba, jiný mrav. Dnešní doba klidně dovolí i bezostyšné připodepisování se k významným jménům či institucím a to jen z toho titulu, že pro podporu toho či onoho někdo dává své peníze. Vznikají mnohdy komická spojení jako třeba 1. česká Gambrinus liga. Nezasvěcený by si mohl myslet, že jde o soutěž v pití piva. Takových příkladů najdeme bezpočet. Tehdy jsem si řekl, že je dobře, že česká kultura se nestala prostitutem reklamy, tak jako to vidíme u sportu, a ono připodepisování zde nefunguje. Lze si jen těžko představit spojení například Česká fernet štok filharmonie, Národní Budweiser divadlo či sponzor­ství herců, kdy by se podepisovali například Miroslav Škoda auto Donutil.

Na rozdíl od motta v úvodu, dnešní obdarovaný nejen že nemá nikdy zapomenout, že něco dostal, ale je mu třeba vtlouci do hlavy komu za to vděčí a ostatním je třeba halasně, a pokud možno ve velké TV show, sdělit, že to byl ten a ten dárce, který dal tolik a tolik! Pan Hlávka nebyl sponzor, ale mecenáš. Jestliže se rozhodl něco nebo někoho svými penězi podpořit, nedělal to pro reklamu, ale na základě svého přesvědčení, že věc nebo jedinec prostě podporu potřebuje nebo si ji zaslouží. Ani ve snu by jej nenapadlo prosazovat, aby jím založená akademie se jmenovala např. Hlávkova česká akademie. Josef Hlávka nepotřeboval dělat reklamu svému jménu, neboť to proslavil svoji stavební a architektonickou činností. A to se dostávám k meritu věci.

Prachy, prachy nečekají
jen po nich sáhneš a už tě mají!

Známý refrén jedné písně legendárního Pražského výběru, zná asi každý. Kdo ne, tak si jej pusťte zde. Peníze z reklamy dostaly zřejmě i občanské sdružení Litera. Jak si jinak vysvětlit to, co se ve světě kultury zatím moc nevidí, aby jméno prestižního udílení knižních cen Litera bylo spojeno s reklamou hlavního sponzora, a to s jeho výrobkem, minerální vodou Magnesia?

Ludvig van Beethoven chtěl kdysi svoji symfonickou skladbu věnovat mladému generálovi Napoleonu Bonapartovi, který ho nadchl, když oslnivými vítězstvími osvobozoval Itálii od Rakušanů. Po korunovaci Napoleona císařem, Beethoven své věnování roztrhal se slovy: „Jaká hanba být Bonapartem a stát se císařem!“

 Ano, jaká hanba být Literou a stát se MagnesiÍ literou!

Spojení názvu výrobku Karlovarských minerálních vod (dále jen KMV) s prestižními literárními cenami je z jejich strany pochopitelné – jedná se o reklamu v přímém televizním přenosu, kterou by jinak zaplatily nepoměrně větší sumou, než jakou věnují na toto ocenění. Nevkus takového spojení u minerálkového giganta také nepřekvapuje vzhledem k jejich výzdobě české krajiny obřími orly. U občanského sdružení Litera lze takové spojení vnímat jako ponížení cen Litery na reklamní produkt, kdy, a to v literárním světě považuji za obzvláště závažné, je zde nedomyšleno, jaké úvahové peripetie toto spojení může přinášet. Svět literatury by neměl být tupý k reklamě, jako běžný konzument. Asi by v nás vzbudilo velmi pobavený úsměv spojení (ať zůstaneme u nápojů), Kofola Litera či Becherovka Litera apod. Stejné je to s Magnesií, akorát že tento vzletný název většinu lidí tak nezarazí. Na webových stránkách OS Litera je v záložce Partneři, jako hlavní partner uvedena Magnesia! Vedle výše popsaného se navíc ještě jedná o klam. Minerální voda Magnesia samozřejmě není partnerem Litery, ani jim být nemůže, tím jsou KMV a.s. To že se skrývají za značku svého výrobku je, jak jsem uvedl výše, v reklamním světě, a to především ve sportu, obvyklé. V kulturním světě je třeba volit, pro oklamání poněkud citlivější komunity, sofistikovanější postupy. U Litery se to povedlo stejně tak, jako u Thálie či Českého lva. U posledních dvou jmenovaných cen zatím ještě ne s proniknutím názvu výrobku do názvu ceny. Petr Vachler režisér a producent prestižního filmového ocení, předvedl v závěru přímého přenosu udílení Českého lva, spolu s Lucií Bílou, tak nechutnou devótnost vůči generálnímu partnerovi, zastoupenému zde generálním ředitelem a majoritním vlastníkem KMV Alessandrem Pasqualem, že v tomto ohledu nic není nemožné. Jistě by se panu Pasqualovi líbilo přejmenování zmíněných cen např. na Magnesia Thálie či Český lev Mattoni. Ostatně u Českého slavíka toto absurdní a venkoncem komické spojení již pár let existuje.

 

 Partner Litery odsouzený k pokutě

Skrývání se KMV za svůj výrobek je pro tuto společnost dnes ještě vítanější a pro Literu, spojení její ceny s tímto partnerem, deklasující. KMV byly totiž pokutovány za to, jak se chovají k nemovitým kulturním památkám v jejich vlastnictví v místě těžby jejich vlajkové lodi a to minerálky Mattoni. Za devastaci památek v Kyselce na Karlovarsku, dostaly od Odboru státní památkové péče při karlovarském Magistrátu pokutu 1 800 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se odvolaly ke Krajskému úřadu, který rozhodnutí a výši pokuty před několika dny potvrdil – viz ZDE.

 

Trochu historie nikoho nezabije

„Beru-li něco z této země, musím do ní také něco dávat.“ To bylo krédo kultivovaného podnikatelského génia Heinricha von Mattoniho (1830 – 1910). A nebylo to jen líbivé heslo. Heinrich Mattoni podle něho také ve svém podnikání konal.

V Kyselce u Karlových Varů narazil na zlatou žílu minerální vody, kterou proslavil perfektním marketingem a vývozem do celého světa, pod značkou Mattoni Giesshübl-Puchstein. Velmi na této těžbě a vývozu zbohatl a do místa – ze země odkud něco bral – to začal vracet. V Kyselce vybudoval malebné lázně, které se staly světově proslulými. Nechoval se zde však jako sponzor, ale jako typický mecenáš. Lázeňský provoz malých lázní nebyl vždy výdělečný a tak jej dotoval právě z těžby minerální vody.

Po roce 1989 se v privatizaci tehdejší Klausova vláda rozhodla, že my bychom si své vlastní přírodní bohatství neuměli těžit, a tak stáčírna byla zprvu pronajata a pak prodána společnosti KMV, jejímž generálním ředitelem a zároveň majoritním vlastníkem je dnes Alessandro Pasquale. Tomu vybudované minerálkové impérium předal jeho otec Antonio. Otec a syn Pasquale se, co do obchodní zdatnosti, Heinrichu Mattonimu rozhodně vyrovnají, ba ho i předčili. Dnes těží cca 80% minerálních vod v České republice! K tomuto úspěchu jim ve velké míře pomohla, a pomáhá, jejich vlajková loď – světoznámá značka Mattoni. Mecenášství je však pro ně zřejmě neznámý pojem. To, co okamžitě nevydělává či nenese reklamu, je nezajímavé. Dílo Heinricha Mattoniho v Kyselce je nechává naprosto lhostejnými a kulturní památky v jejich vlastnictví se dostaly do takového stavu, že některé zanikly a dalším hrozí stejný osud.

 

Památky obtěžují, voda vynáší

V jak hrůzném stavu jsou architektonicky cenné a památkově chráněné nemovitosti ve vlastnictví KMV, můžete vidět ZDE. Velká část bývalých lázní patří firmě C.T.S. Duo (dnes přejmenované na R.I.S.), která s KMV úzce spolupracuje a prodala jim všechny pozemky kolem svých památkově chráněných budov (včetně přístupových cest). KMV si tak zajistily přístup k nejcennějším pramenům na území bývalých lázní. S jakou kulturností společnost KMV zkrášluje prostředí obce Kyselka na svých pozemcích, se můžete podívat ZDE.

 

Není Mattoni jako Mattoni

Občanské sdružení Litera by mělo zvážit, zda jim stojí za to přijímat od těchto kulturních ignorantů pár drobných k ocenění literárních děl.

Poněkud expresivně, ale jinak výstižně, komentoval tuto situaci John Bok v článku Není Mattoni jako Mattoni: „Přijímat dary a ceny od takovýchto barbarů jednoznačně snižuje samu kvalitu obdarovaného či ceněného díla.

Skloňuje li se dnes ve všech možných pádech slovo korupce, ptám se jak označit jednání, které evidentně nemá přímé znaky korupce ale co pod rouškou donátorství skrývá vlastní barbarství dárce a odvádí pozornost veřejnosti od toho, jak kořistník proměňuje dar země, tj, pramenitou vodu ve vlastní zisk a  „velkoryse“, opět se ziskem, tentokrát společenským, rozdává finanční šušně.

To, že zmíněná skutečnost nechává popíky v klidu, mě jaksi nepřekvapuje, vždyť za totáče si také nevšímali důsledků bolševikého barbarství. Ba naopak, žili dle hesla, koho chleba jíš, toho sračky zpívej. Mrzí mne však, že lidé, kteří proti aroganci moci v době totality brojili, byli diskriminovaní a nebáli se nést svojí kůži na trh, se nechají dnes koupit pár šušněmi jen proto, že jím dělá dobře, být veřejně oceněný.“

Pokud ještě před vyhlášením cen Litery nenajde občanské sdružení Litera sílu odmítnout dar Karlovarských minerálních vod, může se stát, že někdo z oceněných najde v přímém přenosu způsob, jak své ocenění nesnižovat spojením s takovým partnerem a upozorní ho na to, že vlastnictví zavazuje,  jako se to stalo u Českého lva.

 

Abyste byli lépe v obrazu stran kulturnosti hlavního sponzora Litery, mrkněte na níže uvedené odkazy:

Petr Lněnička – Umírající lázně Kyselka
Olga Sommerová, Ladislav Gerendáš a další – hovoří ve videospotu o Mattoniho lázních Kyselka
Petr Šindelář – Mattoni pije Korunní

Josef Psohlavec a Pavel P. Ries – Mattoni už není
 



Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama